Jiráskovy ,,Staré pověsti české“ mají své nepopiratelné kouzlo a aspon některé jejich příběhy zná snad každý. Jirásek je rozdělil na dvě části-pověsti před a po přijetí křestanského náboženství v Čechách. /Křestanství bylo v Čechách oficiálně přijato za vlády prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje I. někdy ke konci 9. století./ První slovanští obyvatelé naší vlasti však přišli na území současné České republiky již někdy v 5.a 6. století našeho letopočtu, tedy téměř o 4 století dříve. Co se vlastně v Čechách dělo v tomto relativně hodně dlouhém časovém úseku ?
Historicky hodnověrných zpráv o této době sice vzhledem k její délce příliš nemáme, ale nějaké přece.
Ty úplně nejstarší pocházejí od franského kronikáře Fredegara, který se v první polovině 7. století našeho letopočtu zminuje o takzvané Sámově říši. Samotný Sámo ani nebyl slovanského původu, byl to vlastně franský kupec, který dočasně sjednotil slovanské kmeny na našem území a ty dosáhly prvních slavných vítězství našich předků nad výbojnými nepřáteli z východu/kočovní Avaři/ i západu /Frankové/. Takzvanou Sámovu říši ještě nemůžeme svým způsobem považovat za nějaký státní útvar, ale spíše za svaz spojených příbuzných slovanských kmenů. Však se také tento svaz krátce po Sámově smrti/někdy po roce 655 našeho letopočtu/ rozpadl.
Co se dělo v Čechách dál? Od zániku tzv. Sámovy říše historické zprávy o našich slovanských předcích nadlouho a téměř úplně umlkají. Nepatrný paprsek světla se v našich dějinách mihne až v roce 788, kdy velmi významný ale též mimořádně nemilosrdný franský král Karel Veliký zřizuje v severním Bavorsku tzv. Českou marku, tj. vojenskou hraniční oblast proti případnému útoku slovanských Čechů. Karel Veliký v době vrcholu své vlády ale nakonec napadl české území sám. V letech 805, 806 tři francké sbory podnikají na české území výpravu. Neúspěšně však obléhají českou pevnost Canburg./patrně v oblasti dnešnho Kokořínského dolu, i když se uvádějí i jiná místa/ .Jde však jen o neúspěšný pokus podrobit si české Slovany. Frankové jsou odraženi a po několika dalších letech Karel Veliký umírá a mocná Franská říše je posléze rozdělena na několik částí. Pak až do období vytvoření prvního skutečného státního útvaru na území současné České republiky -takzvané Velkomoravské říše, která existovala zhruba v letech 830-900 vlastně téměř nic historicky doloženého a věrohodného nevíme. Právě toto období od rozpadu Sámovy říše do vzniku Velké Moravy/chronologicky přbližně o období let 660 n.l.- 830 n.l. je obdobím dlouhým skoro 170 let. Historicky doložené zmínky o této době existence našeho národa nahradily pověsti. A právě tyto pověsti nazýváme starými pověstmi českými a nejznámější jsou právě v podání Aloise Jiráska, třebaže je o mnoho století dříve zpracovali jiní autoři -většinou doboví kronikáři. Z nich je nejen
nejznámější ale i nejstarší náš první kronikář Kosmas/žil v letech 1045-1125/ a jako vůbec náš první kronikář zaznamenal většinu pověstí/ovšem latinsky/, které mnohem později upravil již zmíněný Alois Jirásek v českém jazyce. Od doby Kosmovy do vydání Jiráskových ,,Starých pověstí českých“ uplynulo téměř 8 století. Samozřejmě že za tak dlouhé období se naše nejstarší pověsti pokusila zpracovat řada dalších dobových kronikářů, každý ovšem tak trochu po svém, když v původním podání Kosmy ledacos upravil i se snažil změnit. Nebudu zde uvádět jména všech kronikářů, kteří do původního Kosmova vyprávění více či méně zasáhli, ale aspon několik nejznámějších jmen.
Na Kosmovu kroniku téměř bezprostředně navázal jistý kanovník vyšehradský, kterého neznáme jménem a který v Kosmově díle pokračoval. Z doby posledních přemyslovských králů a jejich následovníků na trůnu je známá ,,Zbraslavská kronika“ jejímž autorem je patrně Petr Žitavský. Významným kronikářem byl poté takzvaný Dalimil/ve skutečnosti jeho skutečné jméno neznáme/ a který napsal svou kroniku nejen ve vlasteneckém duchu, ale navíc jeho dílo je psané rýmovaným jazykem a především vůbec poprvé v českém a nikoli latinském jazyce. Takzvaný Dalimil napsal svou kroniku v počátcích vlády krále Jana Lucemburského. Následující panovník Karel IV. měl známé kronikáře hned dva. Byli jimi Přibík Pulkava z Radenína a Beneš Krabice z Weitemile. Především dobu husitského revolučního hnutí ve své kronice vyzdvihl Vavřinec z Březové. A na začátku již renesančního období přichází známý falzifikátor českých dějin Václav Hájek z Libočan /rok narození není znám, zemřel roku 1553/. Jeho ,,Kronice české“ budu věnovat samostatnou kapitolu.