Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Raději bolest, než být bez pohybu

27. 12. 2016

Již řadu let mám problémy s chodidlem levé nohy, na které se mi pod malíčkem dělá opakovaně tvrdý a bolestivý otlak. Třebaže používám ortopedické vložky a do ponožky si dávám navíc kus měkkého molitanu, bolest při každém došlapu se nakonec vždy stává tak silnou, že musím podstoupit chirurgický zákrok. V polovině prosince jsem ho absolvoval již potřetí. Přitom dobře vím, že pouhé vyříznutí otlaku je řešením jen dočasným a otlak se s největší pravděpodobností po několika měsících obnoví a já budu muset na zákrok znovu. Stálé a definitivní vyřešení tohoto problému přitom dobře znám. V minulosti mi po důkladném vyšetření chodidla zjistili, že důvodem ustavičného obnovování otlaku je vytvoření přídavné nežádoucí kůstky pod malíčkem. Ta vznikla po zlomenině malíčku, o které jsem ani nevěděl někdy v minulosti. Přídavná kůstka tlačí na chodidlo a způsobuje tak ustavičná obnovování otlaku. Vše by se patrně definitivně vyřešilo, kdyby tato kůstka byla operativně odstraněna.

Z nějaké operace určitě strach nemám, ale.... Kdybych na tuto operaci přistoupil, doba rekonvalescence po ní by byla minimálně čtvrt roku. Když se odstraní jen otlak jde jen o tři týdny. A já jsem svým způsobem na pohybu závislý, trénuji žákovský fotbalový tým, pravidelně běhám, jezdím na kole, v zimě případně na běžkách. Během vynuceného nicnedělání se mi vždy rychle zhorší psychický stav. A to se jedná o pouhé tři týdny. Vůbec si nedovedu představit, že bez pohybu bych měl být čtvrt roku. Vlastně dovedu. Před dvaceti lety jsem měl po těžkém úrazu při fotbalu čtyřnásobnou frakturu kotníku. Tři měsíce jsem měl nohu v sádře a pohyboval se jen s pomoci berlí. Ještě další dva měsíce po sundání sádry. Než se zlomenina definitivně zahojila, trvalo to asi tři čtvrti roku. Teprve po této době jsem mohl dělat vše jako dřív. Pamatuji si i po dvaceti letech velmi dobře, jak jsem během této doby bez pohybu psychicky trpěl. Byl jsem třikrát hospitalizován v psychiatrické léčebně.

Proto jsem i letos absolvoval pouhé vyříznutí otlaku, pajdám po patě levé nohy po svém bytě a nemohu se dočkat nového roku, kdy budu znovu moci dělat vše jako dřív. Snad je moje rozhodnutí nejít na operaci nežádoucí kůstky z lékařského hlediska nerozumné, ale psychické strádání je pro mne horší než strádání fyzické.

Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 472x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 649x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 348x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 331x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 210x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 211x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 175x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 167x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 134x, 11.7.2017
Musím vydržet 114x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 64x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 67x, 27.7.2017
Z deprese do deprese 46x, 2.8.2017
Zubní protézy 102x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 81x, 5.9.2017

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |