Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Učitel samomluvy

Tomáš Vaněk
Učitel samomluvy

Kdysi jsem nosil na břiše něco kolem padesáti kil tuku, ale v srdci jsem byl čistý jak pneumatika zevnitř. Pak jsem zhubnul a ošukal manželce sekretářku, ze samé blbosti jsem zcvoknul a skončil v náručí maminky, na invalidním důchodě jsem profitoval asi tolik, co nenažraný sibiřský vlk na vycpaném zajíci z královského chovu.

Ego Evžen Tahalvous

Když jsem si pročítal po večerech Tahalvousovy spisy, přišlo mi markantní, kolik toho máme společného, přestože onen byl už sedm let po smrti. Byl tu však jeden zdánlivě nepodstatný rozdíl. Já jsem nikdy nezhubnul a netahal jsem proto ani svůj promáčený deštníček z pod nějakého Damoklova okapu, jak nazval Ego své milování s robustní a všehoschopnou Kristýnou. Velekněz mého žití, dost už dokurvený čtenář, jistě promine, že se ztrácí. Bylo to tak. Jel jsem v tramvaji a užíval si toho, jak se pet láhev na dně mého batohu nenápadně pokouší třít o mé nejslabší místo, zatímco jsem listoval spisy Egona Tahalvouse a stále znovu nacházel ty zatrhané pasáže, kde se vkrade do ženy nejbližší jeho ženě a kdy plánuje velezradu proměňujíc se v muže z mramoru. Přemýšlel jsem, jakou roli v tom sehrála Kristýna, jestli ho nakonec tohle smělé a usměvavé děvče nevytáhlo z jeho domečku proti vůli osudu. Pravda o jeho životě mluvila brutálně a jasnými čísly: zatímco s manželkou se Tahalvous podíval do nejrůznějších destinací a snad i byli podle všeho domluveni na volné lásce, po utržení jablka ze zakázaného stromu její lesbické sekretářky se Tahalvous prořekl a zhroutil. Kateřina jej poslala k vodě a on si to vyložil tak, že propadl alkoholu, napsal tři z osmi svých největších děl ve zběsilém tempu a ještě se na konci sotva tříměsíční agonie nechal srazit vlakem.

celý článek

Totální láska

Mirek Schee

Ani se ve mně pořádně nestihlo usadit zklámání z toho, že Ann nešla pofellit a přišla nehorázná radost, když mi Nikča napsala, jestli nejdu ven. Bylo to, jako bych se stal bezdomovcem a pět minut na to pro mě přiletěla vesmírná loď.

Zkuřka jako já si toho moc nepamatuje a tak v příběhu přeskočím k událostem, které se navždy vryly do mé paměti. S peer terapeutem Kamilem a Ondrou jsme se bavili o ženách a oba mi naznačili, že mi chybí tah na branku. Pár minut na to jsem zavolal Lucce, jestli nechce jít na oběd. Omluvila se, že má přítele, ale stačilo mi slyšet její sladký hlas a radoval jsem se, že to vůbec zvedla.

celý článek

Přiznání děvkaře

Mirek Schee
Přiznání děvkaře

Teď mi to začíná docházet, mým životním problémem není ani schizofrenie ani to, že jsem zahleděný do sebe, ale to, že jsem nenapravitelný děvkař. Sotva se Lucka zdánlivě začla vytrácet z mého života, já se hned začal poohlížet jinde. Většinou jsem to nemyslel úplně vážně, sotva se ke mně nějaká žena začla přibližovat, já nahodil zpátečku. Zraňoval jsem je i jejich další nápadníky, nemluvě o tom, že Lucka musí vědět o mém ostudném počínání.

Ona se do mého života vrátila a ten den, který jsme spolu strávili byl nejkrásnějším v mém životě. No a další den místo toho, abych sehnal peníze na cestu za ní, jsem to zabalil a co se dělo dál se ani nehodí publikovat.

celý článek

Od veverek k vojákům

Mirek Schee
Od veverek k vojákům

Uplynulo již patnáct let od chvíle, kdy jsem na turnaji v magicách vyvolal nekonečno veverek a teď hraju vojáky, kterých sice není nekonečno, ale armáda bijců s vigilance, first strike, lifelink a spoustou dalších vychytávek na vítězství občas stačí.

Plánoval jsem osamostatnit se a bydlet na ubytovně, k čemuž nakonec nedošlo, ale část úvěru (asi 3000) jsem investoval do Magiců a ani trochu toho nelituji. Na prvním turnaji jsem měl totiž 4 výhry a žádnou prohru a byl to jeden z vrcholů mého života, jedna z mála chvil, kdy jsem si připadal nehorázně silný. Na dalším turnaji přišlo vystřízlivění, když jistý klučina (cca 10 let) ve třetím kole vyvolal létající kreaturu 20/20 a pochopitelně jsem proti tomu nic nezmohl. Klíčovou kartou v mém balíku je Mother of runes a strašně mě baví, když soupeři nadávají, jak je nesmyslně silná. A pak je tam spousta dalších vychytávek, v magicách se setkáte s kartami, které jsou nezničitelné a rád je umisťuji do karantény a když zahraju kombo Odric plus Captain of the watch, hra obvykle rychle končí.

Doufám, že si teď nemyslíte, že můj balík je neporazitelný, má již na svém kontě řadu velkých vítězství, ale třeba Adamova Kiora je pro něj rovnocenným soupeřem a vojáci od ní mnohokrát dostali na budku.

celý článek

Příběh dračího rytíře

Mirek Schee
Příběh dračího rytíře

Již jsem si myslel, že žánr mmo nemá co nabídnout a postupně vymizí z herní scény, ovšem o pravém opaku mě přesvědčil Elder scrolls online. Tak především jsou tu fantasticky zpracované souboje a dochází k velkolepým bitvám mezi třemi znepřátelenými frakcemi.

Můj dračí rytíř je oděn do lehké zbroje, přehazuje mezi holemi blesku a ledu a při velkých bitvách rozhazuje stuny o sto šest, také zmrazuje nepřátele a pokud má po ruce healera a tanka, naběhne do nepřátelských řad a rozsévá paniku kouzly s plošným poškozením. Tedy takhle nějak by to mělo vypadat, ale často lehnu na 2 rány, můj level ještě není maximální a i na vlastním skillu můžu ještě hodně zapracovat.

Mmorpg by mohlo být sebelepší, ale bez dobré party rychle omrzí. A já narazil na úžasnou anglickou guildu, ve které lidé streamují a dokážou udělat skvělou show.

celý článek

Konvalinková Chřipka aneb hledím na ataku psychózy zvenku

Kateřina Málková
Konvalinková Chřipka aneb hledím na ataku psychózy zvenku

Život jako z pohádky

Bylo nebylo, Pavlajs dostala konvalinkovou chřipku. Celé noci nejedla, nespala,.. Bylo to tím, že se v šestnácti letech píchla o trn a už se nikdy neprobudila. Tak o tom psala její pohádka. Pavlína stála na rozmezí všech pohádek a pokud se některá z nich zrovna podobala skutečnosti, pohádka ji prostupovala natolik, že pokud k ní chtěl někdo proniknout, musel respektovat pravidla té pohádky, které zrovna podléhala.

„Když ji budeš chtít uspat, budeš asi muset přinýst nějaký trní…“

Mnozí lidé za ní přicházeli do jejího království, zejména kralevic Oldřich. To byl ten, který ji měl zachránit, akorát sám nechápal jak. Má prý napsat nějakou pohádku. „Jakou pohádku,“ ptal se mě. Nevěděl. Řekla jsem Pavlíně, že Olda už dávno pracuje na tom jak porazit toho draka, který ji tentokrát znova unesl, že proto sem za ní tak často chodí, aby tu obludu obhlédl a na závěr jí urazil všech šest hlav. Oldřich ale nepřicházel jako kralevic, přicházel jako chudý hloupý Honza, muž z lidu. Neznal mravy princezny na hrášku.

„Ona tam prostě ležela, úplně tuhá a normálně vůbec nereagovala na to, co já říkám!“ byla jeho reakce na Pavlínin dokonalý herecký výkon v roli šípkové Růženky. „Nakonec jsem jí teda dal pusu, no a ona otevřela oči a začala se se mnou normálně bavit.“

celý článek

KDO MI UVĚŘI?

Petr Tkáčik
KDO MI UVĚŘI?

Po obloze se rozlila krvavá červeň zapadajícího slunce,do které potápím vždycky svoje myšlenky.Je jeden z krásných večerů a z mé mysli vyvstávají opět ty vzpomínky,jež mě nutí přemýšlet o sobě.Kdo a kde vlastně jsem? Jak je tomu dávno?Dva,tři roky?Byl taky takový něžný večer,kdy se denní ruch města ztišuje a nastavává klid.

Poprvé jsem ji zahlédl,když vycházela z cukrárny se zmrzlinou v ruce. ,,Skoro ti zavřeli,"pomyslel jsem si,neboť prodavačka právě zamykala dveře. Ta dívka oděná do lehkých růžových šatů,s jejímiž okraji si pohrával vánek mi něčím učarovala.Ona ale zamířila k parku a já šel dál,,po stopách vyhaslého dne,"jak jsem říkal svým procházkám městem.aké bylo moje překvapení,když jsem ji po půl hodině uviděl jít proti sobě. Byl to osud, nebo náhoda?

celý článek

Vesmírná loď třídy Lilu Koukou

Mirek Schee
Vesmírná loď třídy Lilu Koukou
Vzhledem k tomu, že jsem ultimátní tragéd, je absurdní, jak vysoké mám nároky na ženy. Vždy jsem byl přesvědčen, že přes zjevné nedostatky udělám dojem na nějakou bohyni. Sice nevím čím, ale tuším, že nejsem naprosto bezcenný, přečetl jsem přece skoro celé Malé dějiny filosofie. Ve výsledku jsem za celý život měl jediný vztah a to v páté třídě na základní škole, který trval dva dny a nevím, jestli to můžu počítat. No a pak je tu Lucka, čistá esence radosti, která mě nakazila virem totálního štěstí. Poprvé jsem ji spatřil před pár dny v Blázinci, s mým špatným zrakem mi unikla spousta detailů, ale zdálo se mi, že naše pohledy se setkaly a neskončilo to úplným propadákem. Párkrát jsem ji ještě potkal, ale nezmohl jsem se ani na oční kontakt, co kdyby si všimla, že se tvářím jak haldomrdec. Ale nezabalil jsem to, měl jsem pocit, že za takovou holkou musím přijít s něčím extra, dát jí najevo, že pro mě znamená hrozně moc a tak jsem využil své superzbraně a složil jsem o ní dvacetivteřinovou melodii, která ani nebyla nic moc. Odchytl jsem ji na chodbě a předal jí flashku s tím, že melodii ještě prodloužím. Usmívala se a bolest v mém srdci velmi rychle začínala nahrazovat radost. Melodii jsem prodloužil a byla pak ještě horší a po zdravotní sestře jsem Lucce poslal flashku. Po chvíli mi došlo, že melodie není moc dobrá, cítil jsem se jak pitomec, až jsem si řek: Prohrál jsem bitvu, ale ne válku.
celý článek

NEŘÍKEJ MI, JAK SES ROZHODL

Věra Schmidová
NEŘÍKEJ MI, JAK SES ROZHODL

Když se Mirek vrátil ze služební cesty, Danka se mu vrhla do náruče a pevně ho objala. Byl zaskočen, jejich manželství teď, po dvaceti letech, už nebylo tak vášnivé jako kdysi. Věděl, že se něco stalo, když ho takto vítá. Ale Danka mlčela a Mirek raději taky. „Tak jak ses měl, co nového, jaká byla cesta, co Honza?“ Zasypala ho spoustou otázek, na které vlastně ani nechtěla znát odpověď. Bylo to spíš proto, aby se on neptal jí.

Nevydržel to. Zeptal se: „Co se děje? Co se stalo?“
Sklopila oči: „Nic.“
Věděl, že to není pravda. Věděl ale taky, že to z ní musí vytáhnout ven. Pomalu a po částech. Taková už Danka byla, introvert, vše v sobě dusila.
„Něco doma nového? Někdo tady byl? Volal?“ Začal vyzvídat.
Zavrtěla hlavou.
„Bylas u doktora? Měla jsi jít ve středu.
Bylas?“ Zkoušel dál, kde je to, co ji trápí.
Přikývla.
„A?“
Ticho. To bude ten pravý důvod jejího smutku, napadlo ho.
„Co ti řekl?“ Věděl, že to asi moc veselé nebude. Doposud ale zvládli všechno, zvládnou i tohle.
Danka mlčela. Přitáhl si ji k sobě a objal. Rozplakala se. Chvíli ji hladil po hlavě. Až se trochu uklidnila, začal znovu. Tentokrát ale z opačného konce: „To je to tak zlé?“
Přikývla.
„Moc?“
Přikývla.
„Mám se bát?“
Přikývla.
Zatrnulo mu. Tak tohle opravdu nečekal. Chytil jí hlavu do svých dlaní a zahleděl se jí do uplakaných očí.

celý článek

Fajf frí bírs

Mirek Schee
Fajf frí bírs

Jednou jsem v centru Prahy náhodou potkal Michala, se kterým jsme se už asi pět let neviděli a první, co mi řek, bylo, jestli pro něj nemám těch čtyřicet korun, které mu dlužím. Také mě požádal jestli bych s ním nevyplnil krátký dotazník. Po chvíli mi došlo, že vlastně shání klienty pro finančního poradce a do toho ještě lákal zahraniční turisty do nočních klubů. Pár hodin jsem mu dělal společnost při jeho „práci“ a začínal jsem chápat, co to vlastně je přátelství. Byl jsem zvyklý na šroubované rozhovory se spolužáky, kdy jsem neustále přemýšlel, co říct, abych je nenudil, ale s tímto podivínem se kecalo samo a hlavně to nenudilo mě.

Michal mě přemlouval, abych taky pracoval pro noční kluby a po nějaké době jsem to skutečně vyzkoušel. V dětství jsem se sice chtěl stát vědcem a vynalézt technologii mezihvězdných letů, ale tohle byla momentálně jediná profese, která se mi nabízela (ne že bych se vůbec snažil najít něco slušnějšího). Zprvu jsem se musel hodně přemáhat, abych někoho oslovil, ale zvyk jsem si na to a přišly i chvíle, kdy jsem si to užíval. To bylo hlavně, když jsem pracoval pro Darling a prezentoval jsem tedy ten nejlepší podnik široko daleko. Z mých úst vycházely hlášky jako „handrid tventy fajf grls, snejk vůmn šou, fajf stejdžis...“ a do toho jsem se posilňoval alkoholem, abych si víc věřil. Přicházely i náročné situace a poznal to i Michal, když turistům nasliboval, že v jeho klubu je čeká dvěstě společnic, ale ve výsledku jich tam našli sotva pět a vyříkali si to s ním z očí do očí.

celý článek
starší články

Próza

Literární tvůrčí dílna pro všechny, kdo vědí, co je život. Píšete básničky, povídky, fejetony? Vedete si deník nebo se pokoušíte o román? Máte ambici vyjádřit literární formou svůj názor na svět? Naše literární tvůrčí dílna je vám k dispozici.

Napište nám na e-mailovou adresu dilna@lidemezilidmi.cz, co od své účasti v tvůrčí dílně očekáváte, abychom se mohli dohodnout na způsobu spolupráce.

Prezentujte své práce

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |