Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Marku a Kamile: ,,Díky“

5. 9. 2017

Přesně rok působím v bohnickém Peer Klubu jako pomocný Peer. Nikde jinde bych rok nevydržel, v případě, že by se jednalo o zaměstnání s pravidelnou docházkou takříkajíc od-do. Když mě postihnou mé fobické stavy, navíc často ještě umocněné vyloženými depresemi, do zaměstnání se prostě nedostavím a to i bez jakékoli omluvy. Měl jsem s tím velké problémy v době, než mi právě z těchto důvodů přiznali plný invalidní důchod.Pravda novináře pro webové stránky www.lidemezilidmi.cz dělám na řádnou pracovní smlouvu už pět a půl roku u zaměstnavatele Zapsaného spolku Dobré místo. Tam se ale jedná o úplně jinou situaci. Za těch více než 5 let v Dobrém místě jsem mnohokrát, třeba tři týdny o sobě nedal vůbec vědět, ale pak jsem třeba za jeden, nebo dva dny napsal více článků, než ostatní redaktoři za celý měsíc. Snad proto jsem ze všech dnes už někdejších redaktorů vydržel v Dobrém místě zdaleka nejdéle.

Zaměstnání s pravidelnou docházkou prostě dělat nemohu. Zaměstnání v Peer Klubu ale takové je. Nic na tom nemění fakt, že správně mám docházet jen jednou týdně, vždy v úterý odpoledne. Za ten rok působení v Peer Klubu jsem tuto pravidelnou docházku porušil svými absencemi hned několikrát. Přes tyto prohřešky, které by mi v žádném klasickém zaměstnání netolerovali, působím jako pomocný Peer v bohnickém klubu stále. Je to jen díky benevolenci a vyloženě lidskému přístupu mých nadřízených Marka a Kamila. A nejen to. Marek s Kamilem se mi při mých problémech, které se v letošním roce nahromadily, jako nikdy před tím, snaží všemožně a opravdu upřímně pomáhat. Stejně tak pomáhají svou psychickou podporou všem pacientům bohnické léčebny, kteří do Peer Klubu docházejí, jako lidé na tom nejsprávnějším místě. Jenže já nejsem pacientem Bohnic, ale svým způsobem zaměstnancem, i když ne přímo zdejší psychiatrické nemocnice. Přesto se mnou jednají maximálně ohleduplně a lidsky. Za své absence jsem od nich neslyšel za celý ten rok jedinou výtku. Vždy, když jsem byl v krizi/A to je v poslední době často/ jsem u nich nacházel psychickou podporu. Třeba jen pouhým dobrým slovem, vysloveným z jejich úst. A právě dobré slovo na mě dokáže zapůsobit více a silněji, než sebeúčinnější lék. I když já nejsem vyložený pacient a oni nejsou lékaři -psychiatři, přece mou nevyrovnanou duši dokáží léčit. Velmi si jich za to vážím. Na závěr musím napsat jediné: ,,Díky Tobě Marku, díky Tobě Kamile za všechno to co jste pro mě udělali...“

Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 472x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 649x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 349x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 331x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 211x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 211x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 176x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 167x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 134x, 11.7.2017
Musím vydržet 114x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 65x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 67x, 27.7.2017
Z deprese do deprese 47x, 2.8.2017
Zubní protézy 102x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 81x, 5.9.2017

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |