Nepřemožitelný vojevůdce v polovině roku 1421 oslepl./Ve skutečnosti podle výzkumů jeho dochované kalvy antropology údajně na druhé poraněné oko viděl aspoň v základních obrysech./ Teď, když je Žižka slepý, nebude problém ty kacíře zcela vyhladit. Takhle asi uvažovali Zikmund s papežem, když vyhlašovali druhou křížovou výpravu na přelomu léta a podzimu 1421.
Krátce před tím došlo ještě k levicovému převratu v Praze, kde až ultraradikální kněz Jan Želivský stanul na samém začátku července na vrcholu moci a stal se svým způsobem pánem Prahy. Pražské chudině se totiž pod jeho vedením zdařil převrat. Želivský byl jistě skvělý a především horlivý revolucionář, ale právě s tou horlivostí to občas přeháněl.
Plán druhé kruciáty počítal s vytvořením kruhového krunýře kolem Čech. Pět samostatných křižáckých armád mělo samostatně pěti směry zaútočit na hlavní cíl, kterým byla Praha. Velkoryse vypracovaná akce snad opět samotným Pippem Spanem, které se zúčasnilo v součtu všech pěti armád asi 200 000 křižáků však opět skončila fiaskem. Totálně totiž selhala koordinace útoku všech pěti armád současně. Zatímco ze západu vpadli křižáci do Čech už koncem srpna , na východě Zikmund ještě koncem listopadu sněmoval v Brně, aniž by jeho armáda vyrazila na pochod. Když na západě křižáci oblehli husitskou baštu Žatec, stačilo aby přispěchal již téměř slepý Žižka se svým vojskem městu na pomoc a křižáci vyklidili pole. Takovou hrůzu vyvolávalo Žižkovo jméno. Od severu ze Slezska vtrhla do Čech další armáda, ale když se nedočkala Zikmundovy podpory z Moravy, zase se stáhla zpět. Slepý Žižka operoval na všech směrech útoků a hasil úspěšně požáry vpádů jednotlivých armád. Zikmund se svým zetěm Albrechtem se hnul z Moravy až na přelomu listopadu a prosince. V jeho armádě byli vedle Moravanů především Uhři/Byl zároveň králem uherským/. O výsledku tažen í druhé kruciáty se nakonec rozhodovalo u Kutné Hory. V té se mohl Žižka opevnit ,ale protože převážně německým kutnohorským měšťanům právem nedůvěřoval postavil se nepříteli před městskými branami. Zrádní kutnohorští měšťané skutečně otevřeli Zikmundově armádě brány a ta obsadila město. Tím se Žižka ocitl v obklíčení se zrádným městem v zádech. Situace v době, kdy právě začínaly vánoce už vypadala kriticky. Ale Žižka si opět dokázal poradit. Nečekaným nočním průlomem unikl z obklíčení. Zikmund se dopustil závažné chyby, když se ho nepokusil pronásledovat. Naopak v době vánočních svátků dovolil křižáckým vojákům rozptýlit se po okolí Kutné Hory a odpočinout si. Jenže… Začátkem ledna 1422 se Žižka zcela nečekaně ke Kutné Hoře vrátil navíc v čele posílené armády. Likvidovat postupně rozptýlené křižáky nebylo velkým problémem. Teď naopak hrozilo obklíčení Zikmundovi, který pobýval přímo v Kutné Hoře. Ten ve strachu ze zajetí se svými křižáky spěšně město opustil, když ho před tím nechal zapálit a dal se na útěk na východ. Mnohem pohyblivější husité jeho armádu brzy dostihli. Nezbylo, než se je pokusit zastavit. Stalo se tak u vsi Haber, kde se křižáci pokusili husity zastavit. Ti je však smetli. Zikmund uprchl do bezpečí, zbylí křižáci se opevnili v Německém/dnes Havlíčkově/ Brodě. Husité však Německý Brod dobyli a křižáci prchající z města se z větší části utopili v polozamrzlé řece Sázavě, kde led neunesl těžkooděnné bojovníky. Husité se zmocnili ohromné kořisti díky čemuž nedošlo k pronásledování posledních prchajících křižáků. Psal se leden roku 1422.