Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.
Dominik Hokšár

Dominik Hokšár

21. 3. 2019

Lze žít i s těžkou nemocí

V Psychiatrické nemocnici v Praze Bohnicích jsem poznal hodně pacientů a některé jsem si i velmi oblíbil. Patří k nim i jedenadvacetiletý Dominik Hokšár z Prahy. Obdivuji zejména jeho až neuvěřitelně vysokou aktivitu při nejrůznějších programových terapiích. Dominik to ve svém zatím krátkém životě neměl určitě lehké. Od sedmi let trpí Tourettovým syndromem. Ten se v jeho případě projevuje především výraznými tiky, ale také nepříjemným stresem a nervozitou. „Problémy mám už od začátku základní školy. Spolužáci se mi proto i posmívali. Již v dětství jsem vystřídal hned několik ambulantních psychiatrů, ale žádný mi vlastně nijak výrazněji nepomohl. Jedna psychiatrička mi naopak nasadila tak silné léky, že jsem silně intoxikován skončil v nemocnici,“ vzpomíná Dominik. Lékaři mu ustavičně měnili i přidávali léky, ale k žádnému zlepšení nedošlo. Nepomohla tehdy ani tříměsíční hospitalizace v pražském Motole.

celý článek
Studentku Zuzanu Svobodovou práce v Bohnicích baví

Studentku Zuzanu Svobodovou práce v Bohnicích baví

5. 3. 2019

Jedenadvacetiletá Zuzana Svobodová pochází z Havlíčkova Brodu, kde také vystudovala gymnázium. Po maturitě přesídlila do Prahy, kde v současné době bydlí v pronájmu a studuje Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor fyzioterapie. Na bydlení i pronájem bytu si Zuzana vydělává prací. „Začínala jsem si přivydělávat na různých brigádách, kterých jsem vystřídala hned několik. Jsou to obvykle jen dočasné záležitostí, proto jsem se začala poohlížet po nějakém dlouhodobějším přivýdělku,“ uvádí sympatická mladá žena. Našla ho v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. Zde zrovna pracovně skončil Zuzanin předchůdce Zdeněk Hlinčík. „V bohnické nemocnici jsem necelý půlrok. Pravidelně sem docházím každé úterý a středu. Pracuji v oboru hodně podobném mému studiu na fakultě a práce mě i hodně baví,“ vysvětluje Zuzana.

celý článek
František Bragagnola

František Bragagnola

6. 2. 2019

Už jsem si s ním nepopovídal

Bývalého prvoligového fotbalistu SONP Kladno i československého reprezentanta Františka Bragagnolu jsem navštívil už před dvěma lety.

celý článek
Jiří Homolka

Jiří Homolka

6. 2. 2019

Sportující ošetřovatel

Každé úterní dopoledne chodím hrát pravidelně na necelou hodinku florbal do tělocvičny v Bohnické nemocnici. Poznal jsem tam řadu florbalistů. Někteří byli dobří, jiní už méně. Snad to mohu posoudit, když na florbal, stejně jako na fotbal, mám platnou trenérskou licenci a navíc tento sport hraji velmi rád. Mým nejoblíbenějším spoluhráčem je ošetřovatel z Bohnic Jirka Homolka. Snad proto, že jsme tam z florbalistů nejstarší, ale dokážeme dávat příděly i mnohem mladším hráčů.

celý článek
Jana Peková

Jana Peková

6. 2. 2019

Lékařka je v Dobrém místě spokojenější než kdysi na klinice

Jana Peková z Prahy po maturitě na gymnáziu úspěšně vystudovala lékařskou fakultu Univerzity Karlovy s atestací oční lékařky. Po studiích pracovala nejprve na I. oční klinice v Praze „Na Karláku“ a po roce přešla na dětskou oční kliniku v pražském Motole. Práce oční lékařky je jistě velmi zajímavá, ale též náročná.

celý článek
Jan Soldán

Jan Soldán

3. 1. 2019

Archivářské práci se věnuje i po sedmdesátce

Pana Jana Soldána z Kladna znám již řadu let. Seznámili jsme se ve sportovním oddělení kladenského Okresního archivu. Já jsem si tam chodil zjišťovat faktografické údaje pro své novinářské články z historie kladenského sportu a pan Soldán tenkrát ve sportovním archivu dobrovolně vypomáhal. Časem jsme se více sblížili a navštěvovali společně jako diváci kladenské fotbalové i hokejové zápasy. Jan Soldán později převzal vedení sportovního archivu a já mu tam chodil občasně pomáhat třídit archiválie. Rodák z Vyškovska v této práci pokračuje, i když už překročil sedmdesátku. Bez nároku na finanční odměnu s obdivuhodnou přesností vede statistiky kladenského sportu, především ledního hokeje a fotbalu. Stal se nejen kladenským sportovním archivářem, ale i zarytým patriotem města Kladna. Nezapomíná však na své rodiště, kterému věnoval dvě knihy, které mu nedávno vyšly, a zaměřují se na oblast jižní Moravy, její novodobou historii i místní lidové zvyky. Požádal jsem ho o krátký rozhovor.

celý článek
Václav Feřtek

Václav Feřtek

3. 1. 2019

Sportuje i po pětasedmdesátce

Rodák z hornické obce Vinařice (u Kladna) Václav Feřtek je dobře známý fotbalovým pamětníkům zejména z Kladna a Příbrami. Za tým SONP Kladno hrál v letech 1961-1971 a poté pokračoval v Baníku Příbram ve III. lize. Na samém počátku 60. let získal s dorosteneckou reprezentací Československa bronzovou medaili na ME v Itálii. Aktivní hráčskou kariéru zakončil v rodných Vinařicích, kde také stále bydlí. Poté začala jeho velmi dlouhá kariéra trenérská. „Trénoval jsem mládež různých věkových kategorií v Kladně nebo ve Slaném. Především jsem však vždy pro fotbal žil.

celý článek
Josef Drahota

Josef Drahota

3. 1. 2019

I po sedmdesátce lze žít aktivně

Ing. Josef Drahota z Kladna oslavil 70. narozeniny v loňském roce a stále je maximálně aktivní. V dětském a dospívajícím věku hrával soutěžně fotbal za žákovská i dorostenecká družstva SONP Kladno. Byl velmi dobrým fotbalistou, který to v tomto sportu mohl i někam dotáhnout. Josef Drahota dal ale před fotbalem přednost vysokoškolským studiím na ČVUT v Praze, která také úspěšně zakončil titulem inženýra. Jeho fotbalovou satisfakcí ale je opakovaně získaný akademický titul mistra republiky s vysokoškolským týmem Fakulty strojní ČVUT Praha.

celý článek
Jan Jiras

Jan Jiras

5. 12. 2018

Chce se vrátit k aktivnímu sportu

Jméno Jana Jirase je všem pamětníkům kladenského fotbalu dobře známé. V 70. letech minulého století patřil k vůbec nejlepším v týmu tehdejšího SONP Kladno ve II. lize. Byl známý především svými kanonýrskými schopnostmi. Na nějaký čas si ho do svého týmu vytáhla i pražská Sparta. Pak se vrátil opět do Kladna a s fotbalem končil ve Viktorii Žižkov a posléze v rodné Hostouni. Letos oslavil sedmdesátku. Trápí ho několik zdravotních problémů. „Trpím diabetem a musím si injekčně aplikovat inzulín, před několika lety jsem prodělal plicní embolii a mám i trombóza, která se naštěstí v poslední době zlepšila,“ uvádí Jan Jiras.

celý článek
Jan Zlesák

Jan Zlesák

5. 12. 2018

Lékaři ho přivedli k aktivnímu fotbalu

Dvaatřicetiletý Jan Zlesák z Prahy se úspěšně vyučil hned ve dvou oborech. Vlastní výuční list zámečníka i uměleckého kováře. „Jako zámečník jsem pracoval ve dvou pražských firmách na Palmovce a v Běchovicích, uměleckého kováře jsem nedělal nikdy,“ říká Honza. Pracoval asi 10 let. Pak se ale přihlásily zdravotní problémy psychického rázu. Už v dětství navštěvoval Honza psychologa, kvůli poruchám spánku.

celý článek
Lubomír Adelt

Lubomír Adelt

5. 12. 2018

Sportovat lze i v pokročilejším věku

Pan Lubomír Adelt z Kraslic v západních Čechách už překročil pětasedmdesátku. Je bývalým vrcholovým fotbalistou SONP Kladno, za které si na přelomu 60. a 70. let minulého století zahrál i nejvyšší fotbalovou soutěž. Narodil se v bulharském hlavním městě Sofii, kde jeho čeští rodiče tehdy dočasně pracovali. Sportu se věnoval již od ranného mládí a na rekreační úrovni pokračuje i nyní. Přitom se musí potýkat i se závažnějšími zdravotními problémy. „Mám voperovaný kardiostimulátor. Před několika lety mi lékaři v Karlových Varech zjistili výraznou arytmii srdeční činnosti. A rozhodli se ji řešit s pomocí kardiostimulátoru. Kromě toho mě dost bolí obě kolena. Je to patrně následek mé fotbalové kariéry. Zatím se ale pohybuji bez pomoci hole,“ říká pan Adelt.

celý článek
Tereza Klenorová

Tereza Klenorová

6. 11. 2018

Práce s lidmi s duševním onemocněním ji chytla

Sedmadvacetiletá Tereza Klenorová z Prahy má toho za svůj život už poměrně dost za sebou, a i přes psychické onemocnění také něco dokázala. V dětském věku žádné závažnější psychické problémy neměla. „Jen mě ve 13 letech trochu poznamenal rozvod rodičů a z těchto důvodů jsem navštívila klinického psychologa. Ten mi ale prakticky nijak nepomohl, ani se mi více nevěnoval,“ vzpomíná Tereza. V dospívajícím věku vystřídala hned několik středních škol. Sama k tomu uvádí: „Začínala jsem na francouzském lyceu, pak studovala pedagogické lyceum a nakonec jsem odmaturovala na gymplu.“ Krátce po maturitě se u ní projevily první vážnější psychické problémy. Jednalo se o panické záchvaty a úzkosti. „Měla jsem nepříjemné pocity strachu, ale vlastně jsem ani nevěděla z čeho pramenily,“ uvádí Tereza. Problémy je třeba řešit. A to také Terezka udělala. Začala pravidelně jedenkrát v týdnu docházet na individuální psychoterapii. K psychoterapeutce takto docházela asi dva roky, a ta jí pomohla s náhledem na její psychické problémy. Původ těchto problémů sahá patrně do dětství.

celý článek
Veronika Volejníková

Veronika Volejníková

6. 11. 2018

Chce bojovat proti špatné pověsti psychiatrických zařízení

Jedenadvacetiletou Veroniku Volejníkovou jsem poznal v Peer klubu Psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích. Zaujala mě svou výbornou hrou na kytaru i velmi působivým zpěvem. Když jsem se dozvěděl, že tato mladá slečna studuje druhým rokem na brněnské JAMU, obor režie a dramaturgie, moc mě to nepřekvapilo. Hned jsem ji proto požádal o článek. A ona okamžitě souhlasila. Veronika pochází z Poděbradska. Po ukončení základní školy úspěšně vystudovala pedagogické lyceum v Čáslavi. Žel již v tomto středoškolském období se u ní projevily zdravotní problémy psychického rázu. „Bylo mi 16 let, když jsem byla poprvé hospitalizována v psychiatrickém zařízení. Bylo to v pražském Motole. Naštěstí jsem tam strávila jen tři týdny, takže ani studium na střední škole nemuselo být přerušeno,“ vzpomíná Veronika.

celý článek
Michaela Spálenková

Michaela Spálenková

8. 10. 2018

Našla své místo v životě

Pražská rodačka třiačtyřicetiletá Michaela Spálenková žije v hlavním městě celý život. Po ukončení střední školy pokračovala tři a půl roku ve studiu na Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické JABOK v Praze. Její další studijní aktivitu přerušila mateřská dovolená. Dnes je Míša matkou tří dětí. Po skončení mateřské dovolené studovala na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Studium úspěšně dokončila s titulem bakalář. „V té době jsem už pracovala na poloviční úvazek ve škole pro sluchově postižené v pražských Radlicích. Byla to pro mě hodně zajímavá práce a ráda na ni vzpomínám. Poznala jsem, že neslyšící lidé mají svou vlastní specifickou kulturu“, uvádí Míša, která se při této pracovní příležitosti naučila i znakový jazyk.

celý článek
Klára Sluková

Klára Sluková

8. 10. 2018

I přes psychické problémy vystudovala a pracuje

Mladá šestadvacetiletá Klára Sluková z Prahy má za sebou tři hospitalizace v Psychiatrické nemocnici Praha-Bohnice. „Bylo mi pětadvacet, když jsem se třikrát léčila v Bohnicích, a to během pouhého půl roku,“ uvádí pohledná blondýna. Žádný invalidní důchod nepobírá. Asi by si o něj mohla zažádat, ale jak sama říká, nechce. Původem jejích psychických problémů jsou patrně nepříjemné zážitky z dětství, především vztahy jejích rodičů, kteří se nakonec rozvedli. Navíc během školní docházky byla často nemocná. Teprve později se ukázalo, že její nemoc je psychosomatického původu. Přes všechny trable úspěšně odmaturovala na střední obchodní škole. Po maturitě nejprve vystudovala jednoroční jazykovou školu a získala tzv. Cambridgeský certifikát. V té době se již léčila ambulantně na psychiatrii. „Jako mou diagnózu určili lékaři panické stavy a záchvaty,“ říká sympatická Klárka.

celý článek
VOZÍČKÁŘI A VÝTAHY

VOZÍČKÁŘI A VÝTAHY

21. 9. 2018

Výtahy se staly nedílnou součástí života lidí, odkázaných na invalidní vozík. Třeba i kvůli tomu, aby se vůbec dostali do svých bytů, k lékaři, na rehabilitaci, na úřady… Ne všichni totiž můžou bydlet v přízemí, ne každý lékař může mít svoji ambulanci v přízemí a rehabilitační oddělení často bývají v suterénu. Takže „chvála výtahům“! Jenže jen do té chvíle, než zjistíte, že se do některého se svým vozíkem nevlezete. Například výtah v nejmenovaném zdravotnickém zařízení dost velkého města na Moravě. Prošel sice rekonstrukcí, ale zvětšit nešel. Takže musíte sundat stupačky, zarazit kolena na protější stěnu výtahu a doprovod poslat po schodech. Pokud máte trošku delší vozík, nebo vám nejdou sundat stupačky, máte smůlu – musíte si vybrat jiné zdravotnické zařízení.

celý článek
Karolína chce studovat psychologii

Karolína chce studovat psychologii

5. 9. 2018

Nejmladší členkou mezi pracovníky Peer klubu, který sídlí v areálu Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice, je teprve osmnáctiletá slečna Karolína. Právě začala studium čtvrtého ročníku Gymnázia ve Slaném. K práci v klubu přistupuje maximálně svědomitě a neváhala pro ni obětovat i podstatnou část svých právě skončených prázdnin. Nutno zdůraznit, že jako jediná zde pracuje zcela dobrovolně bez nároků na jakoukoli finanční odměnu. Mladičkou Karolínku jsem jako též pracovník klubu požádal o krátký rozhovor. Sympatická slečna neváhala ani okamžik a souhlasila.

celý článek
Paní Věra chtěla pomáhat nemocným odjakživa

Paní Věra chtěla pomáhat nemocným odjakživa

5. 9. 2018

Devětačtyřicátnice paní Věra z Prahy je již celých 17 let v invalidním důchodu kvůli psychiatrické diagnóze. Přesto s již psychickými problémy dokázala nejen odmaturovat, ale studovat a úspěšně dokončit Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy (aprobaci český jazyk-hudební výchova). Dětství i přes problematickou rodičovskou výchovu prožila bez výraznějších duševních otřesů. Ty nastaly až před maturitou, kdy prožila nešťastnou lásku a prodělala komplikovanou operaci. Oba tyto zážitky se patrně na její psychice podepsaly. První hospitalizaci v psychiatrické léčebně prodělala ve svých 19 letech, tedy v roce 1988. Postupem času prošla dalšími dvěma hospitalizacemi. Přesto vystudovala a dokončila vysokou školu. V této době ještě nepobírala žádný invalidní důchod. Střídala zaměstnání, především ta, která měla něco společného s literaturou a hudbou. Sama by dokázala zahrát na několik hudebních nástrojů.

celý článek
Marek Rychtera

Marek Rychtera

19. 6. 2018

Po epileptickém záchvatu nastoupil jako brankářská jednička

K mým nejlepším kamarádům v Psychiatrické nemocnici Bohnice patří o mnoho let mladší pacient Marek Rychtera. V nemocnici je již několik let – já jsem zase rekordman na počet hospitalizací v psychiatrických zařízeních – takže si nemáme co vyčítat. Marka jsem blíže poznal loni na mezinárodním fotbalovém turnaji v německém Mnichově a hned jsme si padli do oka. Tehdy ještě Marek startoval na turnaji jako náhradní gólman. Letos jsem v Mnichově pro nemoc nebyl. Marek ano. Jeden den prodělal epileptický záchvat, následující den byl vyhlášen druhým nejlepším brankářem turnaje, a to v konkurenci více než 20 brankářů. Marek opravdově zazářil, a nejen po fotbalové stránce. Je epileptikem. S touto nepříjemnou nemocí se dokáže vyrovnat více než statečně. Důkazem je jeho zážitek z mnichovského turnaje.

celý článek
Zdeněk Hlinčík

Zdeněk Hlinčík

15. 5. 2018

Pedagog volného času

Devětadvacetiletý Zdeněk Hlinčík pochází ze severních Čech, ale už osm let trvale bydlí v Praze.Vystudoval zde fakultu tělesné výchovy a sportu. Při studiu si vydělával jako prodavač ve sportovních potřebách, během letních prázdnin jezdil vždy na tři měsíce do USA. „Vyučoval jsem tam děti z ortodoxních židovských rodin jízdě na vodních lyžích,“ přibližuje Zdeněk svou práci. Po ukončení studia pracoval u státní policie u útvaru, který zajišťoval ochranu ambasád. Pak začal studovat druhou vysokou školu. Na filozofické fakultě v Olomouci se věnoval psychologii. Protože ho nechtěli pro cesty uvolňovat ze zaměstnání, přešel na filozofii do Prahy. Zde studia psychologie právě končí.

celý článek
Pan Petr poznal drogy i těžkou nemoc

Pan Petr poznal drogy i těžkou nemoc

15. 5. 2018

Šestatřicetiletý rodák z Jičína pan Petr bydlí od svých 31 let v Praze. V dětství ani v období dospívání žádné problémy neměl. Po ukončení povinné školní docházky se vyučil automechanikem. „Po vyučení jsem odejel za prací do Irska, kde jsem pracoval jako prodavač rychlého občerstvení,“ říká pan Petr.V Irsku se žel dostal ke konzumaci drog. Zkoušel především marihuanu a hašiš. Nejdříve jen příležitostně po práci, ale nakonec už byl závislý na své denní dávce. Díky tomu upadl po dvou letech do toxické psychózy, se kterou byl ještě v Irsku hospitalizován, ale pouze osm dní. Po této krátkodobé hospitalizaci se s pomocí kamaráda vrátil do České republiky.

celý článek
Markéta a její příběh

Markéta a její příběh

12. 3. 2018

Vyrůstala jsem jako druhé ze čtyř dětí svých milujících rodičů, obklopena svými dvěma sourozenci. Jednu svou sestřičku jsem ani nepoznala, zemřela totiž při porodu. Na základce mi šla dobře matika, čeština a vlastně celkem všechno, obzvlášť malovat obrázky na výtvarce. Nejvíc mě jako malou bavilo motat se v přítomnosti mojí babičky, která bydlela v rodinném domku s námi, jen o patro níž. Pomáhala jsem jí se vším možným doma i na zahrádce. Obstarávaly jsme kuřata, slepice, králíky a dělaly mi velkou radost babiččiny pochvaly a vůbec její pozornost. Mojí dětskou tragédií byl její odchod na věčnost. Pak se taky naši rozvedli a mamka začala mít velké problémy. Nějak jsem přežila pubertu a pak se začalo svítat na lepší časy. Na gymplu jsem si našla skvělé kamarády, odmaturovala jsem s vyznamenáním, jak by ne, když jsem si mohla vybrat: výtvarka s dějinami umění, španělština, která mě taky bavila, asi nejvíc ze třídy, angličtina a čeština - ta byla u nás brnkačka. Mám dojem, že kdybych musela zkoušku skládat z matiky, fyziky či chemie, neodmaturovala bych. Přihlásila jsem se na denní pomaturitní studium španělštiny na jazykové škole, na kterou jsem si ve zbylém čase, kterého byly najednou spousty, vydělala. Díky této přípravě a hlavně učitelce Evě jsem se dostala na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde jsem začala studovat hispanistiku.

celý článek
Pavel Kalaš

Pavel Kalaš

7. 3. 2018

V 61 letech provozuje aktivně tři sporty

Není to tak dlouho, co jsem byl v bohnickém fotbalovém týmu nejstarší. Ted už to neplatí. Pavel Kalaš z Prahy je o sedm let starší než já. Přesto stále aktivně provozuje hned tři sporty a navíc má stejně jako já plný invalidní důchod. Pavel měl problémy už v dětství, zejména díky svému otci, který byl notorickým alkoholikem. Kvůli němu začal prý již ve druhé třídě koktat a už jako dítě musel brát občasně léky na uklidnění. Po základce se vyučil sladovníkem. Vždy hodně sportoval a po vyučení navíc i těžce pracoval. „Měl jsem však potíže s dýcháním a pícháním u srdce. Přitom mi lékaři žádné somatické nálezy na plicích ani na srdci nenašli. Vše bylo patrně psychického rázu. Přesto jsem ale raději přestal sportovat, i když sport mi pak moc chyběl,“ uvádí Pavel.

celý článek
Marek Remiš

Marek Remiš

7. 3. 2018

Snaží se vždy jednat s pacienty maximálně lidsky

Třicetiletý Marek Remiš z Prahy je necelé dva roky zaměstnancem Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice. Pracuje zde jako projektový manažer a má hlavní zodpovědnost za chod místního Peer klubu. Bohnická nemocnice je prvním lůžkovým zařízením v republice, která má své peery (peer je člověk, který si sám prošel psychickým onemocněním a proto může díky vlastním zkušenostem pomáhat momentálním pacientům nemocnice).

celý článek
Jirka – vyloučen ze společnosti

Jirka – vyloučen ze společnosti

13. 2. 2018

Mezi své kamarády z Psychiatrické nemocnice v Praze Bohnicích počítám i šestatřicetiletého pražského rodáka Jirku. Právě díky němu jsem se začal každé úterní dopoledne věnovat jedné z mnoha místních aktivit pro pacienty, kterou je florbal.

celý článek
Nemocnému Patrikovi sport hodně pomáhá

Nemocnému Patrikovi sport hodně pomáhá

3. 1. 2018

Dvaatřicetiletý Patrik z Prahy se od dětství věnoval hodně sportu. Hrával soutěžně tenis a především celých 10 let fotbal v pražských týmech ADMIRA a ARITMA. Po celé dětství i období dospívání žádné psychické problémy neměl a nikdy nepotřeboval pomoc psychiatra. „První psychické problémy jsem zažil až v dospělosti. Bylo mi tehdy asi 25 let. Trochu paradoxní je, že i když jsem nebyl do té doby nikdy u psychiatra, v pětadvaceti mě hned odvezli do Psychiatrické nemocnice Bohnice. Při své vůbec první hospitalizaci jsem tam strávil celých devět měsíců,“ vzpomíná Patrik. Po této dlouhé době mu lékaři stanovili konkrétní diagnózu, kterou je hebefrenní schizofrenie spojená s poruchami vůle a emotivity. Zároveň mu byl přiznán invalidní důchod, a to hned III. stupně. Ovšem...jeho důchod je až extrémně nízký a po posledním zvýšení na začátku letošního roku nedosahuje ani celých 4 000 Kč. Dá se s takovou částkou při dnešní stále rostoucí drahotě vůbec přežít?

celý článek
Radek Červený pracuje a sportuje

Radek Červený pracuje a sportuje

3. 1. 2018

Devětatřicetiletý Radek Červený z Prahy je bývalým psychiatrickým pacientem. V dětství psychické problémy neměl. Až na to, že mu v tomto období ubližoval jeho starší bratr. Do budoucna ho to poznamenalo a proto se nakonec i on léčil na psychiatrii. Vyučil se prodavačem, po čase však pracoval ve zcela jiném oboru. Jeho otec vlastní kamenickou firmu a právě v té v současné době Radek pracuje. Kritickým rokem byl pro Radka patrně rok 2003. To byl v Psychiatrické nemocnici Bohnice hospitalizován, přestože do té doby nebyl v evidenci ani u žádného ambulantního psychiatra. „V tomto roce jsem se léčil v pražských Bohnicích dvakrát. Poprvé to bylo v srpnu a podruhé v říjnu. V obou případech jsem tam strávil měsíc,“ vzpomíná Radek. Po dalších třech letech se v Bohnicích léčil potřetí. Tentokrát už celých pět měsíců. Za stěžejní diagnózu určili lékaři schizofrenii. Přesto mu invalidní důchod nikdy nebyl přiznán, a to ani I. stupně. Radek tedy normálně pracuje. Již více než 10 let žádné závažnější psychické problémy nemá. Po propuštění z Bohnic jsem nějaký čas pravidelně navštěvoval ambulantního psychiatra. V současné době se již nemusím léčit ani ambulantně,“ říká Radek.

celý článek
Jaroslav Vinš

Jaroslav Vinš

3. 1. 2018

Život s bypassem bez problémů

Dnes již sedmdesátiletý bývalý vynikající hokejový obránce Kladna, sedminásobný mistr republiky a vítěz Poháru mistrù evropských zemí Jaroslav Vinš je v počtu odehraných hokejových zápasù kladenským rekordmanem. Odehrál jich více než tisícovku. Na vrcholové úrovni hrál lední hokej až do svých 39 let, další čtyři roky přidal v nižších soutìžích. V celé historii kladenského hokeje je tak skutečnou legendou.

celý článek
Michael F. pomáhá pacientům

Michael F. pomáhá pacientům

14. 12. 2017

Osmadvacetiletý Michael F. z Prahy žil až do svých 15 let bezproblémovým životem. „První nepříjemný životní zážitek jsem prožil ve svých patnácti. Otec mě i s maminkou tenkrát vyhodil z bytu.Najednou jsme byli bez střechy nad hlavou. Maminka tehdy musela asi tři měsíce přespávat v našem autě. Ještě že bylo zrovna léto. Já sám na tom byl přece jen lépe. Vzal mě k sobě dobrý kamarád mého dědečka a u něj jsem pak bydlel. Především díky němu jsem mohl vystudovat střední odbornou školu obchodní,“ vzpomíná Michal. K dědečkovu kamarádovi si vytvořil blízký vztah a jeho dobrý skutek mu oplatil tím, že se o něho – již nemocného – staral vlastně až do smrti. Po úspěšném složení maturitní zkoušky začal Míša pracovat jako obchodní zástupce u jisté firmy. Brzy ale nastaly další těžké chvíle. Nedlouho po smrti dědečkova kamaráda zemřeli i Michalovi prarodiče – dědeček na infarkt a babička na rakovinu téměř současně. A aby toho zlého nebylo v životě málo, ke všemu Michalova maminka v této době prodělala mozkovou příhodu.

celý článek
Denisa je s dětmi v azylovém domě

Denisa je s dětmi v azylovém domě

12. 12. 2017

Osmadvacetiletá Denisa z Kladna má dvě malé děti, pětiletého syna a osmnáctiměsíční dcerku. Není sice vdaná, ale až do nedávné doby žila v partnerském vztahu s přítelem a otcem obou dětí v pronajatém bytě. Majitel bytu však pronájem ukončil a Denisa se musela vystěhovat. Nebýt Oblastního spolku Českého červeného kříže v Kladně skončila by i s dětmi na ulici. „Ještě nedávno jsme žili jako rodina v bytě. Přítel mě ale psychicky i fyzicky týral, a to i před dětmi. Bylo to tak zlé, že někdy musela zasahovat i policie. Ta ho opakovaně z bytu vykázala. Přesto se tam snažil stále vracet. Majiteli asi už došla kvůli častým problémům trpělivost a pronájem bytu ukončil. Najednou jsme s dětmi neměly kam jít,“ začíná svůj příběh Denisa.

celý článek
starší články

Příběh

Osudy lidí, kteří v důsledku onemocnění, úrazu nebo genetické dispozice žijí se zdravotním postižením, mají jednu společnou zákonitost – po zdravotních potížích přicházejí problémy sociální – pracovní, vztahové, atd. Příběhy jednotlivých lidí se zdravotně-sociálními problémy se však (navzdory této společné zákonitosti) velmi liší. Životní okolnosti, se kterými se zdravotně postižení lidé potkávali, osobní předpoklady pro zvládnutí nejrůznějších překážek a potíží, způsob, jakým se vyrovnávají se svou situací, to všechno je individuální a neopakovatelné.

Doporučit dál:

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2019 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |