V době, kdy se Žižka usadil ve východních Čechách nebyly zde pozice Orebitů, ke kterým se teď přidal nijak ideální. Na správu orebitských měst si činili nároky Pražané a navíc ve východních Čechách zuřila takřka nepřetržitá válka s některými konzervativními husitskými šlechtici/především s Čenkem z Vartenberka/. Navíc oficiálním vládcem Orebitů byl zámožný a mocný šlechtic Diviš Bořek z Miletínka, muž sice oddaný kalichu, ale také mimořádně ambiciozní a sledující často osobní cíle.
Situace se brzy vyhrotila tak , že postupem času došlo k řadě vojenských srážek mezi Pražany a vznikající panskou koalicí na jedné straně a Žižkovými Orebity na straně druhé.
K prvnímu střetu došlo již 20. dubna 1423 u Hořic, kde Žižka s Orebity obrátil na útěk vojsko Čenka z Vartenberka. Bylo však jasné, že Žižkovi Orebité potřebují svojí organizační základnu. Jako ideální místo se ukazovalo dobře opevněné město Hradec Králové. To však držel již zmíněný- mocný Diviš Bořek z Miletínka. Ten však v červenci 1423 vytáhl k trestné výpravě na Moravu a za jeho nepřítomnosti provedli Žižkovy Orebité v Hradci politický převrat a zmocnili se města.
Bořek z Miletínka poté co se o situaci ve ,,svém “ Hradci dozvěděl, okamžitě přerušil moravské tažení a vytáhl proti Žižkovi a jeho Orebitům. Došlo k bitvě u Strachova Dvora /4. Srpna 1423/ mezi dvěma husitskými křídly. V této bitvě vlastně stanul bratr proti bratru, husita proti husitovi. Žižka v této bitvě sice jako obvykle zvítězil a porazil Bořkovo vojsko ale touto bitvou byla svým způsobem zažehnuta občanská válka mezi samotnými husity. Ještě do začátku zimy došlo k několika dílčím bitvám mezi husity /u Kutné Hory, Čáslavi, Labského Týnce/ a pak to byla právě zima na přelomu let 1423-24, která na několik měsíců přerušila bratrovražedný boj.