Název Hugova románu vyjadřuje rok 1793, který byl vrcholným rokem Velké francouzské revoluce, obdobím takzvané jakobínské diktatury./V románu se spíše jen mihnou vrcholné osobnosti jakobínů Robespierre, Danton a Marat/. Román začíná v květnu 1793, v době , kdy republikáni dosáhli prakticky definitivního vítězství. Na sklonku bojů přijímá v Laudrajeském lese prapor republikánů do své ochrany uprchlou osamělou matku tří malých dětí Michelle Fléchardovou.
V té době pluje z Anglie, kam po revoluci uprchla část francouzské šlechty k pobřeží Francie lod Claymore. Na ní je posádka francouzských royalistů /přívrženců svrženého krále/ , kteří jsou nepřáteli revoluce. Mezi nimi vyniká téměř osmdesátiletý stařec -duševně velmi silný, pevný a plný železné vůle, jménem markýz Lantenac k smrti věrný royalista a zarytý nepřítel revoluce a republiky. Ač je loď Claymore zničena, Lantenacovi se podaří dosánout francouzského pobřeží.
Ve francouzském kraji Vendée se Lantenacovi podaří zorganizovat místní sedláky a začít s nimi protirepublikánské povstání. To je zpočátku úspěšné a republikáni jsou z kraje Vendée dočasně vytlačeni. Vendée se stává centrem royalistů a kontrarevoluce v jejímž čele je markýz Lantenac. Žena Michelle Fléchardová je těžce raněna a její tři děti se dostávají jako rukojmí do zajetí Lantenacových royalistů. Republikáni na Lantenaca vydávají zatykač a trest smrti.
Michelle Fléchardová se díky žebráku Tellmarchovi z těžkého zranění vyléčí a štvaná mateřskou láskou se vydává hledat své děti. .
Krátký druhý díl románu se odehrává v Paříži a autor v něm skvěle vykresluje prostředí v centru revoluce. Vystupují zde skutečné historické postavy, vůdci revoluce Robespierre,Danton i Marat. Čtenář se seznamuje i s nejvýznamnějšími revolučními postavami románu přísným až fanatickým přívržencem revoluce knězem Cimourdainem a velitelem republikánské armády Gauvainem . Mezi trojicí ústředních hrdinů románu Lantenacem, Cimourdainem a Gauvainem je podivuhodný vztah. Starý Lantenac a mladík Gauvain jsou vzdálení příbuzní ze stejného šlechtického rodu a stojí v revoluci proti sobě. Cimourdain je zase bývalým učitelem i vychovatelem Gauvaina a má k němu téměř otcovský vztah. Cimourdain se stává spolu velitelem Gauvaina v republikánském vojsku. Společně se vydávají do kraje Vendée potlačit kontrarevoluci.
Vojenská situace ve Vendée se brzy začíná měnit. Početnější,ale nevycvičení royalisté se dostávají do defenzívy. Naopak mnohem ukázněnější republikáni pod skvělým vedením Gauvaina i Cimourdaina vítězí. V jedné z bitev je Gauvain téměř zabit, ale jeho vychovatel a jaksi i otec ho zachrání. Už tak velmi blízký vztah mezi dvěma hlavními hrdiny románu se ještě více prohloubí. Nakonec je Lantenacovo royalistické vojsko rozprášeno republikány a sám markýz Lantenac se se zbytkem nejvěrnějších royalistů opevní na středověkém hradě Tourgue. Hrad je brzy neprodyšně obklíčen republikánským vojskem.
Jeho royalističtí obránci jsou v bezvýchodné situaci. Mají však jeden trumf v podobě tří malých dětí ženy Fléchardové, které stále drží na hradě jako rukojmí. Hrstka royalistických obránců hradu hrozí, že své poslední útočiště vyhodí do povětří i s třemi dětmi- rukojmími. Ke hradu Tourgue se ve chvíli dobývání dostává jejich matka Fléchardová. Hrad je postupně dobýván a hrstka zbylých obránců včetně markýze Lantenaca i tří dětí-rukojmích se uchýlí do posledního útočiště věže hradu Tourgue. Za této situace dochází mezi Gauvainem a Cimourdainem ke sporu. Fanatický Cimourdain chce zbytky hradu dobýt za každou cenu, zajmou Lantenaca i za cenu smrti dětí. Citlivý Gauvain by naopak chtěl nevinné děti zachránit. Postupně jsou dobývány i jednotlivé části tourgueské věže až zbyde jen poslední patro. Markýz Lantenac prchá z posledního útočiště s několika sobě věrnými tajnou chodbou. V patře zůstává poslední obránce Imanus i se třemi dětmi-rukojmími. Již umírající Imanus stačí ještě zbytky hradu zapálit. Tři děti zůstávají v již hořícím hradu. . Republikáni se snaží děti zachránit, ale šance je minimální. Zamřížovaná brána hradu je uzamčena a není síly,která by ji rychle vyrazila. Děti jsou tak odsouzeni k smrti uhořením. Když to zjistí jejich matka Fléchardová, vydává jen zoufalý až nelidský výkřik. Zrovna v té chvíli stojí markýz Lantenac u východu z tajné chodby jako zachráněný před republikány. Lantenac má u sebe klíče k zamřížované bráně a když uslyší výkřik odhodlává se k nevídanému činu. Tajnou chodbou se vrací do hořícího hradu a s nasazením vlastního života odemyká hradní bránu a tím zachraňuje děti. Lantenac zachránil děti, ale sám se ocitá v zajetí republikánů. Jeden z jejich vůdců Cimourdain ho zatýká jménem republiky. Markýz Lantenac je uvězněn a Cimourdain trvá na jeho popravě.
Jinak ovšem přemýšlí druhý republikánský vůdce Gauvain. Ten je šokován Lantenacovým šlechetným činem -záchranou dětí a pomůže mu k útěku z tourgueského vězení. Markýz Lantenac skutečně úspěšně uprchne, díky Gauvainovi.
Když se to dozví Cimouradain, až fanaticky věrný republice svého velmi blízkého Gauvaina zatýká a za svůj čin je Gauvain odsouzen k smrti.
Román pak končí Gauvainovou popravou, když ani protesty jeho vojáků,kteří svého vůdce milovali nepomohou. Cimourdain nechává svého ,,téměř syna“ Gauvaina popravit gilotinou. V okamžiku, kdy gilotina stíná Gauvainovu hlavu se Cimourdain sám zastřelí.
V samém závěru románu je velmi působivý poslední rozhovor mezi Cimourdainem a Gauvainem.
Cimourdain: ,,Já uznávám pouze spravedlnost zákona!“
Gauvain: ,,Já se dívám výš!“
Cimourdain: ,,Existuje něco víc než spravedlnost zákona?“
Gauvain: ,,Nad spravedlností zákona stojí spravedlnost srdce!“
Hlavní smysl románu: Postavy i děj jsou opět zkonstruovány v typicky hugovských protikladech. V ideálech Gauvainových promlouvají Hugovy ušlechtilé sny o využití lidského rozumu a vědění k budování místo ničení. Pomyslný/výše uvedený/ slovní souboj mezi nejbližšími hlavními hrdiny Gauvainem a Cimourdainem je skutečným vyvrcholením románu.