Dílo Viktora Huga je neobyčejně rozsáhlé. Vždyť Hugo zasáhl jako autor praktiky do všech způsobů literárního vyjádření . Věnoval se intimní,přírodní i filozofické lyrice, básnické epice, politické satiře i pamfletu, napsal i několik dramat. Přesto mezi čtenáři je nejznámější i nejčtenější svou tvorbou románovou. Hugova románová tvorba získala v celém světě čtenářsky největší ohlas z celého jeho díla, došla velké popularity a sehrála nejzávažnější úlohu v propagaci jeho humanistických myšlenek a romantických koncepcí. Je ovšem třeba si uvědomit, že Hugo i v nejcennějších pasážích své prózy zůstává především básníkem. Kromě historicko-romantického románu ,,Chrám Matky Boží v Paříži“, který napsal jako svůj první román, vytvořil všechna svá vrcholná románová díla v období nuceného vyhnanství na ostrůvcích v Lamanšském kanálu. Přímo prostředí kanálu La Manche dokonale popisuje podle mého subjektivního názoru nejlepší autorův román s názvem ,,Dělníci moře“. Ve vyhnanství napsal i rozsáhlý román ,,Muž, který se směje“, který je především ostrou obžalobou lidské společnosti. Další známý román ,,Devadesát tři“, který má zobrazit vrcholné období Velké francouzské revoluce- rok 1793- tzv. jakobínskou diktaturu psal Hugo v letech 1872-73. Hugův nejznámější román ,,Bídníci“ , na kterém autor pracoval několik desetiletí je dobou svého vzniku trochu problematický. Autor na něm začal pracovat už ve třicátých letech devatenáctého století. Roku 1848 už byl román téměř hotov, ale v následném období vyhnanství ho Hugo celý přepracoval. Mě osobně se nejznámější román ,,Bídníci“ líbí nejméně, ale to je věc osobního a ryze subjektivního názoru. Jsem rád,že dnes vlastním všechny Hugovy romány, třebaže jsem je musel pracně shánět po antikvariátech.
Obraz společenských vztahů a konfliktů je v románech nesen Hugovým demokratizmem a svobodomyslností, jeho nenávistí ke všem formám útlaku, láskou k lidem a soucitem s trpícími.
Na jeho románech mě přitahuje především to, že jde o příběhy plné dramatického napětí a neočekávaných až srdcervoucích zvratů. Jeho romány mají navíc značně uvolněnou kompozici, prolíná se v nich několik dějových pásem, proložených rozsáhlými pasážemi úvahovými nebo lyrickými. Pro Hugovy romány je dále typické, že jeho postavy jsou často spíše jen nositeli kladných nebo záporných vlastností. Jsou to lidé ideálně dobří/Jean Valjean-,,Bídníci“, ,,Quasimodo“-,,Chrám Matky boží v Paříži“, Gilliat-,,Dělníci moře“/ nebo démonicky zlí/,,Froll-,,Chrám Matky Boží v Paříži“/. Clubin /,,Dělníci moře“/
Jejich jednání se pohybuje v krajních polohách, ve vypjatých situacích a konfliktech.
Romány Viktora Huga pak trochu postrádají střední polohu normální životní situace, což je ale pro romantické autory, mezi které je Viktor Hugo zařazován, dost typické.