Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Posměšky a ponižování na ZŠ ovlivnily moji psychiku

2. 8. 2017

Když se ve svém životě vrátím o desítky let zpět do dob svého působení na základní škole, nemám zrovna nejlepší vzpomínky. I když jsem tenkrát vyložené psychické problémy neměl a žádného dětského psychiatra nenavštěvoval, prožíval jsem tehdy ve svém životě události, které podle mého názoru musely ovlivnit mou psychiku do budoucna. Zatímco v místě bydliště jsem měl dost dobrých kamarádů, zcela jiná byla situace na základní škole.

Tam jsem si prožil své. Pravda, byl jsem tenkrát obézní, ale to mé někdejší spolužáky neopravňovalo k tomu, aby se mi prakticky ustavičně posmívali, ponižovali a někdy i vyloženě bili. Hraničilo to se šikanou. Jenže nějaká šikana v 70. letech minulého století oficiálně neexistovala jako dnes. Spolužáci se mi nejen posmívali za mou obezitu, ale nazývali mě často šprtem, šplhounem a častovali i mnohem "šťavnatějšími" výrazy. Vzpomínám si, že někdy jsem se vyloženě bál do školy jít. Je smutné, že ,,rádoby kantoři“ jim to tehdy tolerovali a přehlíželi i to, kdy mě někdejší spolužáci bili. Těžko jsem se mohl sám bránit, když jsem ve škole patřil k nejmenším a navíc díky své obezitě byl i značně neohrabaný. Vše se změnilo na samém konci základní školy v mých nějakých 15 letech. Zhubl jsem asi o 10 kilo, začal cvičit a sportovat. Na následující studium na gymnáziu už vzpomínám rád. Tam už jsem žádné podobné problémy neměl a naopak řadu dobrých kamarádů. Přesto si myslím, že právě nepříjemné zážitky ze základky musely mou psychiku ovlivnit přestože mé psychické potíže začaly až v nějakých 20 letech. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale podle mého názoru se takřka šikana ze strany spolužáků ze ZŠ na mém dalším životě podepsala. Kdyby k ní totiž v jistém období nedocházelo, asi by se můj další život vyvíjel jinak. Od jisté doby jsem na každou šikanu a ponižování také silně alergický. Projevovalo se to pak, když mezi dvacítkou a třicítkou mého života jsem působil jako vychovatel na učilišti, nebo učitel na ZŠ. Co jsem při těchto zaměstnáních nejvíce nesnášel, bylo šikanování ať už učňů, nebo žáků základky. To jsem se snažil vždy potírat a musím se přiznat, že někdy i neadekvátně. Nikdo nemá právo ponižovat druhého, třeba sebeubožejšího člověka nebo mu jakkoli ubližovat a to ani psychicky. To je moje krédo, za kterým si stojím a budu stát už napořád.

Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 472x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 649x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 349x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 331x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 210x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 211x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 175x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 167x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 134x, 11.7.2017
Musím vydržet 114x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 65x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 67x, 27.7.2017
Z deprese do deprese 47x, 2.8.2017
Zubní protézy 102x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 81x, 5.9.2017

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |