Alois Jirásek získal úspěch také jako dramatik. Napsal celkem 12 divadelních her. Jejich premiéry byly vesměs uvedeny v Národním divadle. Protože rozhodně nejsem znalcem v oboru dramatu, mohu se vyjádřit pouze k Jiráskovým historickým dramatům tří Janů, které byly režiséru Otakaru Vávrovi námětem k natočení dvou historických filmů-,,Jan Hus“/jako Jiráskovo drama 1911/ a Jan Žižka/1903/. Hru Jan Roháč/1914/ jako film ,,Jan Roháč z Dubé“ režíroval režisér Borský.
Alois Jirásek dále napsal pohádkovou hru ,,Lucerna“/1905/ a netypicky i hry z jeho současnosti s názvy ,,Vojnarka“/1890/ a ,,Otec“ /1894/. U obou čerpal náměty z venkovského okolí Litomyšle a obě jsou napsány v duchu kritického realismu a odráží se v nich ostře
protikladné sociální složení vesnické společnosti na konci 19. století.
Dramata tří Janů
Žel jsem neviděl jako divadelní hru ani jedno z dramat tří Janů. Z internetu jsem si ale stáhl všechny tři filmy režisérů Otakara Vávry a Borského a s odstupem času si je na počítači pouštím vždy znovu a znovu. Protože Otakar Vávra vycházel právě z Jiráskových historických her tak tedy aspoň mé hodnocení těchto filmů.
,,Jan Hus“ /jako Jiráskovo drama 1911/
Jan Hus kritizuje v pražské Betlémské kapli světské neřesti církve a především prodávání odpustků , které vyhlásil jeden z tehdejších tří papežů/papežské schizma/ Jan XXIII./ve skutečnosti bývalý pirát a mnohonásobný vrah Baltazar Cosa/.
Husa přichází varovat jeho někdejší přítel z pražské University Štěpán Páleč. Chce aby Hus nepobuřoval pražský lid. Jan Hus odmítá a z Pálče se stává jeho nepřítel.
Při lidových bouřích v Praze jsou zatčeni tři z Husových lidových přívrženců. Hus neváhá se vydat na radnici a vyprosit jejich propuštění. Z obavy před dalšími lidovými bouřemi mu to konšelé slíbí. Slib ale nedodrží a tři mladí muži jsou popraveni. To již tak napjatou situaci v Praze ještě více rozjitří.
Tlak na Husa sílí. Papež ho dává do klatby a nad Prahou vyhlásí interdikt./zákaz všech církevních obřadů v Praze, pokud tam bude Hus pobývat/. Jan Hus aby ochránil Pražany odchází na venkov, kde pokračuje ve svých kázáních. Nejvyšší církevní hodnostáři a král Zikmund vyzývají Husa, aby se dostavil na církevní koncil do Kostnice. Přes varování přátel Hus do Kostnice odjíždí s vírou že bude moci obhájit své učení. V Kostnici je však po krátkém pobytu zajat a uvězněn, přestože mu nedlouho před uvězněním zaručil král Zikmund svou ochranu i svobodný návrat do Čech. Hus je vězněn a vyslýchán. Když po půlročním věznění je mu konečně umožněno slyšení před koncilem, je proces zmanipulován tak, že Hus bud musí odvolat své názory, nebo při nich setrvat. Žádná obhajoba mu nepřísluší. Mezi jeho největší odpůrce patří někdejší přítel Štěpán Páleč, který ho navštíví ještě krátce před cestou na hranici. Ani ten na Husově upřímném přesvědčení nic nezmění a 6. července je Hus v Kostnici upálen.
Vlastní názor na film/nikoli drama/: Ve filmu je dobře zobrazena vrcholící krize tehdejší společnosti, která zákonitě musela vyústit v následnou husitskou revoluci, která vypukla oficiálně 4 roky po Husově upálení první pražskou defenestrací /30. července 1419/.
Krize je všude, v papežském schizmatu/dočasně byli dokonce tři papežové/ a s ním spojeným prodáváním odpustků, v zesvětštělé katolické církvi, mezi bohatými měšťany, mezi Čechy a pražskými Němci i ve stále zesilujícím útlaku lidu. Hus vždy pevně stojí na straně svého přesvědčení a neustoupí od něj ani za cenu vlastního života. Osobně mi ve filmu trochu schází postava českého universitního mistra Jeronýma Pražského-Husova velkého přítele, který byl patrně vzdělanější než samotný Hus a také jako mistr Jan byl nakonec upálen o pouhý rok později.
,,Jan Žižka“/1903/
Děj Vávrova filmu se odehrává především v Praze v samém počátku husitské revoluce v roce 1419 . Významnou postavou je v něm silně levicový lidový kazatel Jan Želivský, horlivý zastánce Husova učení i horlivý ochránce pražské chudiny. Ve filmu ostře kontrastuje radikálnost chudiny s umírněností zámožných měšťanů a šlechty. Jan Žižka, ač ve skutečnosti byl spíše zastáncem jakési střední cesty mezi těmito krajními vrstvami společnosti je ve filmu dost radikalizován. Film líčí dvě důležité události z počátků husitské revoluce. Tou první je takzvaná pražská defenestrace, kdy vzbouření radikálové obsadili novoměstskou radnici a místní konšely vyházeli z oken na ulici, kde je posléze dobili. K této události došlo 30. července 1419 a hned v srpnu téhož roku zemřel český král Václav IV.,/ snad na následky rozrušení z bouřlivých událostí v Praze/ , což Vávrův film rovněž ukazuje. V Praze probíhaly pouliční boje. Na konci filmu Žižka se svými nejvěrnějšími odchází z Prahy do vznikajícího rovnostářského střediska Tábora. Na cestě je ale zaskočen přesilou mnohem lépe vyzbrojených nepřátel, které však v bitvě u Sudoměře v březnu 1420 poráží.
Vlastní hodnocení filmu: Z historicky hodnověrného hlediska jsou ve Vávrově filmu některé chyby, především v jeho závěru. Žižka se svými lidmi ve skutečnosti neodešel na podzim roku 1419 z Prahy hned na Tábor, který navíc ještě ani neexistoval. Ve skutečnosti odešel nejprve do západočeského města Plzně a teprve odtud začátkem jara následujícího roku do Sezimova ústí, v jehož těsné blízkosti začal bezprostředně po příchodu Žižkova oddílu Tábor teprve vznikat. Velitelem radikálního houfu oficiálně Žižka ani nebyl. Radikály vedl šlechtic Břeněk Švihovský z Rýzmberka, který však v bitvě u Sudoměře padl a teprve poté převzal velení Jan Žižka.
Srovnání Vávrova filmu s Jiráskovou divadelní hrou.
Vávrovo filmové zpracování ,,Jana Žižky“ neodpovídá původní Jiráskově divadelní hře.
Jiráskovo drama,,Jan Žižka“/jak jsem si zjistil/ prý líčí zcela jiné historické události, byt úzce spojené s Janem Žižkou a to nikoli léta 1419 a 1420, ale o něco pozdější dobu- léta 1421-1424, kdy došlo k porážce druhé křížové výpravy u Kutné Hory a Německého brodu, odchodu Jana Žižky z jihočeského Tábora a následné založení tzv. menšího Tábora ve východních Čechách a Žižkovu boji s takzvanou panskou jednotou, kterou definitivně porazil v červnu 1424 u Malešova a následně Prahu oblehl ve snaze ji zničit. Umírněný husitský kněz Jan Rokycana ho od tohoto záměru odvrátil. K těmto údajným dějstvím skutečného Jiráskova dramatu se nemohu vyjádřit, protože Jana Žižku jako Jiráskovu divadelní hru jsem neviděl.
,,Jan Roháč z Dubé“/1914/
Tento film jako vůbec první barevný film v Československu nerežíroval Otakar Vávra, ale roku 1947 Vladimír Borský. Děj se odehrává krátce po osudné bitvě u Lipan/30. května 1434/, kde byla táborsko-sirotčí vojska poražena vojskem panské jednoty. Umírnění kališníci byli poté rozhodnuti přijmout císaře Zikmunda za českého krále, pokud jim potvrdí všechna privilegia vydobytá za husitské revoluce. Zbytky radikálů v čele s Janem Roháčem z Dubé však Zikmunda přijmout za českého krále razantně odmítli a vypověděli mu boj. Zikmund byl za českého krále skutečně umírněnými kališníky roku 1436 přijat. Zbytky radikálů s Janem Roháčem se stáhli na jeho hrad Sion. Sion byl poté obléhán vojskem Roháčova synovce Hynka Ptáčka z Pirkenštejna, ale nakonec byl dobyt až za pomoci Uhrů, které Zikmund do Čech povolal. Jan Roháč s nejvěrnějšími přáteli byli zajati a v Praze poté nakonec všichni oběšeni. Protože však Zikmund práva Čechů následně téměř nedodržoval, vzbouřili se brzy proti němu i jeho někdejší čeští spojenci jako kněz Jan Rokycana a šlechtický hejtman Diviš Bořek z Miletínka. Jejich vzpoura byla úspěšná a král Zikmund již těžce nemocný musel s hanbou z Čech prchat. Do svého druhého království v Uhrách už ale nedojel, protože na cestě roku 1437 nemoci podlehl.
Vlastní názor na film:
Ukazuje se že i předem prohraný boj do kterého se Jan Roháč pustil má svou cenu. Jan Roháč, prohrál, byl popraven, ale své přesvědčení nezradil. Znovu je ve filmu zobrazena proradnost krále Zikmunda, který toho českým kališníkům mnoho nasliboval, ale téměř nic z toho nesplnil.
Není divu, že se i jeho někdejší čeští spojenci proti němu vzbouřili a Zikmunda nakonec z Čech vyhnali. Ve filmu vystupuje celá řada skutečných historických postav. Vedle hlavních protivníků Roháče a Zikmunda jsou to například kališnický kněz Jan Rokycana, příslušníci vysoké kališnické šlechty Hynek Ptáček z Pirkenštejna a Diviš Bořek z Miletínka.
Některá další díla Aloise Jiráska aspoň v názvech:
Povídky: ,,Viktora“/1874/, ,,Obětovaný“/1880/, ,,Pandurek“/1883/, ,,Zemanka“/1885/, ,,Maryla“/1885/,
,,Sobota“/1887/, ,,Druhý květ“/1891/
Romány: ,,Slavný den“/1879/, ,,Konec a začátek“/1879/, ,,Ráj světa“/1880/, ,,V cizích službách“/1885/
,,Na Ostrově“/1888/
Dramata: ,,Kolébka“/1891/, ,,Emigrant“/1898/, ,,M.D. Rettigová“/1901/, ,,Gero“/1904/, ,,Samota“/1908/
,,Pan Johanes“/1910/
Luboš Hora-Kladno