Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

V Dobrém místě je mi moc dobře

9. 7. 2015

Bylo mi zhruba před půl rokem 51 let. Jsem hodně kolektivní typ. Mám rád legraci a velmi si vážím upřímného kamarádství a přátelství. Za svůj život jsem měl spousty kamarádů i kamarádek a pohyboval jsem se v celé řadě kolektivů. Začínalo to už na základce i později na gymlu. Pak přišla pedagogická fakulta (kterou jsem ze zdravotních důvodů nedodělal) a opět perfektní kolektiv. A když jsem začal pracovat, vždy jsem vyhledával dobré kamarády a cítil se mezi nimi jako ryba ve vodě. Ani, když jsem ve svých 30 letech onemocněl a dostal důchod, nic se na tom nezměnilo.

Pamatuji se na perfektní party už v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích, kde nás stmelovaly až nesnesitelné léčebné podmínky. Prošel jsem řadou společenských organizací od Sokola, přes kladenský Labyrint (organizace která se věnuje dětem a mládeži), různé sportovní, vesměs fotbalové oddíly, turistický oddíl, dvě university III. věku, jako novinář spolupracuji s celou řadou organizací. Prakticky všude jsem se setkával a setkávám s dobrými lidmi a nacházel dobré kamarády. Snad k tomu přispěla i má šťastná povaha. Vždy jsem se snažil držet svého kréda: „Nikdy se nad nikoho nevyvyšovat“. Ve všech těch nejrůznějších kolektivech, kterými jsem prošel, jsem se vždy cítil dobře.

Asi před třemi roky jsem začal pracovat na poloviční úvazek v občanském sdružení Dobré místo. A dnes s odstupem těch tří let musím napsat, že lepší kolektiv, než je tam, jsem nikdy v životě nezažil. Za celou dobu mého působení v této organizaci, jsem nikdy s nikým neměl ani ten nejmenší problém. Nikdo nikdy mi tam nic nevyčítal a neřekl jediné křivé slovo, a to i přes to, že někdy se mnou byly problémy. Všichni pracovníci na mě byli vždy hodní, chovali se ke mně přátelsky, tolerovali moje psychické problémy a nikde jsem se necítil tak dobře, jako právě v Dobrém místě.

Jen jedna věc mě mrzí. Zatímco moji spolupracovníci jsou vesměs všichni z Prahy, já jsem Kladeňák. Proto se nemůžeme pravidelně stýkat. Co bych za to dal, kdybychom mohli! Proč? Odpověď je jednoduchá a jednoznačná. Lepší kolektiv, než je v Dobrém místě jsem nikdy nezažil.

Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 472x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 649x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 349x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 331x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 210x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 211x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 175x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 167x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 134x, 11.7.2017
Musím vydržet 114x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 65x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 67x, 27.7.2017
Z deprese do deprese 46x, 2.8.2017
Zubní protézy 102x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 81x, 5.9.2017

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |