Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.
Jan Jiras

Jan Jiras

5. 12. 2018

Chce se vrátit k aktivnímu sportu

Jméno Jana Jirase je všem pamětníkům kladenského fotbalu dobře známé. V 70. letech minulého století patřil k vůbec nejlepším v týmu tehdejšího SONP Kladno ve II. lize. Byl známý především svými kanonýrskými schopnostmi. Na nějaký čas si ho do svého týmu vytáhla i pražská Sparta. Pak se vrátil opět do Kladna a s fotbalem končil ve Viktorii Žižkov a posléze v rodné Hostouni. Letos oslavil sedmdesátku. Trápí ho několik zdravotních problémů. „Trpím diabetem a musím si injekčně aplikovat inzulín, před několika lety jsem prodělal plicní embolii a mám i trombóza, která se naštěstí v poslední době zlepšila,“ uvádí Jan Jiras.

celý článek
Jan Zlesák

Jan Zlesák

5. 12. 2018

Lékaři ho přivedli k aktivnímu fotbalu

Dvaatřicetiletý Jan Zlesák z Prahy se úspěšně vyučil hned ve dvou oborech. Vlastní výuční list zámečníka i uměleckého kováře. „Jako zámečník jsem pracoval ve dvou pražských firmách na Palmovce a v Běchovicích, uměleckého kováře jsem nedělal nikdy,“ říká Honza. Pracoval asi 10 let. Pak se ale přihlásily zdravotní problémy psychického rázu. Už v dětství navštěvoval Honza psychologa, kvůli poruchám spánku.

celý článek
Lubomír Adelt

Lubomír Adelt

5. 12. 2018

Sportovat lze i v pokročilejším věku

Pan Lubomír Adelt z Kraslic v západních Čechách už překročil pětasedmdesátku. Je bývalým vrcholovým fotbalistou SONP Kladno, za které si na přelomu 60. a 70. let minulého století zahrál i nejvyšší fotbalovou soutěž. Narodil se v bulharském hlavním městě Sofii, kde jeho čeští rodiče tehdy dočasně pracovali. Sportu se věnoval již od ranného mládí a na rekreační úrovni pokračuje i nyní. Přitom se musí potýkat i se závažnějšími zdravotními problémy. „Mám voperovaný kardiostimulátor. Před několika lety mi lékaři v Karlových Varech zjistili výraznou arytmii srdeční činnosti. A rozhodli se ji řešit s pomocí kardiostimulátoru. Kromě toho mě dost bolí obě kolena. Je to patrně následek mé fotbalové kariéry. Zatím se ale pohybuji bez pomoci hole,“ říká pan Adelt.

celý článek
Tereza Klenorová

Tereza Klenorová

6. 11. 2018

Práce s lidmi s duševním onemocněním ji chytla

Sedmadvacetiletá Tereza Klenorová z Prahy má toho za svůj život už poměrně dost za sebou, a i přes psychické onemocnění také něco dokázala. V dětském věku žádné závažnější psychické problémy neměla. „Jen mě ve 13 letech trochu poznamenal rozvod rodičů a z těchto důvodů jsem navštívila klinického psychologa. Ten mi ale prakticky nijak nepomohl, ani se mi více nevěnoval,“ vzpomíná Tereza. V dospívajícím věku vystřídala hned několik středních škol. Sama k tomu uvádí: „Začínala jsem na francouzském lyceu, pak studovala pedagogické lyceum a nakonec jsem odmaturovala na gymplu.“ Krátce po maturitě se u ní projevily první vážnější psychické problémy. Jednalo se o panické záchvaty a úzkosti. „Měla jsem nepříjemné pocity strachu, ale vlastně jsem ani nevěděla z čeho pramenily,“ uvádí Tereza. Problémy je třeba řešit. A to také Terezka udělala. Začala pravidelně jedenkrát v týdnu docházet na individuální psychoterapii. K psychoterapeutce takto docházela asi dva roky, a ta jí pomohla s náhledem na její psychické problémy. Původ těchto problémů sahá patrně do dětství.

celý článek
Veronika Volejníková

Veronika Volejníková

6. 11. 2018

Chce bojovat proti špatné pověsti psychiatrických zařízení

Jedenadvacetiletou Veroniku Volejníkovou jsem poznal v Peer klubu Psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích. Zaujala mě svou výbornou hrou na kytaru i velmi působivým zpěvem. Když jsem se dozvěděl, že tato mladá slečna studuje druhým rokem na brněnské JAMU, obor režie a dramaturgie, moc mě to nepřekvapilo. Hned jsem ji proto požádal o článek. A ona okamžitě souhlasila. Veronika pochází z Poděbradska. Po ukončení základní školy úspěšně vystudovala pedagogické lyceum v Čáslavi. Žel již v tomto středoškolském období se u ní projevily zdravotní problémy psychického rázu. „Bylo mi 16 let, když jsem byla poprvé hospitalizována v psychiatrickém zařízení. Bylo to v pražském Motole. Naštěstí jsem tam strávila jen tři týdny, takže ani studium na střední škole nemuselo být přerušeno,“ vzpomíná Veronika.

celý článek
Michaela Spálenková

Michaela Spálenková

8. 10. 2018

Našla své místo v životě

Pražská rodačka třiačtyřicetiletá Michaela Spálenková žije v hlavním městě celý život. Po ukončení střední školy pokračovala tři a půl roku ve studiu na Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické JABOK v Praze. Její další studijní aktivitu přerušila mateřská dovolená. Dnes je Míša matkou tří dětí. Po skončení mateřské dovolené studovala na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Studium úspěšně dokončila s titulem bakalář. „V té době jsem už pracovala na poloviční úvazek ve škole pro sluchově postižené v pražských Radlicích. Byla to pro mě hodně zajímavá práce a ráda na ni vzpomínám. Poznala jsem, že neslyšící lidé mají svou vlastní specifickou kulturu“, uvádí Míša, která se při této pracovní příležitosti naučila i znakový jazyk.

celý článek
Klára Sluková

Klára Sluková

8. 10. 2018

I přes psychické problémy vystudovala a pracuje

Mladá šestadvacetiletá Klára Sluková z Prahy má za sebou tři hospitalizace v Psychiatrické nemocnici Praha-Bohnice. „Bylo mi pětadvacet, když jsem se třikrát léčila v Bohnicích, a to během pouhého půl roku,“ uvádí pohledná blondýna. Žádný invalidní důchod nepobírá. Asi by si o něj mohla zažádat, ale jak sama říká, nechce. Původem jejích psychických problémů jsou patrně nepříjemné zážitky z dětství, především vztahy jejích rodičů, kteří se nakonec rozvedli. Navíc během školní docházky byla často nemocná. Teprve později se ukázalo, že její nemoc je psychosomatického původu. Přes všechny trable úspěšně odmaturovala na střední obchodní škole. Po maturitě nejprve vystudovala jednoroční jazykovou školu a získala tzv. Cambridgeský certifikát. V té době se již léčila ambulantně na psychiatrii. „Jako mou diagnózu určili lékaři panické stavy a záchvaty,“ říká sympatická Klárka.

celý článek
VOZÍČKÁŘI A VÝTAHY

VOZÍČKÁŘI A VÝTAHY

21. 9. 2018

Výtahy se staly nedílnou součástí života lidí, odkázaných na invalidní vozík. Třeba i kvůli tomu, aby se vůbec dostali do svých bytů, k lékaři, na rehabilitaci, na úřady… Ne všichni totiž můžou bydlet v přízemí, ne každý lékař může mít svoji ambulanci v přízemí a rehabilitační oddělení často bývají v suterénu. Takže „chvála výtahům“! Jenže jen do té chvíle, než zjistíte, že se do některého se svým vozíkem nevlezete. Například výtah v nejmenovaném zdravotnickém zařízení dost velkého města na Moravě. Prošel sice rekonstrukcí, ale zvětšit nešel. Takže musíte sundat stupačky, zarazit kolena na protější stěnu výtahu a doprovod poslat po schodech. Pokud máte trošku delší vozík, nebo vám nejdou sundat stupačky, máte smůlu – musíte si vybrat jiné zdravotnické zařízení.

celý článek
Karolína chce studovat psychologii

Karolína chce studovat psychologii

5. 9. 2018

Nejmladší členkou mezi pracovníky Peer klubu, který sídlí v areálu Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice, je teprve osmnáctiletá slečna Karolína. Právě začala studium čtvrtého ročníku Gymnázia ve Slaném. K práci v klubu přistupuje maximálně svědomitě a neváhala pro ni obětovat i podstatnou část svých právě skončených prázdnin. Nutno zdůraznit, že jako jediná zde pracuje zcela dobrovolně bez nároků na jakoukoli finanční odměnu. Mladičkou Karolínku jsem jako též pracovník klubu požádal o krátký rozhovor. Sympatická slečna neváhala ani okamžik a souhlasila.

celý článek
Paní Věra chtěla pomáhat nemocným odjakživa

Paní Věra chtěla pomáhat nemocným odjakživa

5. 9. 2018

Devětačtyřicátnice paní Věra z Prahy je již celých 17 let v invalidním důchodu kvůli psychiatrické diagnóze. Přesto s již psychickými problémy dokázala nejen odmaturovat, ale studovat a úspěšně dokončit Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy (aprobaci český jazyk-hudební výchova). Dětství i přes problematickou rodičovskou výchovu prožila bez výraznějších duševních otřesů. Ty nastaly až před maturitou, kdy prožila nešťastnou lásku a prodělala komplikovanou operaci. Oba tyto zážitky se patrně na její psychice podepsaly. První hospitalizaci v psychiatrické léčebně prodělala ve svých 19 letech, tedy v roce 1988. Postupem času prošla dalšími dvěma hospitalizacemi. Přesto vystudovala a dokončila vysokou školu. V této době ještě nepobírala žádný invalidní důchod. Střídala zaměstnání, především ta, která měla něco společného s literaturou a hudbou. Sama by dokázala zahrát na několik hudebních nástrojů.

celý článek
Marek Rychtera

Marek Rychtera

19. 6. 2018

Po epileptickém záchvatu nastoupil jako brankářská jednička

K mým nejlepším kamarádům v Psychiatrické nemocnici Bohnice patří o mnoho let mladší pacient Marek Rychtera. V nemocnici je již několik let – já jsem zase rekordman na počet hospitalizací v psychiatrických zařízeních – takže si nemáme co vyčítat. Marka jsem blíže poznal loni na mezinárodním fotbalovém turnaji v německém Mnichově a hned jsme si padli do oka. Tehdy ještě Marek startoval na turnaji jako náhradní gólman. Letos jsem v Mnichově pro nemoc nebyl. Marek ano. Jeden den prodělal epileptický záchvat, následující den byl vyhlášen druhým nejlepším brankářem turnaje, a to v konkurenci více než 20 brankářů. Marek opravdově zazářil, a nejen po fotbalové stránce. Je epileptikem. S touto nepříjemnou nemocí se dokáže vyrovnat více než statečně. Důkazem je jeho zážitek z mnichovského turnaje.

celý článek
Zdeněk Hlinčík

Zdeněk Hlinčík

15. 5. 2018

Pedagog volného času

Devětadvacetiletý Zdeněk Hlinčík pochází ze severních Čech, ale už osm let trvale bydlí v Praze.Vystudoval zde fakultu tělesné výchovy a sportu. Při studiu si vydělával jako prodavač ve sportovních potřebách, během letních prázdnin jezdil vždy na tři měsíce do USA. „Vyučoval jsem tam děti z ortodoxních židovských rodin jízdě na vodních lyžích,“ přibližuje Zdeněk svou práci. Po ukončení studia pracoval u státní policie u útvaru, který zajišťoval ochranu ambasád. Pak začal studovat druhou vysokou školu. Na filozofické fakultě v Olomouci se věnoval psychologii. Protože ho nechtěli pro cesty uvolňovat ze zaměstnání, přešel na filozofii do Prahy. Zde studia psychologie právě končí.

celý článek
Pan Petr poznal drogy i těžkou nemoc

Pan Petr poznal drogy i těžkou nemoc

15. 5. 2018

Šestatřicetiletý rodák z Jičína pan Petr bydlí od svých 31 let v Praze. V dětství ani v období dospívání žádné problémy neměl. Po ukončení povinné školní docházky se vyučil automechanikem. „Po vyučení jsem odejel za prací do Irska, kde jsem pracoval jako prodavač rychlého občerstvení,“ říká pan Petr.V Irsku se žel dostal ke konzumaci drog. Zkoušel především marihuanu a hašiš. Nejdříve jen příležitostně po práci, ale nakonec už byl závislý na své denní dávce. Díky tomu upadl po dvou letech do toxické psychózy, se kterou byl ještě v Irsku hospitalizován, ale pouze osm dní. Po této krátkodobé hospitalizaci se s pomocí kamaráda vrátil do České republiky.

celý článek
Markéta a její příběh

Markéta a její příběh

12. 3. 2018

Vyrůstala jsem jako druhé ze čtyř dětí svých milujících rodičů, obklopena svými dvěma sourozenci. Jednu svou sestřičku jsem ani nepoznala, zemřela totiž při porodu. Na základce mi šla dobře matika, čeština a vlastně celkem všechno, obzvlášť malovat obrázky na výtvarce. Nejvíc mě jako malou bavilo motat se v přítomnosti mojí babičky, která bydlela v rodinném domku s námi, jen o patro níž. Pomáhala jsem jí se vším možným doma i na zahrádce. Obstarávaly jsme kuřata, slepice, králíky a dělaly mi velkou radost babiččiny pochvaly a vůbec její pozornost. Mojí dětskou tragédií byl její odchod na věčnost. Pak se taky naši rozvedli a mamka začala mít velké problémy. Nějak jsem přežila pubertu a pak se začalo svítat na lepší časy. Na gymplu jsem si našla skvělé kamarády, odmaturovala jsem s vyznamenáním, jak by ne, když jsem si mohla vybrat: výtvarka s dějinami umění, španělština, která mě taky bavila, asi nejvíc ze třídy, angličtina a čeština - ta byla u nás brnkačka. Mám dojem, že kdybych musela zkoušku skládat z matiky, fyziky či chemie, neodmaturovala bych. Přihlásila jsem se na denní pomaturitní studium španělštiny na jazykové škole, na kterou jsem si ve zbylém čase, kterého byly najednou spousty, vydělala. Díky této přípravě a hlavně učitelce Evě jsem se dostala na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde jsem začala studovat hispanistiku.

celý článek
Pavel Kalaš

Pavel Kalaš

7. 3. 2018

V 61 letech provozuje aktivně tři sporty

Není to tak dlouho, co jsem byl v bohnickém fotbalovém týmu nejstarší. Ted už to neplatí. Pavel Kalaš z Prahy je o sedm let starší než já. Přesto stále aktivně provozuje hned tři sporty a navíc má stejně jako já plný invalidní důchod. Pavel měl problémy už v dětství, zejména díky svému otci, který byl notorickým alkoholikem. Kvůli němu začal prý již ve druhé třídě koktat a už jako dítě musel brát občasně léky na uklidnění. Po základce se vyučil sladovníkem. Vždy hodně sportoval a po vyučení navíc i těžce pracoval. „Měl jsem však potíže s dýcháním a pícháním u srdce. Přitom mi lékaři žádné somatické nálezy na plicích ani na srdci nenašli. Vše bylo patrně psychického rázu. Přesto jsem ale raději přestal sportovat, i když sport mi pak moc chyběl,“ uvádí Pavel.

celý článek
Marek Remiš

Marek Remiš

7. 3. 2018

Snaží se vždy jednat s pacienty maximálně lidsky

Třicetiletý Marek Remiš z Prahy je necelé dva roky zaměstnancem Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice. Pracuje zde jako projektový manažer a má hlavní zodpovědnost za chod místního Peer klubu. Bohnická nemocnice je prvním lůžkovým zařízením v republice, která má své peery (peer je člověk, který si sám prošel psychickým onemocněním a proto může díky vlastním zkušenostem pomáhat momentálním pacientům nemocnice).

celý článek
Jirka – vyloučen ze společnosti

Jirka – vyloučen ze společnosti

13. 2. 2018

Mezi své kamarády z Psychiatrické nemocnice v Praze Bohnicích počítám i šestatřicetiletého pražského rodáka Jirku. Právě díky němu jsem se začal každé úterní dopoledne věnovat jedné z mnoha místních aktivit pro pacienty, kterou je florbal.

celý článek
Nemocnému Patrikovi sport hodně pomáhá

Nemocnému Patrikovi sport hodně pomáhá

3. 1. 2018

Dvaatřicetiletý Patrik z Prahy se od dětství věnoval hodně sportu. Hrával soutěžně tenis a především celých 10 let fotbal v pražských týmech ADMIRA a ARITMA. Po celé dětství i období dospívání žádné psychické problémy neměl a nikdy nepotřeboval pomoc psychiatra. „První psychické problémy jsem zažil až v dospělosti. Bylo mi tehdy asi 25 let. Trochu paradoxní je, že i když jsem nebyl do té doby nikdy u psychiatra, v pětadvaceti mě hned odvezli do Psychiatrické nemocnice Bohnice. Při své vůbec první hospitalizaci jsem tam strávil celých devět měsíců,“ vzpomíná Patrik. Po této dlouhé době mu lékaři stanovili konkrétní diagnózu, kterou je hebefrenní schizofrenie spojená s poruchami vůle a emotivity. Zároveň mu byl přiznán invalidní důchod, a to hned III. stupně. Ovšem...jeho důchod je až extrémně nízký a po posledním zvýšení na začátku letošního roku nedosahuje ani celých 4 000 Kč. Dá se s takovou částkou při dnešní stále rostoucí drahotě vůbec přežít?

celý článek
Radek Červený pracuje a sportuje

Radek Červený pracuje a sportuje

3. 1. 2018

Devětatřicetiletý Radek Červený z Prahy je bývalým psychiatrickým pacientem. V dětství psychické problémy neměl. Až na to, že mu v tomto období ubližoval jeho starší bratr. Do budoucna ho to poznamenalo a proto se nakonec i on léčil na psychiatrii. Vyučil se prodavačem, po čase však pracoval ve zcela jiném oboru. Jeho otec vlastní kamenickou firmu a právě v té v současné době Radek pracuje. Kritickým rokem byl pro Radka patrně rok 2003. To byl v Psychiatrické nemocnici Bohnice hospitalizován, přestože do té doby nebyl v evidenci ani u žádného ambulantního psychiatra. „V tomto roce jsem se léčil v pražských Bohnicích dvakrát. Poprvé to bylo v srpnu a podruhé v říjnu. V obou případech jsem tam strávil měsíc,“ vzpomíná Radek. Po dalších třech letech se v Bohnicích léčil potřetí. Tentokrát už celých pět měsíců. Za stěžejní diagnózu určili lékaři schizofrenii. Přesto mu invalidní důchod nikdy nebyl přiznán, a to ani I. stupně. Radek tedy normálně pracuje. Již více než 10 let žádné závažnější psychické problémy nemá. Po propuštění z Bohnic jsem nějaký čas pravidelně navštěvoval ambulantního psychiatra. V současné době se již nemusím léčit ani ambulantně,“ říká Radek.

celý článek
Jaroslav Vinš

Jaroslav Vinš

3. 1. 2018

Život s bypassem bez problémů

Dnes již sedmdesátiletý bývalý vynikající hokejový obránce Kladna, sedminásobný mistr republiky a vítěz Poháru mistrù evropských zemí Jaroslav Vinš je v počtu odehraných hokejových zápasù kladenským rekordmanem. Odehrál jich více než tisícovku. Na vrcholové úrovni hrál lední hokej až do svých 39 let, další čtyři roky přidal v nižších soutìžích. V celé historii kladenského hokeje je tak skutečnou legendou.

celý článek
Michael F. pomáhá pacientům

Michael F. pomáhá pacientům

14. 12. 2017

Osmadvacetiletý Michael F. z Prahy žil až do svých 15 let bezproblémovým životem. „První nepříjemný životní zážitek jsem prožil ve svých patnácti. Otec mě i s maminkou tenkrát vyhodil z bytu.Najednou jsme byli bez střechy nad hlavou. Maminka tehdy musela asi tři měsíce přespávat v našem autě. Ještě že bylo zrovna léto. Já sám na tom byl přece jen lépe. Vzal mě k sobě dobrý kamarád mého dědečka a u něj jsem pak bydlel. Především díky němu jsem mohl vystudovat střední odbornou školu obchodní,“ vzpomíná Michal. K dědečkovu kamarádovi si vytvořil blízký vztah a jeho dobrý skutek mu oplatil tím, že se o něho – již nemocného – staral vlastně až do smrti. Po úspěšném složení maturitní zkoušky začal Míša pracovat jako obchodní zástupce u jisté firmy. Brzy ale nastaly další těžké chvíle. Nedlouho po smrti dědečkova kamaráda zemřeli i Michalovi prarodiče – dědeček na infarkt a babička na rakovinu téměř současně. A aby toho zlého nebylo v životě málo, ke všemu Michalova maminka v této době prodělala mozkovou příhodu.

celý článek
Denisa je s dětmi v azylovém domě

Denisa je s dětmi v azylovém domě

12. 12. 2017

Osmadvacetiletá Denisa z Kladna má dvě malé děti, pětiletého syna a osmnáctiměsíční dcerku. Není sice vdaná, ale až do nedávné doby žila v partnerském vztahu s přítelem a otcem obou dětí v pronajatém bytě. Majitel bytu však pronájem ukončil a Denisa se musela vystěhovat. Nebýt Oblastního spolku Českého červeného kříže v Kladně skončila by i s dětmi na ulici. „Ještě nedávno jsme žili jako rodina v bytě. Přítel mě ale psychicky i fyzicky týral, a to i před dětmi. Bylo to tak zlé, že někdy musela zasahovat i policie. Ta ho opakovaně z bytu vykázala. Přesto se tam snažil stále vracet. Majiteli asi už došla kvůli častým problémům trpělivost a pronájem bytu ukončil. Najednou jsme s dětmi neměly kam jít,“ začíná svůj příběh Denisa.

celý článek
Jindra usilovně bojuje se závislostí

Jindra usilovně bojuje se závislostí

12. 12. 2017

Jedenatřicetiletý Jindra z Prahy mě v bohnickém Peer klubu zaujal hned dvěma schopnostmi. Umí hrát výborně na kytaru a v jeho hudebním repertoáru jsou trampské písničky, které se líbí i mě. Kromě toho se aktivně věnuje i sportu, stejně jako já sám. Navíc jeho jednání s ostatními pacienty je ohleduplné a kamarádské. Hned, jak jsem měl možnost poznat ho trochu více, napadlo mi jediné. Požádám ho o článek. Jindra souhlasil. Sešli jsme se v Peer klubu a on mi pak vyprávěl svůj příběh. Trochu mě zaskočilo, když se bez jakýchkoli servítek upřímně vyjádřil, že bojuje s drogovou závislostí. To bych do tohoto sympatického mladého muže nikdy neřekl. Jindra byl při svém vyprávění více než upřímný a sebekritický.

celý článek
Jakubovi pomáhá sport

Jakubovi pomáhá sport

12. 12. 2017

Hovořit o tom, že sport pomáhá ke zlepšení nejen fyzického, ale i psychického stavu, by bylo nošením dříví do lesa. Podobně smýšlí i bývalý bohnický pacient Kuba z Prahy. Tohoto mladého muže jsem poznal na mezinárodním fotbalovém turnaji lidí s duševním onemocněním v bavorském Mnichově v květnu letošního roku. Na turnaji startovali za bohnický tým nejen současní, ale i bývalí pacienti a též zaměstnanci FOKUSU Praha Bohnice. Kuba hrál na mnichovském turnaji dobře. Podruhé jsem se s ním setkal na podzim v bohnickém Peer klubu. Přišel se podívat do míst, kde byl v minulosti několikrát hospitalizován. Když jsem ho požádal o článek, souhlasil. Jakub má za sebou asi 10 hospitalizací v psychiatrických zařízeních. „Od dospívání jsem trpěl stavy psychózy, které přecházely až do těžkých depresí. Dokonce jsem někdy uvažoval i o sebevraždě,“ uvádí Kuba. Zvláště zpočátku se jeho stavy často opakovaly. Hodně ho poznamenal těžký zdravotní stav jeho maminky, která nakonec umřela. „Díky špatnému psychickému stavu jsem byl jeden čas pořád zavřený doma a tím to bylo ještě horší,“ říká Kuba. Špatná psychika se podepsala i na špatném fyzickém stavu.

celý článek
Paní Veronika si pobyt v Azylovém domě ČČK pochvaluje

Paní Veronika si pobyt v Azylovém domě ČČK pochvaluje

12. 12. 2017

Rodilá Slovenka paní Veronika pobývá v současné době v Azylovém domě pro matky s dětmi, který má své sídlo přímo ve středisku Oblastního spolku Českého červeného kříže v Kladně. Bydlí tady se dvěma malými dětmi, pětiletým synem a tříletou dcerou už rok. Řádná délka pobytu v tomto sociálním zařízení je přitom půl roku. Především díky ředitelce Oblastní rady ČČK paní Stanislavě Klicmanové jí byla tato doba o další půlrok prodloužena. Navíc si paní Veronika zatím na pobyt v azyláku připlácela z částky své mateřské dovolené a nespoléhala na finanční pomoc kladenského Úřadu práce. Nyní ji však mateřská dovolená již skončila a musí již pomoci úřadu práce využívat. „Na kladenském pracáku jsem řádně evidována a snažím se sehnat si nějaké zaměstnání. Je mi jasné, že pomoc ČČK nebude trvat věčně a nerada bych se octla i s dětmi na ulici. Nějaká zaměstnání mi na pracovním úřadu již nabízeli. Jednalo se vždy o práce ve směnném provozu a takové kvůli svým dětem nemohu vykonávat. Věřím však, že vhodné zaměstnání se mi nalézt podaří,“ vysvětluje paní Veronika.

celý článek
Mirka Davidová

Mirka Davidová

14. 11. 2017

Již 30 let v plném invalidním důchodu

Třiapadesátiletá pražská rodačka Mirka Davidová prožila v hlavním městě celý svůj dosavadní život. V dětství sice žádné psychické problémy neměla, ale zato prodělala těžký zánět močových cest. Proto se také hned šestkrát léčila v Mariánských Lázních. „Ráda vzpomínám na kolektiv dětí na základce, kde jsem tehdy měla spoustu dobrých kamarádek. V rodině už to tak ideální nebylo, zejména poté, co se matka s otcem rozvedla, a pak se znovu vdala. S jejím druhým manželem, tedy mým otčímem, jsem nevycházela,“ vzpomíná paní Mirka. Vystudovala gymnázium a po maturitě začala studovat práva v Brně. Po roce z Brna sama odešla. Důvod? „Vždy jsem měla zájem o cizí jazyky a toužila studovat filologii. Práva nebyla pro mě. Proto jsem sama odešla,“ vysvětluje. Právě odchod ze studií v Brně byl možná počátkem jejích psychických problémů, které na sebe už nedaly dlouho čekat.

celý článek
Zdeněk Müller

Zdeněk Müller

14. 11. 2017

Mistr republiky překonal mozkovou mrtvici

Zdeněk Müller je na Kladně známou osobností z oblasti sportu. Jako hokejový útočník se v 70. letech minulého století stal s týmem Poldi SONP Kladno celkem pětkrát mistrem tehdejšího Československa i vítězem Poháru mistrů evropských zemí. Zahrál si hokej i v zámoří proti předním kanadsko -americkým profesionálům z NHL. V kladenském mužstvu působil jako hráč plných 12 let v období 1974 – 1986. Poté se dal na dráhu hokejového trenéra. Kromě mládežnických družstev v Kladně působil i u dospělých hráčů v Berouně nebo Ústí nad Labem ve II. nejvyšší hokejové soutěži a svého času i v té nejvyšší u kladenského áčka. Vrcholem jeho trenérské práce je ale patrně zahraniční angažmá v dalekém Japonsku, kde působil v letech 1991 – 1992. V trenérské činnosti pokračoval i po návratu z Japonska, znovu především v rodném Kladně. Až přišel pro jeho život kritický rok 2009.

celý článek
Petra

Petra

14. 11. 2017

Je po velkých problémech s drogami pevně odhodlána abstinovat

Šestatřicetiletá paní Petra z Prahy má za sebou již řadu nemalých problémů. Psychické problémy u ní začaly už v dětství. „Měla jsem halucinace a bludy. Ty se projevovaly například pocitem, že na mě padají skříně,“ vzpomíná Petra. Psychiatra sice nenavštívila, ale matka ji zavedla ke své známé léčitelce, která jí nasadila nějaké kapky. Již v období ranného dospívání se žel Petra dostala k drogám. „Bylo mi asi 15 let, když jsem začínala s pervitinem. Ten jsem nejprve jen šňupala, ale brzy jsem přešla na injekční aplikaci, která je pro vytvoření závislosti mnohem nebezpečnější a hlavně rychlejší,“ říká Petra. Po pouhém roce užívání pervitinu byla poprvé hospitalizována v tehdejší psychiatrické léčebně v Praze Bohnicích. „Normální detoxikační léčba trvá tři měsíce, ale já v léčebně strávila jen dva. Při odběru krve mi lékaři našli kombinovanou hepatitidu typu A a C. Přeložili mě na infekční oddělení,“ vysvětluje mladá pohledná žena. Později se u ní projevil i typ B, který je pro toxikomany nejtypičtější. Žloutenku prodělala postupem času opakovaně, což u pacientů s prodělanou hepatitidou není zrovna obvyklé.

celý článek
Čím se zabývají senioři

Čím se zabývají senioři

17. 10. 2017

Za pět a půl roku psaní pro webový portál www.lidemezilidmi.cz jsem napsal spoustu článků o seniorech. Zejména o těch stále aktivních. Mám proto dobrou možnost lidi v seniorském věku tak trochu porovnat. Někteří si užívají zaslouženého odpočinku, jiní se věnují svým koníčkům. Právě takovou je téměř osmaosmdesátiletá paní Zdena, která v zahrádkářské kolonii v Kladně Pod Průhonem vlastní chatičku se zahradou pronajímanou Českým svazem zahrádkářů.Téměř osmaosmdesát let je jistě již pokročilý seniorský věk. Přesto je paní Zdena na péči o svou zahradu skoro sama. Občas jí pomůže syn, například posekáním trávy. Tato zahrádkářka, která v produktivním věku pracovala jako redaktorka Státního pedagogického nakladatelství, přitom péči o zahradu dobře zvládá. Její zahrada je v pořádku, což je u Českého zahrádkářského svazu nezbytnou povinností.

celý článek
<br><br><br><br><br><br>Ladislav Korenda statečně bojuje se schizofrenií







Ladislav Korenda statečně bojuje se schizofrenií

11. 10. 2017

Kladenskému rodáku, který v tomto největším středočeském městě prožil celý svůj dosavadní život, je přes 40 let. V dětství ani v období dospívání žádné psychické problémy neměl, snad jen kromě období kdy mu v ještě dětském věku zemřela matka. Každopádně až do dospělosti nikdy nemusel vyhledat pomoc psychiatra. „Mé problémy začaly v roce 2002. To mě, aniž bych byl do té doby evidován na psychiatrii, v podstatě násilně odvezli do tehdejší Psychiatrické léčebny /dnes nemocnice/ v Horních Beřkovicích.

celý článek
starší články

Příběh

Osudy lidí, kteří v důsledku onemocnění, úrazu nebo genetické dispozice žijí se zdravotním postižením, mají jednu společnou zákonitost – po zdravotních potížích přicházejí problémy sociální – pracovní, vztahové, atd. Příběhy jednotlivých lidí se zdravotně-sociálními problémy se však (navzdory této společné zákonitosti) velmi liší. Životní okolnosti, se kterými se zdravotně postižení lidé potkávali, osobní předpoklady pro zvládnutí nejrůznějších překážek a potíží, způsob, jakým se vyrovnávají se svou situací, to všechno je individuální a neopakovatelné.

Doporučit dál:

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |