Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Věčná bitva velkoměsta

30. 10. 2017

Jsem docela milý člověk, ale jakmile se vyskytnu v davu, vím moc dobře, že se ze mě stane člověk jiný, a to, aniž by se jednalo o davovou psychózu. Nemíváme s davem stejný cíl, a tudíž se jedná spíše o psychózu, respektive amok osobní. Dav v tu chvíli rozhodně není v postavení přítele, zvláště když v podobě rojů italských turistů postává před krámy a nedovolí nebohé pražačce, jelikož ze sebe nevypraví ani sdovolením, projít za svým osobitým cílem. Dalším takovým úkazem, ach bože, jsou supermarkety. Jejich jedinečným specifikem je, že se množství výrobků a regálů málokdy přizpůsobí velikosti budovy, v které je obchod vměstnán. Tím pádem se v menších budovách úměrně zužují uličky a stejně úměrně roste míra nespokojenosti lidí, kteří se tam tlačí s košíky. Opět pro člověka, který ze sebe není schopen ani sdovolením vypravit, je toto situace zrůdná. Úměrně času v obchodě takto strávenému se i z beránka stává lítější a lítější saň, ačkoli beránčí roucho zůstává neporušeno, ta tíha introvertova osudu. Dusí se tichým vztekem, zatímco sbírá nadávky od ostatních. Pocity viny ho pronásledují až domů.

Jindy na Staromáku byl strašně hustý dav, tak hustý, že jako by prázdný prostor neexistoval ani mezi lidmi, ani v lidech. Zrovna pršelo a nebe zahrazoval strašlivý strop deštníků. Nevím, kdo vynalezl ty jejich pichlavé hroty, ale byl to šibalský výkon. Rozčílily mě tak, že jsem se jala použít svůj deštník jako beranidlo na prorážení davu. Jenže jako vždy to zůstalo jen v mé zběsilé fantazii, navzdory čemuž mě beztak zavalily pocity viny. Nevím, jestli je to štěstí nebo smůla, že v tom člověk není sám, a že se nejspíš jedná o vinu kolektivní. V davu, jak pevně věřím, se takto cítí všichni. To je zároveň jeden z důvodů, proč se tak všichni cítí. Alespoň pro mě předpokládaná naštvanost ostatních vede k naštvanosti vlastní. Pověstně jako s tím žebříkem, který si Kohn jde vyzvednout od souseda přesvědčen, že mu ho nepůjčí. Nakonec stane před jeho vchodem a zahlásí: „Strč si ten žebřík někam!“ Nakonec by třeba zavládla na Staromáku atmosféra jako při rozsvěcení stromečku, kdyby jen jsme všichni nepředpokládali.

Kateřina Málková

Kateřina Málková

Když v pubertě nosila tričko s nápisem Crazy girl, nevěděla, jak doslovně ji to jednou bude vyjadřovat. Pro ni to znamenalo divokost, živelnost a radostnost, kterou se v té době pyšnila. V sedmnácti letech sestoupila do pekel. Začalo to osudným zjištěním, že strach ze strachu způsobuje strach. To způsobilo depresi. Jako odpočinek od deprese přišla mánie a nakonec vše vyvrcholilo psychózou. Od té doby trpělivě leze z propasti. Nálepky, kterými ji lze v současné době popsat, jsou „učitelka jazyků,“ „literátka,“ nebo „intelektuálka“ zároveň však „invalidní důchodce.“ Ona sama se identifikuje s vlkodlakem.

Poslední články autora

Jaké štěstí mít obrnu! 635x, 23.10.2015
Lež má krátké nohy 588x, 17.12.2015
Přátelství bláznů 391x, 25.4.2016
Antidepresiva 475x, 28.3.2016
Variace na téma strachu 465x, 29.2.2016
Pavor nocturnus 614x, 25.1.2016
U rodičů 519x, 28.12.2015
Mám rosolovitou náladu 519x, 26.10.2015
Smrt 730x, 31.8.2015
Závist 698x, 29.6.2015
Tváře 713x, 18.5.2015
Přirozenost 842x, 6.4.2015
Padesát odstínů šedi 451x, 14.9.2016
Seriál o úzkosti I. 382x, 9.10.2016
Za okny zuří Halloween 304x, 3.11.2016
Nový byt po paní Novotné 541x, 28.12.2016
Úzkost jako znamení 201x, 27.3.2017
Nenápadná změna času 189x, 29.3.2017
Co s Aprílem? 228x, 4.4.2017
Kam až sahá svépomoc 135x, 9.8.2017

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |