Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Proč jsem psal závěrečnou práci o Sedícím býku

5. 9. 2017

Studuji již delší dobu hned dvě university III. věku, respektive Volného času na Kladně a ve Slaném. Třebaže mám již 23 let plný invalidní důchod, dnes III. stupně z psychiatrických důvodů a přednášky velmi často vynechávám ve všech celkově už 15 ročnících studia/sčítám tím obě University/ jsem uspěl a mohu se pochlubit celkem 13 čestnými diplomy/Na Kladně je studium dvouleté, zatímco ve Slaném jednoleté-proto ty dva diplomy scházejí/. Zaměřím se teď jen na Kladenskou Universitu III. věku.

Tam jsem v červnu letošního roku úspěšně zakončil už druhý dvouletý studijní obor - tentokrát na téma VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI NAŠICH A SVĚTOVÝCH DĚJIN. Namísto jedné závěrečné práce, která byla k získání diplomu povinná jsem napsal hned tři. Všechny byly ohodnoceny přednášejícím PhDr. Kuchynkou vysoce kladně se závěrem ,,výborná práce" a já dostal další diplom. Samozřejmě mě to potěšilo. K jedné z těch tří prací jsem měl ale přece jen bližší vztah, než k těm dvěma dalším. Byla to práce o snad nejslavnějším indiánském náčelníku Sedícím býku. Proč jsem se rozhodl pro tuto mimochodem skutečnou osobnost severoamerických dějin, když jsme ji na přednáškách samozřejmě vůbec neprobírali a i doktor Kuchynka se zdál být, dost překvapen při mém předběžném sdělení o kom chci psát. Nicméně zvolené téma mi povolil a já se vyloženě s chutí pustil do práce a psaní jsem si vyloženě užíval Považovat Sedícího býka/anglicky Sitting Bulla, v nářečí indiánského kmene Tatanku Yotanku/, podle některých názorů nevzdělaného primitivního divocha mongoloidní rasy za opravdu významnou postavu světových dějin je asi trochu nezvyklé a snad i opovážlivé, snad i trochu provokativní. Byl to přece jen indián. Je to samozřejmě už dávno, kdy jsem po nocích hltal tzv. Indiánky ať už jejich autorem byl slavný Němec Karel May se svým nesmrtelným, ale nikdy neexistujícím apačským náčelníkem Vinnetouem, či Američan James Fenimore Cooper s ušlechtilým náčelníkem Mohykánů Čingančukem, Zane Grey, Joseph A. Altsheler, nebo James Olliver Curwood. Jejich dobrodružné romány byly sice smyšlené, ale přesto nepostrádaly/na rozdíl od tzv. ,,Buffallo Billek“, Rodokapsů a jiných podobných škvárů, které se naštěstí nesměly během mého mládí vydávat- /zde byla tolik kritizovaná cenzura zcela jistě na místě/, jistou literární hodnotu a kromě čtenářských zážitků poskytovaly čtenáři do jisté míry i historické, zeměpisné, přírodopisné i národopisné znalosti. Jeden spisovatel, ale ty výše uvedené podle mého názoru přece jen převyšoval. Byl to jistý Ernest Thompson Seton./1860-1946/-cestovatel, přírodovědec a spisovatel v drsné přírodě Severní Ameriky. Ten se na rozdíl třeba od Karla Maye mezi severoamerickými indiány skutečně pohyboval, poznal dokonale jejich způsob života, náboženství, zvyky i vše ostatní. Sám jsem velkým obdivovatelem E.T. Setona. Jeho knihy sbírám a mám snad všechny které v českém překladu vyšly. Když jsem po pouhých několika dnech dopsal svou práci, snad bych měl cítit spokojenost, že je konečně dopsána. Ale necítil jsem ji. Naopak měl jsem v hlavě tak trochu prázdno. Všichni skutečně existující účastníci v mé práci uvedení nejen samotný Sedící býk, ale třeba i generál Custer, Buffalo Bill, indiánští náčelníci Rudý mrak a Šílený kůň byli najednou jaksi pryč i když je nosím v hlavě celá dlouhá desetiletí. Proto jsem si bohatě vystačil s knihami z vlastní knihovny a nemusel žádné jiné někde pracně shánět po knihovnách. A internet? Ten jsem ke své práci už vůbec nepotřeboval. K mé práci jistě mohou, dokonce bych řekl, že musí být i výhrady. Snad je můj názor na Indiány i bílé obyvatele Severní Ameriky ve druhé polovině 19.století poněkud zkreslený, jednoznačný, jednoduchý, snad i trochu až dětinsky naivní, ale nemohu si pomoci, napsal jsem vše tak jak to cítím a psaní jsem si vyloženě užíval. Vůbec netvrdím, že moje názory jsou jediné správné, nikomu je určitě nevnucuji, přesto si za vším co jsem napsal stojím. Snad mám mylný a příliš jednoznačný názor, ale je to můj vlastní názor a nemíním na něm nic měnit. Jisté je že jsem měl psát práci o osobnosti Sedícího býka, ale přistoupil jsem k ní svým způsobem příliš zeširoka. Hodně jsem se věnoval způsobu života prérijních Indiánů, příliš vzrušené době ve které žili ve druhé polovině 19.století, snad i příliš některým dalším postavám, které do života Sitting Bulla přímo i nepřímo zasahovaly, nebo ho alespoň ovlivnily. Ale vše jsem tak psal úmyslně v součinnosti s dobou ve které Sedící býk žil. Určitě jsem nechtěl napsat jen strohý životopis faktů hlavní postavy mé práce, bez vlastních názorů. Snad jsem měl na konci své práce i něco trochu změnit, nebo alespoň trochu poupravit, ale záměrně jsem to neudělal. Psal jsem vše tak jak to cítím a podle vlastního názoru, jedno zda je správný, nebo špatný...

Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 498x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 693x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 384x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 357x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 244x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 234x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 199x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 191x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 171x, 11.7.2017
Musím vydržet 140x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 75x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 81x, 27.7.2017
Můj názor na bezdomovce 102x, 2.8.2017
Z deprese do deprese 70x, 2.8.2017
Zubní protézy 160x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 141x, 5.9.2017
Můj názor na alkoholiky 33x, 1.11.2017
Nevzdávej se 36x, 1.11.2017

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |