Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Paní Renata to neměla v životě lehké

28. 6. 2017

Paní Renatu jsem poznal v bohnickém Peer klubu, kde působím jako peer konzultant. Sympatická i pohledná žena středního věku pochází ze severní Moravy, ale již dlouhou dobu trvale bydlí v Praze. Vystudovala střední ekonomickou školu a poté řadu let pracovala v kanceláři. V současné době sice není pacientkou Psychiatrické nemocnice v Praze Bohnicích, ale pravidelně sem dochází na skupinovou psychoterapii. Do klubu chodí každé čtvrteční odpoledne na zpívání s kytarou. Tato aktivita jí psychicky hodně pomáhá. V dětství ani v období dospívání paní Renata žádné psychické problémy neměla. „Vše začalo až v dospělosti, když jsem měla přítele, a měli jsme spolu syna. Samozřejmě jsme žili ve společné domácnosti, ale ke svatbě nikdy nedošlo. Přítel mě však asi po třech letech opustil, když si našel jinou ženu, a tehdy mé psychické problémy začaly. Zůstala jsem sama s dvouletým synem. Byla jsem na tom tak špatně, že jsem se sama rozhodla pro psychiatrickou léčbu v Praze na Karláku. Strávila jsem tam asi pět týdnů. Léčba mě psychicky srovnala a vrátila jsem se domů k synovi,“ vzpomíná paní Renata. Zůstat jako svobodná matka jistě není jednoduché pro žádnou ženu, tím spíš pro citlivou paní Renatu.

Paní Renata to neměla v životě lehkéPaní Renata

Další nezhojené rány osudu

Po ukončení léčby byla paní Renata dlouho celkem v pohodě. Brala sice antidepresiva, ale ty si sama snižovala. Pak ale přišly další nemilosrdné rány. V roce 2013 ji po 11 letech propustili ze zaměstnání. A aby toho nebylo málo, téměř současně musela podstoupit operaci kyčle, kdy jí byla voperována endoprotéza. To už dokázala zvládnout jen s problémy, ale stále ještě na život nerezignovala. Úspěšně absolvovala rekvalifikaci v oboru zdravotnictví a také v oboru pracovala. Našla si nového přítele. „Problém byl v tom, že přítel byl o dost mladší než já. Chodili jsme do společnosti jeho vrstevníků, a já tam vzhledem k mému věku prožívala pocity méněcennosti.Vše vyvrcholilo hlubokou depresí,“ uvádí paní Renata. Musela v této době vyhledat pomoc v krizovém centru pražského RIAPSU. Strávila tam pět dní. Poté si našla nového psychiatra, který nasadil jiné léky. Zase bylo vše dobré, ale jen do času. Renata jakoby životní smůlu a neštěstí přitahovala. V novém zaměstnání byla tak pracovně přetížená, že se z toho prakticky sesypala. Když se přidala i krize ve vztahu, následovala další hospitalizace na psychiatrii. „Na jaře loňského roku jsem znovu byla čtyři týdny na Karláku, ale můj zdravotní stav se tentokrát vůbec nelepšil. Jenže kvůli pojišťovně mě i ve špatném stavu propustili,“ uvádí paní Renata. Brzy se proto ocitla v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. K obvyklým depresím se přidaly fobie. Projevovaly se strachem z lidí i strachem o jediného syna. Ale to nejhorší mělo teprve přijít.

Zhoubný nádor a operace

A pak rána osudu jako hrom. Renatě našli nádor na ledvině. To už by psychicky skolilo asi každou ženu. Nádorem zasaženou ledvinu lékaři vyoperovali, ale narušenou psychiku vyoperovat nelze. „Asi od poloviny loňského roku jsem byla vyloženě na dně. Zavřela jsem se doma, prakticky vůbec nejedla a bylo mi hrozně. Zhubla jsem až na 44 kilo. Už jsem nechtěla žít,“ říká paní Renata. Doma si pustila plyn. Naštěstí to dopadlo dobře, ale kamarádka, která o všem věděla, ji donutila k další hospitalizaci. Renata se na podzim vrátila do Bohnic. Zůstala tam do Vánoc. Domů se vrátila aspoň v přiměřeném stavu.

V současné době je Renata na neschopence doma. Dvakrát týdně dochází do bohnické nemocnice na skupinovou psychoterapii a navštěvuje i místní Peer klub. A její současný největší problém? Hledá si nové zaměstnání. Neschopenka má brzy skončit, ale Renata stále není v dobrém stavu. Zažádala si proto o invalidní důchod. Snad jej dostane.

Text i foto: Luboš Hora – Kladno

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |