Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Můj otec a Alzheimerova choroba

9. 3. 2017

Je mi 53 let. Z tohoto důvodu mám už staré rodiče. Tátovi je 82, mamince bude posledního května 79. Oba mají zdravotní problémy, což v jejich věku není nic neobvyklého. Hůře je na tom otec, který zhruba dva roky trpí Alzheimerovou chorobou.Třebaže chodí pravidelně na psychiatrii, jeho choroba se stále spíše zhoršuje. Není to tak dlouho, co dokonce trpěl nepříjemnými halucinacemi, především hlasovými. Ty se sice nasazením správných léků podařilo odstranit, ale jeho zdravotní stav není určitě dobrý. Někdy mluví úplně z cesty. V noci nespí a ustavičně se bezmyšlenkovitě převléká. Maminka ho musí pořád hlídat, aby bral léky, protože on na to zapomíná.

Je zvyklý chodit denně na kratší procházky a my s maminkou jen trneme, jestli bude schopen se vrátit domů. Zatím se sice vždy vrátil, třebaže adresu našeho bydliště si nepamatuje. Neví co je za den a dokonce ani neví, kolik je mu vlastně let. Maminka s ním chodit nemůže, protože má zase špatná kolena, a v jednom dokonce endoprotézu. Já zase musím pořád běhat po svých článkách, shánět si lidi i organizace o kterých budu psát. Novinařina totiž není jen psaní, ale hodně i práce v terénu.

Úkoly, jak se o tátu postarat, máme rozděleny následovně. Maminka hlídá doma a vaří a já kromě článků běhám po nákupech. Velkým štěstím je, že bydlím ve stejném paneláku i vchodě jako rodiče. Vůbec nevím, jak vše dopadne, až táta nebude moci chodit ven sám. Musel jsem se z těchto důvodů dokonce vzdát své největší lásky - trénování fotbalu, protože to zabere hodně času. Klidně se vzdám i svého studia na dvou Universitách III. věku, ale novinařiny, která mě drží při životě, bych se vzdávat nechtěl.

Rodičům už nabízeli umístění v Domově pro seniory, ale to se mi nelíbí. Jsou to rodiče a já je mám rád. Trápí mě to, najednou mám mnohem méně času. Jistým řešením by sice byla pečovatelská služba v domácnosti, ale ta je zase nepřiměřeně drahá. A my peněz na zbyt nemáme. Rodiče i já máme jen malé důchody. Strašně mě rozčiluje, že psychiatrička, která o tátu pečuje, si za roční péči účtuje 1000 Kč. Maminka se rozhodla požádat o příspěvek na péči, ale vše je teprve v jednání. Vůbec se mi nelíbí, že péče o staré nemocné lidi, kteří celý život pracovali, je v našem státě tak ubohá.

Text: Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 585x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 798x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 480x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 429x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 351x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 326x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 276x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 286x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 237x, 11.7.2017
Musím vydržet 233x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 125x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 130x, 27.7.2017
Můj názor na bezdomovce 150x, 2.8.2017
Z deprese do deprese 154x, 2.8.2017
Zubní protézy 300x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 302x, 5.9.2017
Můj názor na alkoholiky 738x, 1.11.2017
Nevzdávej se 120x, 1.11.2017
Gaučáci 59x, 8.12.2017
Silvestr v Sadské 17x, 4.1.2018

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |