17. Mise Zikmunda Korybutoviče v Čechách – 1716

Jak známo, nenáviděný, I když zákonitý následník na českém královském trůnu Zikmund/Lucemburský/ byl z pozice českého krále definitivně sesazen na Čáslavském sněmu v květnu 1421. Tam vytvořená dvacetičlenná prozatímní vláda však nemohla být v době feudalismu trvalým řešením. Bylo třeba zvolit nového krále. Tím se měl stát mladý synovec litevského velkoknížete Vitolda jiný Zikmund s přívlastkem Korybutovič. Byl to sice sebevědomý , ale naprosto nezkušený mladý muž. Jako záminku stát se novým českým králem všude rozhlašoval , že se pokusí přivést české země zpět do náruče křesťanství.

V Čechách se Zikmund Korybutovič skutečně na jaře roku 1422 objevil. Špatně zpraven o skutečných poměrech v Českém království se nejprve pokusil v zemi nastolit vládu pevné ruky. Tento způssob však brzy ztroskotal.

Vřele uvítán byl však Korybutovič v Praze, kde v polovině roku 1422 definitivně zvítězila pravice. Ta v něm spatřovala záruku, že ochrání její práva I zisky , nabyté v boji proti světskému panování církve. Vždyť Korybutovič slíbil zachovávat husitský program v podobě Čtyř pražských artikulů. Mimo Prahu se však Korybutovič takové oblibě netěšil. Také se mu nikdy nepodařilo být uznán za skutečného českého krále a dosáhl pouze titulu jakéhosi zemského správce. Jeho patrně nejvýznamnějším činem během české mise bylo zhruba půlroční obléhání nepřátelského hradu Karlštejna, který v čele oddílu Pražanů obléhal především ve druhé polovině roku 1422. Obléhání však bylo neúspěšné a Karlštejn se dobýt nepodařilo.

Mise Zikmunda Korybutoviče v Čechách trvala zhruba rok a vlastně nic nepřinesla. Snad jedině poznání, že Zikmund Korybutovič je pouze nastrčenou figurkou z domovské Litvy, který nedokáže samostatně jednat a poslouchá pouze pokyny z domova. Když ho pak litevský velkokníže Vitold z Čech začátkem roku 1423 odvolal, Korybutovič poslechl a vrátil se domů do Litvy.

A ještě k jedné významné události došlo začátkem roku 1423. Druhý Zikmund/Lucemburský/ odevzdal území Moravy do dědičné správy svému zeti Albrechtu Rakouskému. Morava nikdy nebyla radikálnímu husitskému hnutí příliš nakloněna a proto především moravští páni uznali Zikmunda a tím I jeho následníka Aklbrechta za své legitimní panovníky. Jaký rozdíl, oproti skutečně revolučním Čechám…

Napsat komentář