Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Životní sen se mi splnil ve třiapadesáti letech

22. 6. 2017

V mládí jsem vystřídal řadu profesí. Od vychovatele na učilišti, přes některé dělnické profese, pracoval jsem jako sanitář na interně a končil jako učitel. Ve třiceti letech jsem dostal plný invalidní důchod a po několikaleté pauze jsem při něm začal pracovat jako novinář. Nejprve jako externista v různých listech, regionálních, ale i celostátních, a nakonec i na řádnou pracovní smlouvu. Této práci se věnuji již téměř 20 let. Za tu dobu jsem napsal ne tisíce, ale spíš desetitisíce článků. A jsem s tímto zaměstnáním maximálně spokojen, zejména proto, že se jedná o zaměstnání svobodné.

Přesto můj životní sen v mládí byl trochu jiný. Vždy jsem toužil být profesionálním fotbalistou, nejraději českým reprezentantem. Kdysi jsem pro to dělal maximum, ale asi jsem na to opravdu neměl. Ale zázraky se přece dějí. Můj sen se splnil nedávno v mých již třiapadesáti letech. Ne nestal jsem se žádným reprezentantem. Ale v reprezentačním dresu České republiky jsem přece jen nastoupil. Bylo to na mezinárodním fotbalovém turnaji psychicky postižených v německém Mnichově. Samozřejmě, že jsem nereprezentoval Českou republiku, ale jen výběr bohnických pacientů a zaměstnanců. Přesto to byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Vůbec poprvé v životě jsem si zahrál proti zahraničním hráčům, a to hned z několika zemí.

Ve svém věku jsem samozřejmě žádnou díru do světa neudělal. Na mnohem mladší protihráče jsem nestačil především rychlostně. Ale alespoň jsem se snažil bojovat a co nejvíce toho oběhat. Běhavost je asi mou největší předností, nejspíš také jedinou. Fyzicky jsem se cítil dobře a myslím, že těch deset odehraných zápasů bych zvládl klidně bez střídání. Bylo ale třeba, aby si zahráli všichni účastníci bohnického výběru, zvláště když někteří určitě předvedli lepší výkon než já. Zahraniční turnaj byl pro mě takovým zážitkem, že jsem moc toužil po jeho skončení si nechat reprezentační dres, ve kterém jsem hrál poprvé v životě. Žel to nebylo možné. Ale přece jen jsem si v něm zahrál.

Životní sen se mi tři roky po padesátce přece jen splnil. A pak že se zázraky nedějí....

Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 746x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 968x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 617x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 553x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 495x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 467x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 406x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 444x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 392x, 11.7.2017
Musím vydržet 379x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 249x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 279x, 27.7.2017
Můj názor na bezdomovce 293x, 2.8.2017
Z deprese do deprese 298x, 2.8.2017
Zubní protézy 530x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 555x, 5.9.2017
Můj názor na alkoholiky 874x, 1.11.2017
Nevzdávej se 232x, 1.11.2017
Gaučáci 165x, 8.12.2017
Silvestr v Sadské 139x, 4.1.2018
Horečka a její příčiny 131x, 14.2.2018
Nestydatě drahé knihy 72x, 14.2.2018
Nadměrná chuť k jídlu 65x, 14.2.2018
Dezorientace a zmatenost 65x, 5.3.2018
Bolesti v zátylku 59x, 5.3.2018
Bolesti v zádech 62x, 5.3.2018
Bolesti v ramenou 37x, 5.3.2018
Bolesti v krku 56x, 5.3.2018
Josef Bedrna 43x, 5.3.2018
Jsem věřící, ale... 49x, 2.4.2018
Kulhání 31x, 2.4.2018
Mdloby, nebo bezvědomí 22x, 2.4.2018
Nemám rád úředníky 34x, 2.4.2018
Ponížení a uražení 15x, 2.4.2018

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |