Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový byt po paní Novotné

28. 12. 2016

Včera se nám konečně otevřely tajemné prostory bytu pod námi. Dlouho jsme z nich slýchávali nadávat pověstnou paní Novotnou a pokorně přijímali bušení do topení či se svíjeli na dně našich svědomí když proklínala ty „kurvy zezhora.“ Bojím se, že naše vztahy ani teď nejsou dobré, přecejen jsme ji dvakrát vytopili a to pro ni při její osamocenosti a pustotě byly dvě temné události století. Mockrát jsme se snažili naše hříchy napravit, ale nechtěla, abychom jí vymalovali, chtěla si svobodně nadávat světu. Nyní nám její byt patří. Není to proto, že by nám ho v pohnutí mysli odkázala, protože o vytopený byt nemůže stát nikdo, ani její vzdálená rodina, ale vcelku z jiných, praktických důvodů. V naší rozvětvené rodině čtyř sourozenců se rodiče snaží zajistit nás, aby jednou také mohli pokojně odejít ze světa. Ještě nemá byt bratr a tady žijou samí staří lidé. Je to krásné, jak se zde rozrůstá rodinné zázemí.

V bytě paní Novotné na nás dýchlo mnoho pokladů. Skvrny na stropě nebyly ani tak strašné a zjistili jsme, že většina jeho nedostatků netkví v naší vině. Když jsme začali přehrabovat naše dědictví, bylo to jako v dětství na půdě a to, myslím, i pro mého otce. Konečně jsem zde objevila Špalíček pohádek, který jsem dlouho sháněla a další přírůstky do mé poloplné knihovny. Prosklená vitrína se leskla broušeným sklem a je nádhera, že si ho vezmu a budu z něj moct doopravdy pít na rozdíl od vystavování. Akorát se trochu bojím těch následků. Přece jen nás paní Novotná nemá ráda a používání jejího nádobí lze chápat jako vyvolávání duchů a starých rozepří. Myslím, že by se jí dobře vedlo jako poltergeistovi. Přesto mi to nedá, budu riskovat.

Z některého dědictví mi tedy bylo velmi veselo, z jiného zase velmi smutno. Takřka mě rozplakala zchřadlá suchá kytka. Odešla do říše stínů za svou faraonkou. Ještě smutnější ale bylo reflektovat samotu a žal posledních dní paní Novotné. Na zdi visela svatební fotka. Pana Novotného jsme nikdy neviděli, pouze jeho jméno na dveřích. Co jsme ji znali, vždy tam žila pod jeho jménem. Nyní zde visel v květu mládí vedle své sličné lásky a pár lkajících skleněných jelínků, takových těch klasických, jim toužebně vzhlížel do tváře. Jsem si jistá, že v tom byl úmysl. Pohnuta odcházím podobně lkát do svého útulného doupěte.

Kateřina Málková

Kateřina Málková

Když v pubertě nosila tričko s nápisem Crazy girl, nevěděla, jak doslovně ji to jednou bude vyjadřovat. Pro ni to znamenalo divokost, živelnost a radostnost, kterou se v té době pyšnila. V sedmnácti letech sestoupila do pekel. Začalo to osudným zjištěním, že strach ze strachu způsobuje strach. To způsobilo depresi. Jako odpočinek od deprese přišla mánie a nakonec vše vyvrcholilo psychózou. Od té doby trpělivě leze z propasti. Nálepky, kterými ji lze v současné době popsat, jsou „učitelka jazyků,“ „literátka,“ nebo „intelektuálka“ zároveň však „invalidní důchodce.“ Ona sama se identifikuje s vlkodlakem.

Poslední články autora

Jaké štěstí mít obrnu! 746x, 23.10.2015
Lež má krátké nohy 780x, 17.12.2015
Přátelství bláznů 582x, 25.4.2016
Antidepresiva 665x, 28.3.2016
Variace na téma strachu 631x, 29.2.2016
Pavor nocturnus 766x, 25.1.2016
U rodičů 676x, 28.12.2015
Mám rosolovitou náladu 658x, 26.10.2015
Smrt 932x, 31.8.2015
Závist 839x, 29.6.2015
Tváře 916x, 18.5.2015
Přirozenost 1063x, 6.4.2015
Padesát odstínů šedi 629x, 14.9.2016
Seriál o úzkosti I. 510x, 9.10.2016
Za okny zuří Halloween 465x, 3.11.2016
Úzkost jako znamení 385x, 27.3.2017
Nenápadná změna času 300x, 29.3.2017
Co s Aprílem? 348x, 4.4.2017
Kam až sahá svépomoc 313x, 9.8.2017
Věčná bitva velkoměsta 195x, 30.10.2017
Doby mého peerství 55x, 5.2.2018

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |