Husité dne 14. července na Vítkově sice jednoznačně zvítězili, ale jejich vítězství nebylo úplné, protože na prakticky nedobytném Vyšehradě zůstala vojenská posádka věrná Zikmundovi. A nepřáteli držený Vyšehrad byl pro husity o to nebezpečnější, že se z něho dala ostřelovat Praha. Proto pro úplné a definitivní vítězství bylo třeba Vyšehrad dobýt a obsadit. Problém byl v nedobytnosti této pražské pevnosti. Z větší části ji chránila příroda svými strmými skalnatými srázy nad Vltavou, z té menší pak skvělé opevnění. Dobýt Vyšehrad vojensky bylo téměř nemožné. Proto se pražští kališníci rozhodli Vyšehrad oblehnout a jeho posádku vyhladovět.
V polovině září 1420 vybudovali pražané vojenský tábor na Pankráci a přestali tak komunikaci , po níž byla zásobována královská posádka na Vyšehradě. Hrozba vyhladovění pevnosti měla brzký účinek. Po pouhých dvou týdnech se velitel Vyšehradu rytířsky dohodl s obléhateli, že bude vzdorovat ještě měsíc. A jestli ho do 1. listopadu Zikmund z pevnosti nevyprostí, sám bez boje vyvede posádku z hradeb. Rozhodující měla být osmá hodina 1. listopadu. Zikmund, který měl spojence na Moravě především v moravských pánech se skutečně o záchranu Vyšehradu pokusil. Jenže jeho moravští spojenci dorazili do Prahy sice jen o pouhou hodinu později, ale I tak už bylo pozdě. Vyšehradský velitel své slovo dodržel. Navíc moravští páni zaútočili bezhlavě hned z chodu a spojené síly pražanů, táboritů I orebitů jim uštědřili drtivou porážku, i když sám Žižka se této bitvy osobně nezúčastnil, protože právě válčil v jižních Čechách s Rožmberk. Vnitřní rozpory v husitské ideologii