Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Třikrát odložený výlet na Říp se nakonec uskutečnil

1. 6. 2019
Od konce lonského prosince pořádám pro zaměstance ,,Dobrého místa" turistické výlety po památkách České republiky. Ten první na pražský Vyšehrad byl nejméně povedený, třebaže měl největší účast. Ty tři další, konkrétně na Okoř a Budeč, na Konopiště a Kožlí a naposledy na památný vrchol Řípu už byly mnohem lepší.
Třikrát odložený výlet na Říp se nakonec uskutečnil Účast sice už nebyla tak vysoká, ale zato se jich zúčastnili lidé, kteří mají o pěší turistiku opravdu zájem. A to je mnohem cennější. Posledního výletu na Říp se kromě mě zúčastnili pouze další tři zaměstnanci-Ondra, Katka a Zuzanka tradičně se svou fenkou Dorkou. Ta jediná se zatím zúčastnila všech čtyř výletů. Přitom na Říp to měla ze svého bydliště v Mnichovicích z nás všech nejdál. Ondra se zúčastnil tří výletů a Katka dvou. Řipský výlet musel být nejprve třikrá odložen. Původně jsem ho plánoval na poslední dubnovou neděli, kdy probíhala na svátek svatého Jiří pod památným vrchem tzv. ,,Řipská pout", ale tenhle termín se nikomu nehodil. V první polovině května zase bylo nepříznivé počasí s častými dešti. A tak jsme na Říp vyrazili až ke konci května. Já vyrazil z našeho Kladna a přistupoval do vlaku v Kralupech nad Vltavou, Zuzanka cestovala z Mnichovic a v Praze se přidala k Ondrovi a Katce. Měl jsem trochu strach, jak se všichni sejdeme, když nejedeme z jednoho místa, ale vše dopadlo skvěle. Já osobně byl na Řípu už počtvrté, takže už vím odkud je to tam nejblíže. Jedná se o nevelkou ves Ctiněves, která je od vrcholu Řípu vzdálená pohé tři kilometry. Jenže dojet vlakem do Ctiněvsi znamená jet z Prahy ,,osobákem" a ne rychlíkem a přestoupit ve stanici Vranany. Já už jsem na takové cestování s přestupy do málo známého místa zvyklý, ale měl jsem trochu obavy, jak to zvládnou moji kolegové. Musím napsat, že jsem je hodně podcenil. Všichni to zvládli s bravurou. Do Ctiněvsi jsme dorazili naprosto vpořádku. A pak už zbýval jen výstup na vrchol Řípu s rotundou svatého Jiří, postavenou za knížete Soběslava I. ve 12. století. Nebyl příliš náročný, vždyt Říp nemá ani celých 500 metrů nadmořské výšky. Přesto některé krátké úseky byly trochu strmé a kamenité. Katku to vůbec neodradilo a výstup absolvovala dokonce bosa. Na vrcholu bylo dost turistů, protože počasí se po první polovině května umodřilo a bylo slunečno i teplo. Jen ne úplně jasno, takže třeba až do Prahy vidět nebylo, což v jasných dnech bývá. Z Řípu jsme sešli prudkým ,,krpálem" dolů do vesnic Rovné a s ní spojenými Krábčicemi. Právě cesta těmito dvěma vesnicemi byla z celé trasy asi nejnepříjemnější. Šlo se jimy dlouho, sice po chodníku, ale těsně vedle silnice. Až za Krábčicemi jsme zase vešli do lesa a čekala nás poměrně příjemná cesta po rovině do nedaleké Roudnice nad Labem. Protože jsem věděl, že z roudnického nádraží jede rychlík přímo do Prahy v 16 hodin, snažil jsem se chodecké tempo trochu zrychlovat. Nakonec jsme vše stačili vpohodě. Na prohlídku historického města Roudnice sice nebyl čas, ale na vlakové nádraží jsme dorazili asi 15 minut před odjezdem rychlíku. A pak už to bylo až příliš jednoduché. Nastoupili jsme a rychlík svištěl ku Praze hodně svižně. Já opět vystupoval v Kralupech a tam ještě skoro hodinu čekal na přípoj na Kladno. Ale nevadilo mi to ani trochu. Z výletu jsem měl totiž celkově velmi dobrý pocit. Luboš Hora-Kladno

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2019 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |