Dle pověsti bylo Libušiných proroctví hned několik. Libuše je dle nejstaršího kronikáře Kosmy předpovídala z hradiště Libušína u Kladna. Jirásek však hovoří o jiném místě a sice o pražském Vyšehradě, přičemž patrně čerpal z pramenů některého z Kosmových kronikářskýh následovníků.
Dle pověsti je uvnit vyšehradské skály skryt do dnešníh dob velký poklad z drahých kovů, který prý kromě Libuše spatřil jen její manžel Přemysl.
Nejznámější Libušina věštba se týká vzniku a budoucí slávy města Prahy,/,,Aj město vidím veliké,jehož sláva hvězd se dotýká!“/ Jméno Prahy prý pochází od tesání prahu k domu, který jistý muž tesal v místech dnešního Pražského hradu. Jazykovědci však uvádějí jiný asi pravděpodobnější původ názvu našeho hlavního města: Pražský hrad /ve skutečnosti tehdy hradiště/ byl dle nich založen na místě ,,vypraženém“ , to znamená vyprahlém sluncem. Takovou skutečnost ovšem neuvádějí všichni odborníci. Jiní název Prahy odvozují od tzv.prahů -peřejí na Vltavě. Není vyloučena ani jiná varianta názvu Prahy, totiž , že Praha je obměna slovesa pražit, tj.vypalovat a tímto způsobem odstranovat porost ohněm a na ,,vypraženém“ místě pak založit osadu, nebo hradiště. To byl navíc v ranném středověku obvyklý postup při zakládání nových osad.
Další Libušina proroctví se týkají budoucích nalezišt drahých kovů/nejen zlata a stříbra,ale také olova a cínu/. Za kněžnou Libuší prý přišli vladykové rodů a stěžovali si,že se v zemi těhto kovů nedostává. A Libuše prý jejich budocí naleziště ve svých proroctvích předpověděla.:
,Vrch vidím Březový, v němž žíly stříbra…..“, ,, Vrch vidím Jílový , je zlata plný….“
Zajímavé je další proroctví o nalezišti stříbra:
,,Tam hora tříhřbetná, v svém kryje lůně
pro věky stříbra poklady.
Že trojí hřbet však hoře třikrát sejde
jí kov a třikrát vzejde zas….“
Libuše se prý při tomto proroctví obrátila na východní stranu a skutečně za několik století se na východ od Vyšehradu/i Libušína/ objevila u Kutné Hory ona ,,hora tříhřbetá“respektive tři vrchy , které staří horníci nazývali ,,Kuklík“, ,,Kank“ a ,,Sukov“ , ve kterých byla objevena tehdy poměrně bohatá naleziště stříbra.
Dále byla v Libušině proroctví slova:
,,Třikrát sejde jí kov a třikrát vzejde zas“. /Třikrát dolování poklesne a třikrát se zas povznese./
Porovnejme Libušina slova s budoucí skutečností: Poprvé poklesla těžba stříra za krále Přemysla Otakara II., který pro válku s Rudolfem Habsburským dal pro své vojsko z dolů odvést všechny koně a dolování stříbra proto upadlo. Naopak za jeho syna Václava II.se těžba stříbra u KutnéHory velmi významně povznesla.
Podruhé poklesla těžba kutnohorského stříbra za husitských válek , ale po nich za králů Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského se znovu povznesla. A potřetí těžba poklesla a dokonce zanikla za Třicetileté války. Na třetí povznesení těžby stříbra u Kutné Hory se žel čeká dosud….
O dalších cenných kovech olovu a cínu prorokovala Libuše: ,,Vrch vidm Krupnatý a v jeho hloubi olova, cínu kalný lesk.“
Ne všechna Libušina proroctví byla příznivá. Svědčí o tom její slova: ,,Vidím žár požárů, temnem vod plameny šlehají. V nich dědiny a hrady , veliké stavby, a vše hyne,ach hyne! I toto proroctví se v budoucnosti v Čechách žel nejednou naplnilo.
Poslední co se Libuše týká je pověst o její ,,zlaté kolébce“ , která údajně spočívala s Libušiným potomkem na dně Vltavy pod Vyšehradskou skalou. Kolébka prý rostla s dítětem a když dítě vyrostlo v muže změnila se kolébka ve zlaté lože. To se prý objevilo ve 14. století na hradě Karlštejně a odpočíval prý v něm Karel IV.-,,Otec vlasti“. S jeho smrtí prý zmizelo a znovu se proměnilo ve zlatou kolébku a na dně Vltavy pod Vyšehradskou skalou od té doby prý jen stále čeká….