Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Seriál o úzkosti I.

9. 10. 2016

Seriál o úzkosti, díl první, Stopař

Dnes jsem se dostala do kulišácké situace. Sestra, která nás s druhou sestrou vezla z výletu domů, po cestě nabrala stopaře. To mi připadalo jako dobrý nápad do okamžiku, než nás s ním vyložila v Praze a ukázalo se, že s námi má stejnou cestu až na Můstek. Tato situace mě postavila před komplexní psychologický problém. Neměla jsem zrovna nejlepší náladu, protože jsem dvě stě kilometrů pracovala na pokud možno veselé konverzaci se sestrami (za přihlížení stopaře) a moc mi to, dle mého názoru, nešlo. Nicméně to mohlo působit autenticky a vypovídat o mě, že jsem upovídaná, veselá mladá žena. To mě samozřejmě postavilo před nutnost zůstat konzistentní a vykazovat stejnou povahu i poté, co jsme se s Martinou rozloučily a já, Lída a stopař pokračovali v osamění na metro. Myslím, že to byl pro stopaře šok a nemohl rozumět tomu kontrastu, protože pak už jsem řekla jenom pár suchých slov.

Řešila jsem několik zásadních vnitřních konfliktů, z nichž nejzásadnější byla nutnost se stopařem mluvit kontrovaná zákazem vnitřní autocenzury cokoliv vyslovit. Mohlo by to znít nuceně a to se autocenzuře nelíbilo, protože nucená konverzace je všemi, jak často slýchám, odsuzovaná. A nuceně by to rozhodně znělo, protože bych nebyla schopná ze svého hlasu vygumovat úzkost, vzhledem k tomu, že se ve mně rozmáhala v plné síle. Úzkost je dle autocenzury hlavním indikátorem nucenosti a proto bylo zvoleno lepší z dvou špatných řešení: nenuceně mlčet. Mlčela jsem zarytě celou třičtvrtě hodinu, co jsme s ním šly na metro i celou cestu metrem. Lída nic neřešila a v metru si četla. Já jsem předstírala, že musím pevně držet kolo, a předváděla svůj obvyklý trik, kterým maskuju úzkost - že jsem unavená. I to bylo velmi náročné na výkon – vydržet vysílat tuto lež krásně a bez přerušení a držet úzkost schovanou pod jejím tenkým povrchem.Bývalo by bylo vysvobozením, kdyby si Lída se stopařem povídala – zde vnitřní kritik nevyžadoval nenucenost – ale ta si ledabyle četla. Rozložení figur bylo následující: Já u zdi s kolem, Lída na sedačce a stopař stojící na půl cesty mezi námi. Celou dobu jsem stála otočená ke zdi a hrůzyplně tušila stopaře strmícího se kdesi za mnou. Občas jsem se odvážně za předstírání nutnosti změnit polohu pootočila a periferním pohledem skenovala zda tam ještě je. Naštěstí měl výraznou kostkovanou košili. Mezitím jsem se snažila přijít s nějakým akceptovatelným způsobem, jak se s ním v budoucnu rozloučit. Samozřejmě mi bylo jasné, že jakékoliv rozloučení po patnácti stanicích mlčení, vyzní trapně. Raději kdyby vystoupil aniž bych si ho všimla. To by sice byl hrozný propadák, ale dokázala bych to sama před sebou ututlat a omluvit. Cokoliv jiného bylo horší. Usmát se na něj, bylo mi jasné, mohu jen křečovitě zkřiveným úsměvem plným lži. Vyvrcholení celé tragédie ale nakonec bylo jako z jiného příběhu. Tak neuvěřitelně normální a pozitivní, že jsem měla skoro nábožný pocit zázraku. On sám přišel a jako by se nic nestalo, s širokým úsměvem se rozloučil. To úplně odzbrojilo mé vnitřní trýznitele a dalo zapravdu mému rozhodnutí dát přednost nenucenosti před splněním očekávání. Tím se jeho čin rovnal vykoupení.

Kateřina Málková

Kateřina Málková

Když v pubertě nosila tričko s nápisem Crazy girl, nevěděla, jak doslovně ji to jednou bude vyjadřovat. Pro ni to znamenalo divokost, živelnost a radostnost, kterou se v té době pyšnila. V sedmnácti letech sestoupila do pekel. Začalo to osudným zjištěním, že strach ze strachu způsobuje strach. To způsobilo depresi. Jako odpočinek od deprese přišla mánie a nakonec vše vyvrcholilo psychózou. Od té doby trpělivě leze z propasti. Nálepky, kterými ji lze v současné době popsat, jsou „učitelka jazyků,“ „literátka,“ nebo „intelektuálka“ zároveň však „invalidní důchodce.“ Ona sama se identifikuje s vlkodlakem.

Poslední články autora

Jaké štěstí mít obrnu! 624x, 23.10.2015
Lež má krátké nohy 562x, 17.12.2015
Přátelství bláznů 369x, 25.4.2016
Antidepresiva 448x, 28.3.2016
Variace na téma strachu 441x, 29.2.2016
Pavor nocturnus 585x, 25.1.2016
U rodičů 496x, 28.12.2015
Mám rosolovitou náladu 502x, 26.10.2015
Smrt 703x, 31.8.2015
Závist 678x, 29.6.2015
Tváře 700x, 18.5.2015
Přirozenost 807x, 6.4.2015
Padesát odstínů šedi 424x, 14.9.2016
Za okny zuří Halloween 281x, 3.11.2016
Nový byt po paní Novotné 508x, 28.12.2016
Úzkost jako znamení 179x, 27.3.2017
Nenápadná změna času 171x, 29.3.2017
Co s Aprílem? 204x, 4.4.2017
Kam až sahá svépomoc 115x, 9.8.2017

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |