Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

My byli jiní aneb porovnání naší a současné generace dětí a mládeže

5. 9. 2017

Právě dnes začíná nový školní rok 2017-18 a mě to nutí k zamyšlení jací jako děti jsme byly před několika desetiletími my a jaká je současná dětská generace. Při své úvaze bych se chtěl především zaměřit na děti a mládež základních škol, tedy dítka od 6 do 15 let. Více než vědomostním znalostem bych se chtěl věnovat volnočasovým aktivitám naší a současné generace. Na úvod bych chtěl uvést, že v současné době je mi 53 let a povinnou školní docházku na Zš jsem absolvoval zhruba před 40 lety. Díky tomu že jsem celá desetiletí dobrovolně s dětmi pracoval v různých organizacích a především jako dobrovolný, ale kvalifikovaný trenér fotbalu a navíc jsem v minulosti i učil na Zš mám dobrou možnost obě generace-tu naší i tu současnou snad objektivně porovnat. V čem tedy vidím zásadní rozdíl? Současná generace má mnohem větší možnosti se v životě prosadit, mnohem dokonalejší přístup k informacím, zejména díky internetu, který za našich časů neexistoval a tím tedy i mnohem snazší přístup ke vzdělání.

To je pro ni oproti nám -současným padesátníkům jistě velká výhoda, ale …. Taková výhoda i další veškeré technické vymoženosti mohou zároveň působit i negativně. Současné děti, když potřebují nějaké informace , jednoduše se jen připojí k internetu a tam najdou prakticky vše co zrovna potřebují. My naopak museli pracně obcházet městské knihovny a tam složitě shánět potřebnou literaturu pro získání potřebných informací. Bylo to sice podstatně složitější, ale přece jen k něčemu dobré. Vytvářel se tím u nás vztah k literatuře a knihám vůbec. Četli jsme zdaleka nejen potřebnou literaturu, ale i knížky zábavné, dobrodružné. Především pro ně jsme téměř všichni navštěvovali knihovny i si knížky navzájem půjčovali. Já osobně jsem šel dokonce až tak daleko, že jsem dobrodružné knížky kvalitních a renomovaných autorů dobrodružné literatury v chlapeckém a dospívajícím věku sbíral. Dodnes mi zůstala beze zbytku kompletní sbírka knih Jaroslava Foglara i nekompletní sbírky knih Karla Maye, Jula Verna, Zane Greye, nebo třeba našich ,,klasiků“ dobrodružné literatury Eduarda Štorcha, Františka Běhounka, nebo Františka Flose. A dnešní mládež? Ta jak jsem zjistil, klasické knížky nečte prakticky vůbec. Proč by také měla, když má k dispozici internet, na kterém lze nalézt téměř vše. Internet je jistě velkou technickou vymožeností, ale může působit a také působí na mládež i negativně. Jako člověk, který v již dospělém věku celá desetiletí s mládeží pracoval ať už profesionálně jako učitel i vychovatel, nebo dobrovolně a zadarmo jako vedoucí kroužků, nebo fotbalový trenér, mám slušné zkušenosti s tím, jak dnešní děti tráví volný čas. Dokáží prosedět denně celé dlouhé hodiny u počítačů, brouzdat po internetu, nebo hrát brakové počítačové hry, často plné násilí. Považuji dnes za štěstí, že naše generace počítače, nebo internet vůbec nepoznala. My ve volném čase byli prakticky pořád venku, hráli fotbal, nebo hokejbal, když už ne organizovaně v klubech, tak pak určitě na pouhých, často nevyhovujících pláccích, na jaké by dnešní mládež hrát nikdy nešla. Ta, když už se rozhodne sportovat, potřebuje k této činnosti veškerý komfort, čímž myslím nejen dokonalá sportoviště, ale i dokonalou, často vyloženě značkovou výstroj. Tento komfort ale většinou kvalitní a hlavně maximálně bojovný výkon nezaručuje. Co se týká samotného sportu, tak právě bojovnost a zápal pro hru to je to hlavní co dnešní mládeži chybí. Vzpomínám na doby svého chlapectví, kdy jsme si sami organizovali zápasy i celé turnaje hráčů většinou nikde neorganizovaných mezi čtvrtěmi našeho města. S něčím podobným se u současné generace vůbec nesetkáte. Dnešní děti i Ti dospívající jako by v tomto směru jaksi zlenivěli. Sami si nedokáží zorganizovat nic a pokud už sportují, jsou vyloženě odkázáni na to, co jim nabídnou v řádných zaregistrovaných oddílech. A ještě jeden osobní postřeh na závěr. I za nás byly mezi dětmi, nebo spíše mezi jejich rodiči jisté majetkové rozdíly. Zdaleka ne však takové, jako jsou dnes. Jako trenér u mládeže mám nejednu zkušenost, že když některý z mých svěřenců neměl vyloženě značkovou výstroj, byl mezi spoluhráči, kteří ji měli považován za někoho méněcenného. Co na tom, že odváděl lepší výkon a hrál lépe. U spoluhráčů to byl téměř povl. Zde se ale jedná o neduh celé společnosti, který se přenáší už i na děti. Hodně jednoduše to lze vyjádřit slovy: ,,Není důležité něco umět, ale něco mít.“ Takto, prakticky doslova jsem to nejednou slyšel nejen z úst dětí, ale především těch dospělých, kteří by měli na mládež výchovně působit. Je však na výše uvedeném výroku něco výchovného?

Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 498x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 693x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 384x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 357x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 244x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 234x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 199x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 191x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 171x, 11.7.2017
Musím vydržet 140x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 75x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 81x, 27.7.2017
Můj názor na bezdomovce 102x, 2.8.2017
Z deprese do deprese 70x, 2.8.2017
Zubní protézy 160x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 141x, 5.9.2017
Můj názor na alkoholiky 33x, 1.11.2017
Nevzdávej se 36x, 1.11.2017

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |