Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Denisa je s dětmi v azylovém domě

12. 12. 2017

Osmadvacetiletá Denisa z Kladna má dvě malé děti, pětiletého syna a osmnáctiměsíční dcerku. Není sice vdaná, ale až do nedávné doby žila v partnerském vztahu s přítelem a otcem obou dětí v pronajatém bytě. Majitel bytu však pronájem ukončil a Denisa se musela vystěhovat. Nebýt Oblastního spolku Českého červeného kříže v Kladně skončila by i s dětmi na ulici. „Ještě nedávno jsme žili jako rodina v bytě. Přítel mě ale psychicky i fyzicky týral, a to i před dětmi. Bylo to tak zlé, že někdy musela zasahovat i policie. Ta ho opakovaně z bytu vykázala. Přesto se tam snažil stále vracet. Majiteli asi už došla kvůli častým problémům trpělivost a pronájem bytu ukončil. Najednou jsme s dětmi neměly kam jít,“ začíná svůj příběh Denisa.

Denisa je s dětmi v azylovém doměDenisa z Kladna se synem

Obtížnou situaci řešila nejdříve odchodem k rodičům nebo příbuzným, ale protože se vždy k příteli vrátila, i těm už došla trpělivost. Zachránil ji kladenský Červený kříž a jeho Azylový dům pro matky s dětmi. Tam bydlí zatím jen měsíc. Má aspoň štěstí, že pobírá finanční příspěvky v rámci mateřské dovolené. Na pobyt v azylovém domě si tak může připlácet. Otázkou je, co bude dál. Jednou ji mateřská skončí. Kam pak půjde? Služeb azylového domu lze využívat jen půl roku. Pravda, může si zažádat o prodloužení pobytu. Ale ani ten není nekonečný.

Myslí na budoucnost

Denisa ale umí rozumně uvažovat a myslí už teď na to, jak se dostat z obtížné životní situace. „V současné době se soudím s přítelem o péči o děti i výživné na ně, které je jako otci jeho povinností. Já zatím pobírám finanční příspěvky v rámci mateřské dovolené. Ta mi ale skončí v roce 2020. Pak budu nucena shánět nejen bydlení, ale i zaměstnání,“ vysvětluje Denisa. Zatím není tak zle. Ale co, za takové dva, nebo tři roky? Bydlet v azyláku nemůže věčně. Ani to podle zákona není možné. Na to, že se někdo z rodiny nechá časem obměkčit, a vezme ji k sobě, raději příliš nespoléhá. Když se to nepodaří, bude si muset najít pronájem. „V azylovém domě se mě i dětem líbí. Je o nás dokonale postaráno po všech stránkách. Všichni jsou tu velice hodní, ochotní a vstřícní. Nebude se nám chtít odcházet,“ uzavírá Denisa.

Text i foto: Luboš Hora-Kladno

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |