Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Jakubovi pomáhá sport

12. 12. 2017

Hovořit o tom, že sport pomáhá ke zlepšení nejen fyzického, ale i psychického stavu, by bylo nošením dříví do lesa. Podobně smýšlí i bývalý bohnický pacient Kuba z Prahy. Tohoto mladého muže jsem poznal na mezinárodním fotbalovém turnaji lidí s duševním onemocněním v bavorském Mnichově v květnu letošního roku. Na turnaji startovali za bohnický tým nejen současní, ale i bývalí pacienti a též zaměstnanci FOKUSU Praha Bohnice. Kuba hrál na mnichovském turnaji dobře. Podruhé jsem se s ním setkal na podzim v bohnickém Peer klubu. Přišel se podívat do míst, kde byl v minulosti několikrát hospitalizován. Když jsem ho požádal o článek, souhlasil. Jakub má za sebou asi 10 hospitalizací v psychiatrických zařízeních. „Od dospívání jsem trpěl stavy psychózy, které přecházely až do těžkých depresí. Dokonce jsem někdy uvažoval i o sebevraždě,“ uvádí Kuba. Zvláště zpočátku se jeho stavy často opakovaly. Hodně ho poznamenal těžký zdravotní stav jeho maminky, která nakonec umřela. „Díky špatnému psychickému stavu jsem byl jeden čas pořád zavřený doma a tím to bylo ještě horší,“ říká Kuba. Špatná psychika se podepsala i na špatném fyzickém stavu.

Jakubovi pomáhá sport

Sportem ke zlepšení psychiky

Při jedné hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici Bohnice se pomalu začal vracet ke sportování, které měl v minulosti tak rád. „Začínal jsem s menšími fyzickými zátěžemi, které jsem si postupně zvyšoval. Mùj fyzický stav a především psychika šly rychle nahoru,“ vzpomíná mladý muž. Horší to bylo po propuštění. Kuba se k tomu vyjadřuje: „Nejdříve jsem se snažil sportovat i doma. Za čas jsem s tím ale přestal. Neměl jsem peníze na návštěvu organizovaných sportovišť a navíc jsem postrádal nějaký kolektiv, do kterého bych se mohl zapojit. Vždy mě totiž nejvíce bavily kolektivní sporty. Tam jsem měl mnohem větší motivaci. Dělat sám doma kliky, sklapovačky nebo shyby – to mě brzy omrzelo. Přestal jsem a psychika šla zase dolů.“ Následovaly další hospitalizace.

Jakub dnes

Již v roce 2007 byl Kubovi přiznán invalidní důchod III. stupně z psychiatrických důvodů. Ten byl ale velmi nízký. Aby mohl Jakub přiměřeně slušně žít, musel si přivydělávat alespoň na částečný pracovní úvazek v chráněných zaměstnáních. „Pracovat na plný úvazek v normální práci prostě ze zdravotních důvodů nešlo,“ vysvětluje Kuba. Hodně mu pomohlo, když si chodil občas zatrénovat do bohnické nemocnice s místním fotbalovým týmem. Vše vyvrcholilo jeho účastí na výše uvedeném turnaji v Mnichově. „Byl to pro mě prostě životní zážitek. Hráli jsme proti Němcům, Angličanům, Slovincům, nebo Welšanům. Navíc se v našem týmu vytvořila skvělá parta. To vše mě do budoucna nakoplo,“ uzavírá Kuba.

Bohnický fotbalový tým bude týden před letošními vánočními svátky startovat na dalším mezinárodním turnaji, tentokrát doma v Neratovicích. Ještě předtím je plánován jeden přátelský zápas na Kladensku. Kuba se chce zúčastnit, prý i kdyby měl hrát bos.

Luboš Hora-Kladno

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |