Začal rok 1421. Téměř celý se nesl především ve jménu boje realisticky smýšlejících husitů s tzv. Pikarty. Název Pikarti je odvozen podle francouzského kraje Pikardie, kde rovněž povstala chudina po vzoru husitů proti svým pánům/. Čeští Pikarti byli ultralevicovou sektou s bludnými a jednotu ohrožujícími názory, propagujícími anarchistickou svobodu ve výkladu Bible. V čele Pikartů stáli především již zmínění Martínek Húska /Loquis/ a Petr Kániš. Jejich rozkol s ,,realisty” se prohloubil zvláště poté co se existence beztřídní společnosti ukázala neuskutečnitelnou. Pikarti však na ní tvrdošíjně trvali a zejména mezi nejchudšími se jim podařilo vytvořit zvláštní ultralevicovou sektu, která dospěla až na práh ateismu.
Sekta Pikartů se brzy svým nahlodáváním jednoty husitů stala nebezpečnou. Proto musela z Tábora zmizet. Již v prvních měsících roku 1421 byli Pikarti vypuzeni z Tábora do podhradí blízkého hradu Příběnice. Bylo jich kolem tří stovek. V novém prostředí Příběnic však nejenže nezpytovali svědomí, ale propadli dalším bludům a uchylovali se až k protikřesťanským výstřednostem. Brzy bylo jasné, že nebezpečná sekta musí být vyhlazena zcela. ,,Realisté” v čele s Žižkou na jaře 1421 zaútočili na Pikarty přímo vojensky. Nepočetná sekta se zuřivě bránila , ale proti přesile neměla nejmenší šanci. Ještě dostali Pikarti poslední šanci a mohli své bludy odvolat. Neučinil tak však snad ani jeden z nich. Proto bylo zhruba 50 Pikartů realisticky smýšlejícími husity upáleno. Jejich části se ještě podařilo uprchnout. Ti si za poslední působiště zvolili tvrz Ostrov u Hamru nad Nežárkou. Na podzim 1421 však samotný Jan Žižka ,,vymazal z mapy” i tuto lesní pevnůstku.
Vyhlazením Pikartů sice skončilo v Táboře období, ve kterém vůdčí úlohu hrála venkovská chudina extrémně levicově zaměřená, zároveň se však aspoň dočasně vrátila do Tábora jednota husitského hnutí.