Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Má zkušenost s Centrem duševního zdraví

27. 2. 2019

Když mě má case-managerka vezla v noci autem domů, abychom vyzvedly moje léky a další nezbytnosti a mohla jsem být uložena v CDZ Praha 8 na noc, slibovala jsem, že napíšu článek o CDZ z pohledu klienta na lůžku, že nejsem nicméně špión. Bylo mi ten den a i ten den předtím dost špatně. Děsila jsem se psychózy, která už už přicházela. Nemohla jsem vydržet doma. První den mi pomohlo na CDZ pouze zavolat a stav zázračně přešel, ačkoli nebylo prohozeno mnoho slov. Druhý den mi Veronika Vojáčková slíbila konzultaci, ačkoli na ten den měli v CDZ oficiálně teambuilding. Jenže konzultace nestačila, pořád jsem se cítila v ohrožení psychózou, tak jsme se dohodly, že tam přespím, ačkoli i na druhý den měli naplánovaný teambuilding a sloužil pouze jeden člověk. To mi ale nevadilo, chtěla jsem být sama a přemýšlet a stačila mi jedna odborná ochranná ruka. Taky jsem si věřila, že snad nebudu pro pana Veklbauera, který tu noc sloužil, žádná zátěž, jelikož prostě budu spát.

Má zkušenost s Centrem duševního zdraví

Prodělávali jsme s přítelem nepříjemnou partnerskou krizi, tak jsem jen potřebovala únik, klid a bezpečí. Ptali se mě, dokdy chci zůstat, tak jsem navrhovala do pátku, že v sobotu jdu na výlet. „Ale to klidně můžete jít na výlet a přesto tu zůstat, lidi odsud můžou chodit i do práce,“ říkala Veronika, když mě přijímala. To by mě po zkušenostech z uzavřených oddělení Bohnic nenapadlo, že je při hospitalizaci možné. Ani na krizových centrech to není obvyklé. Vlastně můj pobyt vypadal tak, že jsem si mohla dělat, co jsem chtěla, měla jsem vlastní byteček i s kuchyňkou, vlastní klíče, mohla jsem jít na procházku, na nákup a kdyby nebyl zrovna ten teambuilding, mohla bych se i účastnit každodenního programu v Obýváku. Takhle jsem akorát využívala sestřičku, která zrovna sloužila, když se mi přitížilo, a šla si s ní promluvit nebo nakoupit. Nakonec jsem tam byla jen jednu noc a den, hodně jsem přemýšlela, povídala si a chodila ven a tak už mi bylo o něco lépe a chtěla jsem za přítelem domů. To bylo taky dobré, že s ním má case managerka hned na začátku promluvila, když jsme byly u nás doma pro mé věci, a pomohla mu tu situaci zvládnout. Ono není nic jednoduchého, když vám přítelkyni odvážejí na Centrum duševního zdraví, to máte pocit, že už se fakt něco děje. No a když jsem se pak vrátila domů, bylo to o to snazší. Výsledek celé té anabáze byl nakonec velkým překvapením a radostí. Dostali jsme možnost chodit do CDZ na partnerskou terapii a hned na druhý den tam spolu šli. Teď už mi je celkově o dost líp, nakonec to nebyla taková katastrofa nechat se na jeden den hospitalizovat, byl to takový restart.

Kateřina Málková

Kateřina Málková

Když v pubertě nosila tričko s nápisem Crazy girl, nevěděla, jak doslovně ji to jednou bude vyjadřovat. Pro ni to znamenalo divokost, živelnost a radostnost, kterou se v té době pyšnila. V sedmnácti letech sestoupila do pekel. Začalo to osudným zjištěním, že strach ze strachu způsobuje strach. To způsobilo depresi. Jako odpočinek od deprese přišla mánie a nakonec vše vyvrcholilo psychózou. Od té doby trpělivě leze z propasti. Nálepky, kterými ji lze v současné době popsat, jsou „učitelka jazyků,“ „literátka,“ nebo „intelektuálka“ zároveň však „invalidní důchodce.“ Ona sama se identifikuje s vlkodlakem.

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2019 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |