Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Matěj Doseděl

12. 9. 2017

Je typem velkého bojovníka se životem

Jedním z pacientů, které mám v bohnickém Peer klubu nejraději, je třiatřicetiletý Matěj Doseděl. Přestože vyloženě psychicky nemocný není, v Bohnicích je již podruhé. Osud si s ním opravdu pohrál, byť trochu jiným způsobem než s ostatními místními pacienty. Rodák ze slezského Opavska se do Prahy dostal ve svých 17 letech, protože zde žila jeho matka. Vyučený kuchař–pizzař žil celkem spokojeně bez problémů a pracoval ve svém oboru až do chvíle, kdy jeho život poznamenala krutá a osudná rána. „Bylo mi tehdy pětadvacet, když se to stalo. Stal jsem se obětí těžké autohavárky. Jednalo se vlastně o pracovní úraz, ale žádné odškodné mi nikdy nepřiznali, třebaže auto, které havarovalo, jsem vůbec neřídil,“ vzpomíná Matěj na událost, která od základu změnila jeho život. Po nehodě prodělal náročnou operaci mozku i operaci levé nohy v pražské nemocnici na Vinohradech, kde zůstal hospitalizován celé dva roky.

Matěj Doseděl Luboš s Matějem

Tři a půl roku na invalidním vozíku

Nemohl vůbec chodit a pohyboval se jen na invalidním vozíku, a to celých tři a půl roku od osudného okamžiku. Taková rána hned v mladém věku by srazila do kolen snad každého člověka, Matěj je ale rozený bojovník se životem. Právě takových lidí si vážím nejvíce, snad proto, že já bych nikdy něco podobného nedokázal, a na život bych zcela rezignoval. Ne tak Matěj. Dokázal se po více než třech letech postavit poprvé na nohy. „Zprvu jsem se pohyboval jen s pomocí chodítka. Pak jsem měl přejít na berle, ale ty jsem nakonec úplně vypustil, a začal, byť zprvu jen s velkými potížemi, skutečně zase chodit po svých. Z těžké situace mi nejvíce pomohla podpora rodiny,“ uvádí Matěj Doseděl.

Další těžká rána života

Do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích se poprvé dostal v roce 2010, kdy byl ještě vozíčkářem. Bylo to proto, aby se s těžkou životní změnou smířil. Matěj se smířit odmítl. Co jen v sobě musel mít životní síly a bojovnosti, když dokázal zase chodit. Sice je znát že jeho psychomotorika je porušena, ale chodí bez jakýchkoli podpůrných prostředků. Tenhle mladý muž prostě překonal sám sebe. Pak ho ale postihla další těžká rána. Zemřela mu maminka, která mu byla v nejtěžších chvílích největší oporou. Otec žije v Ostravě. Matěj zůstal v Praze sám a ještě přišel o střechu nad hlavou. Proto zamířil znovu do Bohnic. Jeho druhá hospitalizace trvá už delší dobu. V současné době mu vyřizují chráněné bydlení. Muž, který je tak psychicky silný, si ho skutečně zaslouží více než kdo jiný. Pravidelně navštěvuje bohnický Peer klub a pro svou veselou povahu je mezi pacienty velmi oblíben. Na těžké rány osudu nejen že si nepostěžuje ani slovem, ale pro ostatní nemocné pacienty je velkým přínosem i příkladem. Kéž by byl každý tak psychicky silný jako tento mladík.

Text k foto: Já s Matějem před bohnickým Peer klubem

Text a foto: Luboš Hora-Kladno

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |