Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Z deprese do deprese

2. 8. 2017

V posledních týdnech letošního roku prožívám vyloženě nešťastné období. Klidně bych mohl napsat, že jdu z deprese do deprese. Takových období jsem měl během svého života více. V minulosti jsem zažil dokonce i horší. Ale za posledních několik let je tohle období jistě nejhorší.

K mým tradičním fobiím-strachu z lidí se přidaly i těžké deprese. Nejhorší jsou problémy se zdravotním stavem mých starých rodičů. Mám o ně strach. Otec má Alzheimerovu chorobu v již těžkém stadiu, chvílemi mluví úplně ,,z cesty“ a je zcela mimo. Maminka sotva se jakž takž vyléčila z problémů s karpálním tunelem, silně zesílily její problémy s artrózou v koleni. Pravda má v něm vyoperovanou endoprotézu, ale ta jí byla voperována již před 10 lety a za tu dobu se patrně hodně opotřebovala. Má nyní tak silné dloubavé bolesti, že i po bytě se vyloženě jen ,,pajdá“. Je rozhodnuta pro reoperaci. Ale... Příští rok jí bude 80 let a podle mého názoru je v tomto věku operace samozřejmě pod narkózou silně nebezpečná. Žiji teď v ustavičných obavách, že v brzké době oba rodiče ztratím. A nikoho jiného blízkého nemám. Zůstanu na světě úplně sám. Musím na to pořád myslet. Pronásleduje mě to dnem i nocí. To je ten nejtěžší můj současný problém. To je hlavní důvod těžkých depresí do kterých jsem se teď dostal. K tomuhle problému se přidaly i problémy finanční. Mám minimální invalidní důchod a teď mi dělají nový zubní můstek, za který budu platit minimálně 20 000 Kč. Co mi zbyde? Problémy mám i v zaměstnání, kde si přivydělávám. Tam jsem teď ,,nasekal“ díky špatnému psychickému stavu několik absencí. Co když mě vyhodí? Pak bych zůstal jen na svém minimálním důchodu. Jak to finančně utáhnu dál? Co vůbec bude dál? Navštívil jsem sice svého ambulantního psychiatra. Dokonce bych se mohl nechat hospitalizovat. Snad by to bylo řešení. Ale copak teď v téhle chvíli mohu rodiče opustit? A pořád mě pronásledují myšlenky, že jsem špatný člověk. Když se vše sečte, je mi někdy tak špatně, že uvažuji o sebevraždě.Nic by mě netrápilo a měl bych klid. A pak si zase říkám - Vždyť sebevražda je těžký hřích. Vůbec nevím co mám teď dělat. Jen se potácím v těžkých depresích. Nemohu spát, nemohu se na nic soustředit. Snad jen to psaní mi pomáhá. Také píšu až neskutečné množství článků. Ale jsou to jen samé osobní úvahy. Psát teď své klasické články o nemocných a postižených lidech prostě nemůžu. V těch těžkých depresích bych to nezvládl. Co mám tedy teď dělat. Budu upřímný sám k sobě. Prostě nevím. A tak jen jdu od jedné deprese ke druhé.

Luboš Hora - Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 472x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 649x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 349x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 331x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 210x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 211x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 175x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 167x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 134x, 11.7.2017
Musím vydržet 114x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 65x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 67x, 27.7.2017
Zubní protézy 102x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 81x, 5.9.2017

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |