Prolog
Považovat Sedícího býka/anglicky Sitting Bulla, v nářečí indiánského kmene Tatanku Yotanku/, podle některých názorů nevzdělaného primitivního divocha mongoloidní rasy za opravdu významnou postavu světových dějin je asi trochu nezvyklé a snad i opovážlivé, snad i trochu infantilní.. Byl to přece jen Indián. Je to samozřejmě už dávno, kdy jsem po nocích hltal tzv. ,,Indiánky“ ať už jejich autorem byl slavný Němec Karel May se svým nesmrtelným, ale nikdy neexistujícím apačským náčelníkem Vinnetouem, či Američan James Fenimore Cooper s ušlechtilým náčelníkem Mohykánů Čingančukem, Zane Grey, Joseph A. Altsheler, nebo James Olliver Curwood. Jejich dobrodružné romány byly sice smyšlené, ale přesto nepostrádaly/narozdíl od tzv. ,,Buffallo Billek“, Rodokapsů a jiných podobných škvárů, které se naštěstí nesměly během mého mládí vydávat/, jistou literární hodnotu a kromě čtenářských zážitků poskytovaly čtenáři do jisté míry i historické, zeměpisné, přírodopisné i národopisné znalosti.
Jeden spisovatel, ale ty výše uvedené podle mého názoru přece jen převyšoval. Byl to jistý Ernest Thompson Seton./1860-1946/-cestovatel, přírodovědec a spisovatel v drsné přírodě Severní Ameriky. Ten se na rozdíl třeba od Karla Maye mezi severoamerickými Indiány skutečně pohyboval, poznal dokonale jejich způsob života, náboženství, zvyky i vše ostatní.
Ne náhodou bych proto rád v samém úvodu svého seriálu citoval jeho slova z předmluvy Setonovy ,,Knihy lesní moudrosti.“ Ten za symbol dokonalého člověka považoval právě severoamerického Indiána. Snad trochu naivní, pro některé i dětinský symbol ideálu člověka, ale což Seton vlastně svým způsobem nepropagoval názory žít v souladu s přírodou a v přírodě, i když často trochu drsné?
To jsou přece i názory francouzského osvícenského filozofa Jeana Jacqua Rousseaua,nebo amerického romantického básníka Henryho Wadswortha Longfellowa, jehož ideálem člověka je v nezapomenutelné ,,Písni o Hiawathovi“ rovněž severoamerický Indián.
Ale dovolím si nyní citovat slova Ernesta Thompsona Setona přímo: Kdo to podle něho severoamerický Indián 19. století skutečně byl?
,,Ještě na konci 19. století se nám nabízely při označení Indián dva úplně protikladné obrázky: jeden primitivní člověk s tak ušlechtilou povahou, že nebyl schopen ničeho nízkého , sprostého a zlého, druhý obrázek pocházel od těch, kdo toužili po Indiánově majetku a aby svou krádež ospravedlnili, vykreslili Indiána jako špinavého, necudného, sešlého darebáka, krutého a zbabělého ďábla neschopného lidských citů a dobrého jen po smrti. Který z těchto obrázků je pravdivý? Prozkoumejme v klidu stránky dějin a seznamme se s tím, co řekli Indiáni i běloši, přátelé i nepřátelé Indiánů, a buďme připraveni udělat konečný úsudek, shodný se skutečností ať už bude jakýkoli. Začněme tím, že uznáme jako správné ukázat filozofii a dobré vlastnosti Indiánů na nejlepších příkladech, jaké může rudé plémě poskytnout. My bychom také dali přednost tomu, aby nás představoval třeba Tolstoj, nebo Lincoln raději než dobrodruzi z pohraničí a zákonem stíhaní psanci, kteří byli mezi Indiány hlavními představiteli našich mravů. Připusťme, že ve všech kmenech a ve všech dobách byli zvrhlíci a ničemové, kteří znamenali hanbu pro všechny-tak jako my máme mezi sebou vyvrhely, opilce a skutečné zločince. Těmi však opovrhovali i jejich vlastní lidé a sotva k nim bývali shovívaví. Indiány, jejich způsob života a myšlení budeme posuzovat poctivě a jako příklad si vybereme nejlepší osobnosti . Takoví jako byli Mato Tope, Pontiak , Tecumseh, Kanakuk, náčelník Josef, Sedící Býk, nebo Geronimo a mnozí jiní jsou skutečně světlé osobnosti. Milovali svůj lid, byli věrní, stateční, neúplatní, čestní, a nebyli v ničem ovlivněni názory bělochů.“
Tolik slova muže, který mezi severoamerickými Indiány žil celá dlouhá léta.
Luboš Hora-Kladno