Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Jana - pacientům předává vlastní zkušenosti s psychiatrií

9. 11. 2017

Paní Jana z Kladna v dětství žádné psychické problémy neměla. Ty se poprvé objevily až v období dospívání. „Bylo mi tehdy asi 17 let, když se u mě začaly projevovat manické stavy. V té době jsem se učila na prodavačku. Zcela nečekaně se u mě začaly projevovat stavy mánie. Hodně jsem zhubla, silně jsem se zhoršila ve škole a v noci jsem téměř nespala,“ vzpomíná Jana.Matka ji tehdy dovedla ke známé psychiatričce. Ta Janě nasadila léky na spaní. Netrvalo dlouho a dívka byla poprvé v životě hospitalizována na klinice v Praze na Karláku. „Strávila jsem tam tehdy asi tři týdny. Lékaři mi nasadili další léky a prošla jsem i částečnou psychoterapií. Po propuštění z kliniky jsem byla i nadále ve stavu pracovní neschopnosti. Dokonce jsem musela přerušit učení. Byla jsem totiž kvůli lékům hodně utlumená,“ říká Jana. Z těchto důvodů nebyla schopna žádných aktivit a většinou jen spala. V takovém stavu se musela individuálně připravovat na závěrečné zkoušky. Ty ale i v nemoci úspěšně složila. Rok po první hospitalizaci jí z důvodů psychického onemocnění přiznali plný invalidní důchod, který pobírá dodnes.

Jana - pacientům předává vlastní zkušenosti s psychiatrií

Pravidelné psychoterapeutické skupiny jí pomohly

„Asi po pěti letech doma mě čekala další hospitalizace. Tentokrát to bylo v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. Upravili mi léky a zůstala jsem tam asi měsíc,“ uvádí Jana. Po propuštění začala dojíždět do Fokusu na denní stacionář. Tam se zúčastnila většího množství psychoterapeutických skupin. „Dnes s odstupem času si myslím, že mi pomohly nejen skupiny, ale i zásadní změna životního stylu. Už jsem nebyla zavřená doma, ale musela po dobu několika měsíců pravidelně dojíždět do Prahy. Po absolvování většího množství skupin jsem se cítila dobře, a tak jsem začala pracovat v kuchařské terapeutické dílně v rámci Fokusu,“ vzpomíná Jana na důležitou změnu ve svém životě. V kuchařské dílně byla zaměstnána přibližně rok. Práce jí bavila, ale finanční ohodnocení bylo spíše jen symbolické. Hlavním smyslem této práce byla totiž psychiatrická rehabilitace a nikoli výraznější přivýdělek k důchodu.

Vždycky chtěla pracovat

Jana po roce přešla do klasického nechráněného zaměstnání a pracovala jako prodavačka v lahůdkách. „Začátky nebyly jednoduché. Cítila jsem se po práci a dojíždění hodně unavená. Postupem času se vše zlepšovalo, ale asi po půldruhém roce lahůdkářská provozovna zkrachovala a já si musela hledat něco jiného,“ říká Jana, která v následujících letech vystřídala několik chráněných i nechráněných zaměstnání. Pracovala v zahrádkářství, jako sekretářka, pomáhala matce a bratrovi v jejich soukromé prodejně s elektronikou a pracovala i ve starožitnictví. Důležité bylo především to, že se stále snažila nějak zapojit do pracovního procesu a nezůstala sedět doma s rukama v klíně. Jana stále pravidelně a poctivě navštěvuje svého ambulantního psychiatra i psychologa a díky tomu je její zdravotní stav v současné době již dlouhou dobu bezproblémový. Dokonce úspěšně zvládla administrativní kurs v projektu aktivizace.

Našla práci pro sebe

Odtud byla před několika lety doporučena do neziskové organizace Dobré místo, z.s., kde nyní působí. „Zpočátku jsem pro Dobré místo pracovala z domova. Mým úkolem bylo přepisovat zvukové záznamy článků a rozhovorů a posílat je mailem do Prahy. Pak se organizace přestěhovala do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích a začala spolupracovat s nemocnicí. Mé zaměstnání se rozšířilo o práci v místním Peer Klubu. Působím tam jako peerka každou středu vždy celý den a s kolegyní Markétou vedeme tematické tvoření pro pacienty. Vyrábíme s nimi různá ozdobná přání k rozličným příležitostem a zároveň pomáháme při chodu a vedení klubu,“ vyjadřuje se Jana ke svému současnému zaměstnání. V Bohnicích mezi lidmi s podobnými psychickými problémy se cítí maximálně spokojena. „Vyhovuje mi zdejší kolektiv spolupracovníků i pacientů. Také si myslím, že moje současná práce má smysl a vnitřně mě uspokojuje. Mám již nějaké zkušenosti s psychiatrií a ty mohu bohnickým pacientům předat,“ uzavírá sympatická žena z Kladna.

Text:Luboš Hora-Kladno

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |