Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Markéta Sluková

9. 10. 2017

Je spokojená v Dobrém místě i Peer Klubu

Velmi pohledná mladá žena Markéta Sluková z Prahy trpí psychickým onemocněním. Přitom v dětství ani v období dospívání žádné psychické problémy neměla. Vystudovala gymnázium v Praze a odmaturovala s vyznamenáním. ,,Po maturitě jsem nejprve zkusila studium na speciální pedagogické škole. I když jsem tam vydržela jen několik měsíců, mám na toto období krásné vzpomínky,“ uvádí Markéta. V jejím životě pak následovalo jednoroční studium španělštiny na jazykové škole. Právě španělština ji přivedla k řádnému studiu hispanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium se jí však ukončit nepodařilo. Nebylo to ovšem z prospěchových, ale ryze zdravotních důvodů. Někdy ve třetím ročníku postihla Markétu první ataka psychické nemoci. ,,Náhle se u mě začal projevovat manický stav. Byla jsem vyloženě rozjetá a přehnaně aktivní. Hlavou se mi honila spousta myšlenek. V noci, kdy jsem kvůli mánii nemohla spát, jsem si myšlenky sepisovala. Pamatuji se také, že v té době jsem si rozdělala spoustu aktivit, ale žádnou nedokončila,“ vzpomíná Markéta. V té době bydlela u přítele a jeho rodičů, se kterými vznikaly konflikty, které postupně vygradovaly. V již manickém stavu se rozhodla přestěhovat na chatičku a se stěhováním již začala. Nakonec ale vše dopadlo jinak. K definitivnímu přestěhování už nedošlo.

Markéta SlukováMarkéta Sluková

První hospitalizace

Její vlastní rodina, se kterou se vždy intenzivně stýkala, vůbec nechápala, co se s ní děje. V manickém stavu spojeném se vsugerovanými bludy ji její matka odvezla k lékaři, který ji následně okamžitě poslal do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Do té doby přitom nebyla nikdy u psychiatra. ,,Protože mě do Bohnic přivezli v hrozném stavu, musela jsem první týden strávit na neklidovém oddělení. Nasadili mi léky: antipsychotika i prášky na spaní a na uklidnění,“ vzpomíná sympatická mladá žena. Po týdnu na neklidu byla přeložena do Psychiatrického centra Praha Tam pak strávila měsíc a její stav se postupně zlepšoval. Po měsíci byla propuštěna a přešla na ambulantní psychiatrickou léčbu. V té době se Markéta pokusila vrátit ke studiu. Protože však kvůli silným lékům byla hodně utlumená a určitě ne v ideálním stavu, studium se jí nakonec ukončit nepodařilo. Přesto však více než dva roky hospitalizace nebyla potřeba. ,,V té době jsem pravidelně navštěvovala ambulantního psychiatra, brala léky i absolvovala individuální psychoterapii. S přítelem jsme se nerozešli, ale už jsem nebydlela s ním u jeho rodičů. Vrátila jsem se k matce,“ říká Markéta.

Bez léků to nejde

Rekonvalescence trvala dlouho, ale byla úspěšná. Její stav se za tu dobu velmi zlepšil a lékař mohl navrhnout vysazení všech léků. Bez léků ještě asi půl roku fungovala v pořádku. Poté nastaly další závažné psychické problémy. Druhá ataka nemoci byla podobná té první, jen šlo o příznaky mnohem silnější. Markéta proto při druhé hospitalizaci v Bohnicích strávila na neklidovém oddělení celé tři týdny. ,,Opět mi nasadili velké množství léků, ale ty tentokrát nezabíraly. Proto se lékaři rozhodli pro elektrokonvulzivní terapii, což jsou vlastně elektrošoky pod narkózou. Absolvovala jsem jich asi pět. Byla jsem po nich hodně utlumená, ale určitě mi pomohly především tím, že jsem se zbavila svých bludů,“ uvádí Markéta. Byla přeložena z neklidu na jiné oddělení, celkem strávila v Bohnicích celé čtyři měsíce.

Našla dobrou práci

Po druhém propuštění z Bohnic se Markéta nejprve dala psychicky dohromady a pak se začala poohlížet po nějaké práci na zkrácený úvazek. ,,Nejprve jsem zkusila práci trafikantky. Ale jak práce, tak především prostředí tam pro mě bylo nevyhovující. Proto jsem toho po půl roce nechala,“ říká Markéta. Následovala zhruba půlroční pauza bez zaměstnání. Poté si udělala floristický kurz a zkusila práci v květinářství. Ačkoli Markétu vázání kytic velmi baví, zjistila, že ji práce prodavačky v květinářství nenaplňuje, a tak si tato aktivní a inteligentní dívka hledala něco jiného. ,,Na internetu jsem si našla nejprve bohnický Peer Klub. Ten jsem navštívila a získala tam kontakt na neziskovou organizaci Dobré místo. Předseda této organizace Josef Gabriel mě přijal velmi ochotně a nabídl mi možnost zaměstnání na částečný pracovní úvazek. Zaměstnána jsem zde od března letošního roku. Protože Dobré místo úzce spolupracuje s bohnickou nemocnicí a především jejím Peer Klubem, působím nyní hlavně v tomto klubu. Vždy v pondělí odpoledne tam vyučuji španělštinu pro začátečníky a ve středu odpoledne společně s jednou spolupracovnicí z Dobrého místa vedeme aktivitu tematické tvoření. Kromě toho pomáhám s administrativou celé organizace Dobré místo. Jsem tam velmi spokojena, pohybuji se mezi lidmi, kteří mají podobné problémy jako já, a navíc je zde skvělý kolektiv,“ uzavírá mladá žena, která po všech prožitých strastech své místo v životě našla.

Text a foto: Luboš Hora – Kladno

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |