Na jaře roku 1421 podnikly Žižkovy táborské oddíly posíleny pražany výpad na východ Čech a obsadily celou řadu tamějších měst , hradů I tvrzí. Pražané si ve východních Čechách začali pomalu vytvářet svůj Pražský městský svaz, který se brzy ukázal být jakýmsi protipólem Táborského městského svazu. Samotný Žižka si zase na severu Čech poblíž Litoměřic vybudoval na místě dřevěné tvrze nevelký, ale dobře situovaný ,,vlastní” hrad Kalich./Místo původního ..z Trocnova” je později též uváděn jako Jan Žižka z Kalicha/.
V Čechách se v této době stále hledal nový král namísto Zikmunda, který se sice při bitvě na Vítkově sám za krále korunoval, ale téměř nikdo ho neuznával. Protože polský král kandidaturu na českou korunu sám odmítl, zamířili čeští vyslanci o něco dále do Litvy. Litevský velkokníže Vitold byl ochoten o své kandidatuře jednat. Měl však jednu podmínku. Zikmund , byt neuznávaný ,musí být sesazen řádným zemským sněmem.
Zájem na uskutečnění takového sněmu měli především měšťané, kteří toužili se stát konečně rovnoceným partnerem šlechty. Řádný sněm se skutečně sešel. Bylo to ve dnech 3-7 června 1421v Čáslavi. /V určitém smyslu je Čáslavský sněm považován za vůbec první národní shromáždění v celé Evropě./ Vedle vysoké I nižší šlechty se tohoto sněmu zúčastnili I měšťané. Vyloučena z účasti byla naopak církev.
Na Čáslavském sněmu byly Čtyři pražské artikuly prosazeny jako státní zákon, současně I oficiálně byl z pozice českého krále sesazen nenáviděný Zikmund. A to nejdůležitější pro nejbližší budoucnost byla místo krále jmenována prozatímní dvacetičlenná zemská vláda jejíž členy bylo vedle šlechty I několik měšťanů.
Stále se hledal nový král. Litevský velkokníže Vitold místo sebe nabídl svého mladého synovce Zikmunda Korybutoviče. Situaci Čáslavského sněmu silně zkomplikovala Morava. Moravští páni nikdy k radikální husitské revoluci nepřilnuli a na Moravě měl prakticky po celé revoluční období silné pozice Zikmund se svým zetěm Albrechtem Rakouským.
Jedním z členů dvacetičlenné prozatímní vlády byl I Jan Žižka. Toho však krátce po sněmu potkalo osobní neštěstí. Při už druhém obléhání nepřátelského hradu Rábí byl za nepříliš jasných okolností těžce zraněn do svého jediného zdravého oka. Na bojiště se ač téměř slepý jako vojevůdce přesto brzy dokázal vrátit a dovedl své husity ještě k řadě dalších skvělých vítězství.