Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Mé zkušenosti s epileptiky aneb na co vlastně zemřel český král Václav IV.

V dobách, dnes již před řadou let, kdy jsem se ještě chodil léčit do Horních Beřkovic, jsem měl možnost setkat se s celou řadou epileptiků. Je to divná a děsivá nemoc tahle epilepsie. Epileptické záchvaty vypadají opravdu hrozivě Do té doby jsem něco podobného neviděl. Když jsem měl možnost vidět první epileptický záchvat , byl jsem docela vyděšen. Pacient zničehonic strašně vykřikl a skácel se k zemi.

celý článek

Zubní náhrady jsou pro sociálně slabší občany luxus

Nedávno jsem navštívil svého zubního lékaře, kterého si mimochodem moc vážím, jako skvělého odborníka. Poslední návštěva u něho mě však trochu zklamala.

celý článek

Vysoká inteligence může být přednost ale i nedostatek

Vysoká inteligence jako nedostatek? To je přece nesmysl. Pomyslí si asi každý. Já přesto na tomto svém trochu podivném tvrzení trvám. Nedostatkem je vysoké IQ pokud na ně někdo spoléhá až hřeší. V mládí mě bývalá přítelkyně seznámila v Ústí nad Labem s jistým inženýrem chemie, který mě k tomuto trochu podivnému tvrzení přivedl. Byl to přes chemii takový odborník, že se o něj ústecké chemičky doslova rvaly. A ten tehdy pronesl památný výrok, který si pamatuji dodnes: ,,Nevím jaké mám IQ a ani mě to nezajímá. Vysoká inteligence může být u člověka spíše nedostatkem, pokud mu k ní chybí dokonalá sebekázeň.“ Hodně jsem o tom tenkrát přemýšlel a nakonec mu musel dát zapravdu. V té době jsem ještě neměl invalidní důchod a učil jsem na Zš. Mohlo mi být tak 25 let. Nikdy jsem ve škole neměl rád žáky, kteří na svou inteligenci, nebo chcete-li nadání vyloženě spoléhali a neprojevovali žádnou větší snahu. Vždy jsem dával přednost těm druhým, kteří nadání neměli, ale snahu projevovali maximální. Zadělal jsem si tímto neobvyklým přístupem na řadu problémů a to nejen u ostatních kantorů, ale hlavně u rodičů žáků. Rodiče těch nadaných se hrozně divili, že jejich dítkům dávám horší známky, pokud nevidím k nadání i snahu, než těm méně nadaným, ale snaživým. Kdo k něčemu přijde příliš snadno, nikdy si toho nedokáže upřímně vážit. Zatímco ten nadaný méně , který si musí všechno vydřít, je z úspěchu skutečně spokojený a štastný.

celý článek

Jak si legálně přivydělat k invalidnímu důchodu

Mám více než 23 let plný invalidní důchod, dnes důchod III.stupně. Když mi kdysi důchod přiznali pobíral jsem částku asi 3500 Kč. Za ta více než dvě desetiletí se sice můj důchod více než zdvojnásobil, ale zároveň se zněkolikanásobily ceny za životně důležité potřeby. Myslím tím především bydlení a jídlo. Dnes pobírám důchod ve výši těsně nad 8000 Kč. Takovou částkou patřím jistě k vyloženě sociálně slabým lidem. Přesto jsem nikdy nežádal o nějaké finanční příspěvky. Snažil jsem se vždy, nějak si k důchodu přivydělat.

celý článek

Má letošní psychická krize vrcholí. Jak ji řešit

Snad žádný rok dosud nebyl pro naši rodinu tak kritický jako ten letošní. Naše rodina je pouze tříčlenná-otec, matka a já. A všichni jsme přitom nějak nemocní. Všichni máme své důchody, rodiče starobní a já invalidní III. Stupně. Matka půjde na podzim letošního roku na reoperaci své 10 let staré voperované endoprotézy. Prostě musí, podle vyšetření na ortopedii by totiž v jiném případě také mohla přijít o nohu.

celý článek

Jak jsem v nemoci pečoval o zahradu

Léto letošního roku bylo pro mě ze zdravotního hlediska kritické. Myslím tím zejména prázdninové měsíce červenec a srpen. Téměř celý červenec jsem nedokázal ve svém psychickém stavu jezdit z Kladna do Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice, kde vypomáhám jako pomocný Peer. Nedokázal jsem ani chodit udržovat naši zahradu v kladenské zahrádkářské kolonii. Tady mě sice zaskočila moje matka, ovšem za cenu, že se zhoršil stav jejího kolene, ve kterém má již 10 let voperovanou a zároveň už značně opotřebovanou endoprotézu. Během července musela místo mě alespoň obden chodit zalévat a stav jejího kolene se tak zhoršil.

celý článek

Znovu poplatky ve zdravotnictví? Jasná nemorálnost

V poslední době se v médiích hodně mluví o znovuzavedení poplatků ve zdravotnictví po říjnových volbách. Rád bych k této problematice vyjádřil svůj názor. I když by se mělo údajně jednat jen o poplatky za hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení jedná se o platby, které jsou podle mého názoru jasně nemorální. Zvláště vůči sociálně slabým občanům. Výše uvedený poplatek se již v minulosti platil. Velice dobře se na to pamatuji, protože sám jsem měl možnost hned několikrát tento poplatek hradit. Bylo to vždy za pobyt v pobočce Psychiatrické nemocnice Kosmonosy v léčebně Sadská. Naštěstí jsem tam byl vždy jen krátkodobě a tak se mě platba za hospitalizaci tolik nedotkla. A to jsem tenkrát neměl ještě zaměstnání na poloviční úvazek, jako mám dnes a byl jen na až extrémně nízkém invalidním důchodu III. Stupně.

celý článek

Proč jsem psal závěrečnou práci o Sedícím býku

Studuji již delší dobu hned dvě university III. věku, respektive Volného času na Kladně a ve Slaném. Třebaže mám již 23 let plný invalidní důchod, dnes III. stupně z psychiatrických důvodů a přednášky velmi často vynechávám ve všech celkově už 15 ročnících studia/sčítám tím obě University/ jsem uspěl a mohu se pochlubit celkem 13 čestnými diplomy/Na Kladně je studium dvouleté, zatímco ve Slaném jednoleté-proto ty dva diplomy scházejí/. Zaměřím se teď jen na Kladenskou Universitu III. věku.

celý článek

My byli jiní aneb porovnání naší a současné generace dětí a mládeže

Právě dnes začíná nový školní rok 2017-18 a mě to nutí k zamyšlení jací jako děti jsme byly před několika desetiletími my a jaká je současná dětská generace. Při své úvaze bych se chtěl především zaměřit na děti a mládež základních škol, tedy dítka od 6 do 15 let. Více než vědomostním znalostem bych se chtěl věnovat volnočasovým aktivitám naší a současné generace. Na úvod bych chtěl uvést, že v současné době je mi 53 let a povinnou školní docházku na Zš jsem absolvoval zhruba před 40 lety. Díky tomu že jsem celá desetiletí dobrovolně s dětmi pracoval v různých organizacích a především jako dobrovolný, ale kvalifikovaný trenér fotbalu a navíc jsem v minulosti i učil na Zš mám dobrou možnost obě generace-tu naší i tu současnou snad objektivně porovnat. V čem tedy vidím zásadní rozdíl? Současná generace má mnohem větší možnosti se v životě prosadit, mnohem dokonalejší přístup k informacím, zejména díky internetu, který za našich časů neexistoval a tím tedy i mnohem snazší přístup ke vzdělání.

celý článek

Znovu naražená žebra

Naražená žebra – hrůza Není to tak dlouho, co jsem na webu www.lidemezilidmi.cz uveřejnil svůj článek v rubrice BLOG, že marodím sice často, ale pouze psychicky, zatímco klasicky somaticky vůbec ne. Moje situace je ovšem složitější. Je pravda, že klasické a nejčastější nemoci typu např. Chřipky, anginy, nebo pouhého nachlazení jsem neměl snad více než 10 let.

celý článek

Marku a Kamile: ,,Díky“

Přesně rok působím v bohnickém Peer Klubu jako pomocný Peer. Nikde jinde bych rok nevydržel, v případě, že by se jednalo o zaměstnání s pravidelnou docházkou takříkajíc od-do. Když mě postihnou mé fobické stavy, navíc často ještě umocněné vyloženými depresemi, do zaměstnání se prostě nedostavím a to i bez jakékoli omluvy. Měl jsem s tím velké problémy v době, než mi právě z těchto důvodů přiznali plný invalidní důchod.Pravda novináře pro webové stránky www.lidemezilidmi.cz dělám na řádnou pracovní smlouvu už pět a půl roku u zaměstnavatele Zapsaného spolku Dobré místo. Tam se ale jedná o úplně jinou situaci. Za těch více než 5 let v Dobrém místě jsem mnohokrát, třeba tři týdny o sobě nedal vůbec vědět, ale pak jsem třeba za jeden, nebo dva dny napsal více článků, než ostatní redaktoři za celý měsíc. Snad proto jsem ze všech dnes už někdejších redaktorů vydržel v Dobrém místě zdaleka nejdéle.

celý článek

Syndrom karpálního tunelu u mé matky

Moje maminka prodělala poslední květnový den letošního roku už druhou operaci karpálního tunelu. Již asi před třemi lety ji operovali poprvé a to pravou ruku, tentokrát přišla na řadu levá. Syndrom karpálního tunelu je jedním z nejběžnějších postižení nervů horních končetin. Tyto potíže postihují především ženy. Jedná se o nejčastější nemoc z povolání. Přesně tak tomu bylo u mé maminky. Až do důchodu pracovala manuálně jako prodavačka, navíc v oddělení metráže, kde musela zvedat těžké role látek. Ruce tak nadměrně zatěžovala, že se to ve stáří prostě muselo projevit. Nemoc se u mé matky začala projevovat nejprve mravenčením a brněním v prstech. V pozdějším stadiu pak již šlo o vyložené bolesti, které ji třeba i v noci budily.

celý článek

Mám rád některé pacienty z Peer Klubu

Už celý rok působím v bohnickém Peer Klubu. Třebaže můj zdravotní psychický stav je často tak špatný , že musím vynechávat, poznal jsem za tu dobu větší množství pacientů. K některým jsem si vytvořil vyloženě přátelský vztah. Dokonce takový, že klidně mohu napsat, že některé pacienty i pacientky mám vyloženě rád a jsou mi blízcí. Přitahuje mě k nim zejména to, že mají podobné psychické problémy jako já. Cítím se mezi nimi jako rovný mezi rovnými, což se zdaleka nedá říci o ,,normálních“ zdravých lidech z běžného civilního života. Abych byl konkrétní uvedu alespoň některá jména pacientů, které jsem si obzvlášt oblíbil. Jako prvního bych uvedl Mirka Schee, který však v současné době už v Psychiatrické nemocnici Praha-Bohnice není.

celý článek

Mé časté absence v Peer Klubu už jsou mi vyloženě trapné

Rok působím v Peer Klubu v Psychiatrické nemocnici Praha – Bohnice. Když se podívám za celým tím rokem zpětně musím především napsat, že je mi trapně. Sice jsem neměl s nikým ze zaměstnanců ani pacientů sebemenší konflikt, ale zato jsem dokázal ,,nasekat“ tolik absencí, že ani sám nevím, jestli jsem jako pomocný terapeut více v Peer Kubu byl, nebo nebyl. Je pravda, že můj psychický stav je takový, že ty absence, především díky fobiím k němu prostě patří, ale pocit trapnosti na tom nic nemění. Ano, jistě mám na tenhle problém již 23 let plný invalidní důchod a množství absencí mám nejen v Peer Klubu, ale třeba i na obou Universitách III. Věku, které dělám a kupodivu úspěšně zvládám, ale vůči ostatním zaměstnancům Peer Klubu si připadám jako ,,neférový“člověk.

celý článek

Můj názor na bezdomovce

Bezdomovci-v současné době se má správně používat termín Lidé bez domova. Co je to vlastně za lidi? Názor většiny občanů na ně je jednoznačný. Podle nich se jedná se o lidi, kteří jsou vyvrheli společnosti, jakýmsi povlem,povaleče, kteří nechtějí pracovat, opilce, kteří žebrají peníze na alkohol-prostě o spodinu a ostudu společnosti.

celý článek

Když je mi špatně, tak píšu

Už dlouho, snad několik let, jsem na tom nebyl psychicky tak špatně jako teď v posledních týdnech. K mým tradičním fobiím se přidaly vyložené deprese. Týkají se především strachu o staré nemocné rodiče. Nemohu se zbavit pocitu, že o ně v brzké době přijdu a zůstanu na světě úplně sám. Kdyby k tomu snad mělo dojít, asi bych to řešil sebevraždou.

celý článek

Proč nemohu v současné době do Sadské

V poslední době nejsem po zdravotní stránce zdaleka v dobrém psychickém stavu. Ustavičně se pohybuju na hranici svých fobií. Pokud bych se chtěl nechat hospitalizovat někde v léčebně-v mém případě přichází do úvahy pobočka PN Kosmonosy v Sadské, určitě by mě přijali.

celý článek

Pacientka mým osobním psychologem

Může být pacientka psychologem? I když se to zdá jako šílený nesmysl, v mém případě skutečně může a dokonce je. Pacientku Aničku jsem poznal před lety při jedné z mých hospitalizací v Sadské.

celý článek

Posměšky a ponižování na ZŠ ovlivnily moji psychiku

Když se ve svém životě vrátím o desítky let zpět do dob svého působení na základní škole, nemám zrovna nejlepší vzpomínky. I když jsem tenkrát vyložené psychické problémy neměl a žádného dětského psychiatra nenavštěvoval, prožíval jsem tehdy ve svém životě události, které podle mého názoru musely ovlivnit mou psychiku do budoucna. Zatímco v místě bydliště jsem měl dost dobrých kamarádů, zcela jiná byla situace na základní škole.

celý článek

Z deprese do deprese

V posledních týdnech letošního roku prožívám vyloženě nešťastné období. Klidně bych mohl napsat, že jdu z deprese do deprese. Takových období jsem měl během svého života více. V minulosti jsem zažil dokonce i horší. Ale za posledních několik let je tohle období jistě nejhorší.

celý článek

Zubní protézy

Otázka zubních protéz je jistě aktuální. Pacienti se zubní protézou si často stěžují, že jim nesedí, že se s ní nemohou pořádně najíst a podobně. O odborné vysvětlení jsem požádal osobu odborně vzdělanou paní zubní lékařku MUDR Alenu Šíchovou.

Zubní protézy se v zásadě dělí na dva druhy. Jedná se o protézy celkové, když pacient již žádné zuby nemá a částečné, kdy pacientovi ještě nějaké zuby zbývají. Celkovou protézu hradí plně pojišťovna v jejím standardním provedení 1x za tři roky. Pokud o ní pacient přijde nedbalým zacházením, nebo ztrátou dříve musí si ji pochopitelně zaplatit. Pacient ale má možnost si za zubní protézu i připlatit. Jedná se o vylepšení protézy jako je např. průhledné patro, nebo keramické zuby , respektive zlatá výstuž na patře.

celý článek

Nedostatek pohybu je hrob

V současné době chybí podle mého názoru hodně lidem především dostatek pohybu.Když vidím co lidí se vozí v autech, je mi z toho tak trochu smutno. Silnice jsou přecpané, plno dopravních nehod, na klasické silnici už pomalu nevidíte cyklistu. Ti ve městě jezdí po chodníkách už zcela běžně.Nedivím se jim, na silnici je to pro cyklistu takříkajíc,,o hubu“. Připadá mi, že aut je čím dál tím víc. Unikátem je jeden můj příbuzný z jižních Čech.Ten jezdí autem na návštěvu k sousedům, třebaže to má tak 200 metrů.Však také váží přes 120 kilo.Nemám rád motoristy a vůbec to není proto, že sám auto nemám, ani mít nemůžu, protože by mi při mé psychické nemoci nikdy nedali řidičák.Vlastně bych auto ani nechtěl.

celý článek

Mám strach o maminku

Moje maminka má závažné zdravotní problémy. Nedávno byla na ambulantní operaci s druhou rukou postiženou karpálním tunelem.Copak to nebyl problém, operace se provádí jen za lokálního umrtvení.Tam nějaké nebezpečí nehrozí. Horší je, že dalším zdravotním problémem je artróza v koleni.

celý článek

Svalstvo rychlostní a vytrvalostní

V květnu jsem byl s bohnickým fotbalovým mužstvem na turnaji v Mnichově. Ač jsem byl zdaleka nejstarším hráčem, po fyzické stránce jsem se cítil velmi dobře. Během dvou dnů jsme odehráli 10 zápasů. Samozřejmě, že jsem střídal,ale hlavně proto, aby si zahráli všichni. Klidně si tvrdím říci, že bych všech 10 zápasů zvládl bez střídání. Zato s mou rychlostí to byla katastrofa.

celý článek

Kdo se stále vzdělává...

Začnu svým oblíbeným epigramem Karla Havlíčka Borovského-,,Kdo se stále vzdělává, vlasti své je chlouba, kdo však tvrdí, že ví dost,začíná být trouba.“ Rozhodně nejsem nějaký inteligent. Mám IQ jen lehce nadprůměrné.Navíc nejsem technický ani přírodovědný typ. Pamatuji si jaké velké problémy jsem měl na gymlu třeba s matikou, ale i fyzikou.V podstatě mohu dělat jen společenské, nebo chcete-li humanitní vědy. Hodně se zajímám o historii i literaturu.

celý článek

Uznávám,že jsem enfant terrible

Uznávám, že jsem enfant terrible. Výraz pochází z francouzštiny a v českém překladu znamená doslova zlobivé dítě. A za to se považuji já. Sice nikomu fyzicky a snad ani psychicky neubližuji, nikoho nenapadám ani slovně. Naposled jsem se pral někdy na gymplu. Ale uvědomuji si, že jsem problémový. V čem mé problémy spočívají? Především v silné až chronické nespolehlivosti. Mám třeba pravidelně dojíždět do Peer Klubu v Bohnicích a kolikrát už jsem se tam nedostavil, a to klidně i bez jakékoliv omluvy.

celý článek

Kouření z jiného pohledu

V poslední době značně zesílily protikuřácké nálady. Nejnovější schválený zákon proti kuřákům podle mého názoru už je vyloženě diskriminační. Rád bych proto vyjádřil svůj názor.

celý článek

Musím vydržet

V poslední době nejsem v dobrém psychickém stavu. Ustavičně se pohybuju na hranici svých fobií. Pokud bych se chtěl nechat hospitalizovat někde v léčebně, určitě by mě přijali. Já se ale nyní nechat hospitalizovat prostě nemohu. Důvod? Mám staré a nemocné rodiče a o ty se prostě musím postarat. Největším problémem je naše zahrada, kterou máme v zahrádkářské kolonii. Kdybych zahradu nechal zpustnout, klidně by nám ji mohli sebrat, a to i zcela bez jakéhokoli finančního odškodnění. Nemohu chtít na mamince, aby se o zahradu starala sama. Nedávno totiž prodělala operaci karpálního tunelu a ruce si musí šetřit.

celý článek

Přes dvacet let si držím stejnou váhu

V dětství na základní škole jsem byl obézní. Však jsem si za to také od spolužáků užil něco posměchu. Asi v 15 letech jsem výrazně zhubl a od té doby problémy s váhou nemám. Pamatuji se, že ve 20 letech jsem při své výšce 172 cm vážil 65 kg. V období mezi dvacítkou a třicítkou jsem postupně přibral, takže ve 30 letech jsem vážil rovných sedmdesát. A tuhle váhu si udržuji dodnes, tedy do doby , kdy mi je třiapadesát.

celý článek

Zahrada – starost nebo radost

Již několik let vlastníme společně s maminkou poměrně velkou zahradu i se zahradní chatičkou v kladenské zahrádkářské kolonii. Samozřejmě je mnohem lepší vlastnit zahradu, třeba u rodinného domu. Tam na vás nikdo nemůže a o zahradu se ani nemusíte starat. Ale každá zahrádkářská kolonie má svůj řád a musím hned z kraje napsat, že někdy opravdu hodně přísný. V takové kolonii, když se o zahradu nestaráte, mohou vám ji klidně vzít a to i zcela bez nějaké finanční náhrady. V kolonii se prostě starat musíte a zahradu dobře udržovat.. Jak již jsem napsal, naše zahrada je dost velká a její údržba dá často dost zabrat. Snažíme se tam především toho co nejvíce vypěstovat. Máme tam jahody, maliny, černý i červený rybíz, angrešt, ale hlavně hodně zeleniny od cibule a česneku, přes rajčata, okurky, salát, červenou řepu, kedlubny až po brambory. A k tomu všemu spoustu květin.

celý článek

O rodiče se musím postarat

Mám už hodně staré rodiče. Mamince bylo posledního května letošního roku 79 let, tátovi je dokonce o 3 roky víc. Oba mají vzhledem ke svému již pokročilému věku pochopitelné zdravotní problémy. Maminka má už řadu let problémy s koleny-artrózu, když dokonce v jednom z nich má voperovanou endoprotézu. V poslední době se u ní přidal další zdravotní problém s karpálním nervem. 30. května nusela dokonce na ambulantní operační zákrok. A to už se druhou rukou. Tedy už nejen kolena , ale ted i necitlivost a bolesti v prstech u obou rukou. Na operaci jsem ji doprovázel osobně. Ta sice proběhla bez problémů,ale potíž byla v tom,že ruku nemohla zhruba tři týdny vůbec zatěžovat a to třeba ani vařením, nebo mytím nádobí a dokonce ani uklízením. O nějakých nákupech ani nemluvě. Otec má zase již několik let Alzheimerovu chorobu a v domácnosti je zcela nepoužitelný. Nedokáže si třeba ani uvařit čaj,nebo namazat chleba. Řada byla tedy na mě. Po dobu matčina léčení operovaného karpálu, byla tedy řada na mě. Copak nákupy, ty už zajišťuji rodičům delší dobu.

celý článek

Životní sen se mi splnil ve třiapadesáti letech

V mládí jsem vystřídal řadu profesí. Od vychovatele na učilišti, přes některé dělnické profese, pracoval jsem jako sanitář na interně a končil jako učitel. Ve třiceti letech jsem dostal plný invalidní důchod a po několikaleté pauze jsem při něm začal pracovat jako novinář. Nejprve jako externista v různých listech, regionálních, ale i celostátních, a nakonec i na řádnou pracovní smlouvu. Této práci se věnuji již téměř 20 let. Za tu dobu jsem napsal ne tisíce, ale spíš desetitisíce článků. A jsem s tímto zaměstnáním maximálně spokojen, zejména proto, že se jedná o zaměstnání svobodné.

celý článek

Seriál o fobiích 4 díl-Nespavost

Moje silné fobické stavy jsou mimo jiné též spojeny s nespavostí. Zažil jsem i stavy, kdy jsem vůbec nespal i celé tři noci po sobě. Poté jsem byl ale zcela vyčerpaný, samozřejmě fyzicky, ale hlavně psychicky. Jsou to těžké noci, když nemůžete vůbec usnout a depresivní myšlenky se vám přitom honí v hlavě jedna za druhou. Když pak třeba v noci slyším zvuk výtahu v domě, kde bydlím, fobie ještě zesílí. Vůbec si neuvědomím, že se třeba jen nějaký nájemník vrací z flámu, ale naopak si hned vsugeruji, že někdo jede ke mně do bytu.

celý článek

Svého zubního lékaře bych nezměnil

Již téměř 10 let je mým zubním lékařem MUDr. Marek Ullrych. Jsem s ním maximálně spokojen a za jiného zubaře bych ho nevyměnil, ikdyž bych takovou možnost asi měl. Na stejném zubním oddělení pracuje totiž jako zubní lékařka moje bývalá spolužačka z gymnázia a předpokládám, že by mě jako svého pacienta přijala. Není to tak dlouho, kdy jsem právě u ní zajistil náročné ošetření zubů i přijetí do evidence svému kamarádovi z mládí.

celý článek

Jak se u mě vytvořila imunita proti žihadlům

Kdysi jsem v nějakém časopisu četl příběh o vojákovi, kterého uštkla zmije a na následky tohoto uštknutí přes veškerou snahu lékařů zemřel. Jedná se sice o extrémní případ. Zmijí uštknutí by nemělo zdravého člověka na životě ohrozit a to ani bez pomoci lékaře. Zmije obecná má sice téměř stejně prudký jed jako obávaní exotičtí hadi, ale má ho málo.

celý článek

Literatura u mě též ovlivňuje psychiku

Už od dětství jsem byl vždy vášnivým čtenářem. Jen jsem se v první třídě základní školy naučil číst, začal jsem si čtení vyloženě užívat. To mi vydrželo po celý život. Dnes mám bez přehánění zhruba 2000knih. Do mě maličké garsonky se mi ani nevejdou a část jich musím mít u rodičů. Jako kluk jsem samozřejmě začínal s dobrodružnými knížkami, tzv. Mayovkami, nebo Verneovkami, Knihami Ernesta Thompsona Setona, Eduarda Štorcha a dalších. Jednoho spisovatele jsem si ale obvzláště oblíbil. Byl to jistý Jaroslav Foglar, který mě v dětství opravdově vychovával.Dodnes mám nejen úplně všechny jeho knížky, ale dokonce celé ročníky kdysi tolik oblíbených časopisů, jako byly Mladý Hlasatel, Junák a Vpřed. S panem Foglarem jsem kdysi osobně mluvil a některé jeho knížky mám od něj podepsané s věnováním.

celý článek

V Peer Klubu je mi dobře

Vždy mi bylo dobře mezi psychiatrickými pacienty. Nechat se hospitalizovat v různých psychiatrických zařízeních mi vždy maximálně vyhovovalo. Chodil jsem tam proto,i když můj zdravotní stav nebyl pro takovou hospitalizaci vyloženě akutní. Pohyboval jsem se mezi pacienty a cítil se jako rovný mezi rovnými. Tak se rozhodně necítím mezi běžnými zdravými lidmi. Z těchto důvodů jsem se kdysi nechával hospitalizovat třeba i v Horních Beřkovicích, třebaže pobyt tam byl docela drsný. Již před více než 10 lety jsem objevil malou léčebnu v Sadské u Nymburka. A tam se mi zalíbilo dvojnásob. Na rozdíl od Beřkovic neměla žádný tvrdý režim a já se tam cítil svobodný. Navíc tam byli hospitalizováni jen samí lehčí pacienti a tím lépe pro mě. Za těch více než deset let jsem si v Sadské našel velké množství kamarádů i kamarádek. S některými z nich jsem v pravidelném telefonickém kontaktu. Před 5 lety jsem začal pracovat v Dobrém místě znovu mezi psychicky postiženými lidmi. A tam mi bylo ještě lépe. Znovu jsem byl mezi sobě rovnými a navíc jsem se proto nemusel tak často nechat hospitalizovat po léčebnách. Zažil jsem s Dobrým místem celkem 3 stěhování. Nakonec jsme skončili na pavilonu 19 v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. A Bohnická anabáze vyvrcholila tím, že jsem před více než půl rokem poznal její Peer Klub a začal tam pravidelně docházet. Právě bohnický Peer Klub je to nejlepší co mou psychiku mohlo potkat. Za tu dobu jsem poznal celou řadu pacientů a zase třebaže já pacient Bohnic nebyl jsem byl mezi svými. Na své jedno týdenní návštěvy se vždy vyloženě těším. Sice mi vadilo období, kdy jsem musel dělat novinářského lektora, ale to naštěstí trvalo jen krátce. Když jsem v Peer Klubu a s pacienty si mohu povídat a hrát společenské hry, je mi snad vyloženě nejlépe. Je jen škoda, že v současné době se musím doma věnovat starým a nemocným rodičům a z těchto důvodů musím návštěvu Peer Klubu občas vynechat. Doma mi zdaleka tak dobře není a to i přes fakt, že mám velké množství zájmů a zálib, které mě již dlouhou dobu drží takříkajíc psychicky nad vodou. Ale doma jsem sám, zatímco v bohnickém Peer Klubu ve skvělém kolektivu lidí, kteří jsou na tom zdravotně podobně, nebo ještě hůře než já. Tedy zase rovný mezi rovnými.

celý článek

Jarní příroda je Chrám

Tak zase máme jaro.Upřímně řečeno, já se na něj těšil už někdy od listopadu.Pozdní podzim a zimu nemám vůbec rád. Dokonce ani Vánoce ne.Působí na mě spíše depresivně. Dvoje Vánoce, jsem kdysi strávil v Horních Beřkovicích a to bylo docela kruté. Snad právě proto na mě od té doby působí depresivně. A navíc o Vánocích zima teprve začíná a do jara je ještě hodně daleko. Mnohem raději mám svátky jara-Velikonoce. Miluji přírodu, zvláště když je v plném jarním květu. Před naším panelákem máme sakuru a její květy to je něco nádherného.

celý článek

Pouhá návštěva Sadské mi psychicky pomohla

V posledních dnech jsem neprožíval zrovna šťastné období. Mám problémy se zdravotním stavem svých rodičů. Otec má Alzeheimerovu chorobu a je v takovém stavu, že se již nedokáže sám o sebe postarat. Mamince, která se o něho především stará již byl přiznán příspěvek na péči. Ona má ale zase těžkou artrozu v kolenou a v posledních dnech se pohybovala i s pomocí hole jen s potížemi.Řada byla tedy na mě, jako jejich jediném dítěti. Bylo krátce před velikonocemi a tak jsem myl u rodičů všechna okna, nakupoval, pracoval na naší zahradě v zahrádkářské kolonii. Ani do Bohnic, kde pomáhám v tamějším Peer Klubu a je mi tam dobře jsem se proto nedostal. Moje nálada byla proto špatná až depresivní. K mým tradičním fobiím zbýval jen krůček. Bylo mi ale jasné, že teď, kdy rodiče potřebují pomoc, odpadnout prostě nemohu. Musel jsem však vyhledat pomoc svého ambulantního psychiatra MUDr. Petráčka. Byly ale zrovna velikonoční svátky a celé 4 dny volna, kdy lékaři normálně neordinují. Naštěstí pan doktor Petráček po celé toto období sloužil, jako žurnální lékař v léčebně v Sadské, kde bývám jinak hospitalizován. Moje rozhodování bylo rychlé. Zavolal jsem do Sadské a vyžádal si po telefonu pana doktora. Že jeho přístup k pacientům je vstřícný a vyloženě lidský, vím dávno. A nezklamal jsem se ani tentokrát. Po telefonickém rozhovoru mě MUDr. Petráček pozval do Sadské, třebaže normálně má svou psychiatrickou ambulanci v Rakovníku, kam z Kladna dojíždím.

celý článek

Tolstoj nebo Gorkij?

K životu a problémům s ním spojeným je možno přistupovat dvěma zcela odlišnými způsoby. Buď pokorně přijímat vše co přináší osud a nesnažit se nic změnit k lepšímu, nebo přesně naopak se životem bojovat a doslova se rvát za lepší život. To jsou názory pro psychicky nemocné lidi jistě velmi aktuální. Který však je ten správný? Budu se nyní snažit prosazovat svůj vlastní názor, ikdyž netvrdím, že zrovna on je ten pravý a jediný.

celý článek

Velikonoce a jak může víra pomáhat psychicky nemocným

Utrpení Ježíše Krista a jeho vzkříšení si připomínáme o Velikonocích. Na Květnou neděli oslavujeme vjezd Ježíše do Jeruzaléma, na Zelený čtvrtek ustanovení Nejsvětější Svátosti Oltářní. Na Veliký pátek pak připadá památka smrti Ježíše na kříži a na Bílou sobotu večer při vzkříšení se oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista. To jsou tedy velikonoční svátky.

celý článek

I pouhé fandění může hodně ovlivnit psychiku

Právě jsem se vrátil ze semifinálového hokejového utkání druhé nejvyšší hokejové soutěže tzv. WSM ligy a prostě nemohu tuto svou úvahu nenapsat. Jsem ještě plný emocí z hokeje, ale sám si myslím v tomto případě tím lépe. Moje Kladno - město ve kterém jsem se narodil a prožil celých 53 let svého života, se dostalo z téměř bezvýchodné situace. Dnes v nervy drásajícím utkání porazilo Duklu Jihlava a vyrovnalo stav série zápasů na 3:3, třebaže již prohrávalo 1:3. Hraje se na čtyři vítězná utkání. Je jen škoda, že ten příští, tedy rozhodující a definitivní se bude hrát na jihlavském ledě.

celý článek

Seriál o fobiích III.

Moje „cesta smrti“

Jeden z mých nejhorších fobických zážitků se udál již před mnoha lety. Rok této pro mě jen těžko zapomenutelné události žel nevím přesně. Ale vzhledem k tomu, že tehdy jsem se ještě nechodil léčit do pobočky Psychiatrické nemocnice Kosmonosy v Sadské, kam jinak chodím již více než 10 let, odhaduji tuto dobu na období minimálně před 15 lety. Tehdy jsem se nechával vždy hospitalizovat v Psychiatrické nemocnici v Horních Beřkovicích. Byl jsem opětovně v těžkých fobických stavech. To jsem ještě neměl svůj dnešní byt a doslova jsem se skrýval v bytě u rodičů. V noci jsem budˇ nespal vůbec, nebo jen usínal na chvilky, naplněné extrémně děsivými sny. A jak je u mých fobií typické, když se mi ani na chvilku nepodařilo usnout, trpěl jsem nepředstavitelně silnými úzkostmi. Ne, nebyla v tom žádná paranoia, fobie neprovázely žádné zrakové ani sluchové halucinace a byl jsem zcela při smyslech.

celý článek

Nejsem somaticky nemocný

Snad se to může zdát neuvěřitelné, ale přes 10 let jsem nebyl somaticky nemocný. Tedy pokud nepočítám např. naražená žebra, naštíplé rameno, nebo bolestivý otlak na chodidle. V každém případě jsem nemusel přes 10 let vyhledat pomoc své praktické lékařky. K té chodím jen pro potvrzení kvůli invalidnímu důchodu. Nějaké nachlazení spojené s teplotou vůbec neznám. Angínu jsem měl za celý život jednou, a to bylo ještě na základní škole a navíc během letních prázdnin. Mrzí mě však, že mě proto někteří lidé považují za simulanta. Můj vzdálený příbuzný mi dokonce řekl: „Tobě nic není, tobě se jen nechce dělat.“

celý článek

Můj otec a Alzheimerova choroba

Je mi 53 let. Z tohoto důvodu mám už staré rodiče. Tátovi je 82, mamince bude posledního května 79. Oba mají zdravotní problémy, což v jejich věku není nic neobvyklého. Hůře je na tom otec, který zhruba dva roky trpí Alzheimerovou chorobou.Třebaže chodí pravidelně na psychiatrii, jeho choroba se stále spíše zhoršuje. Není to tak dlouho, co dokonce trpěl nepříjemnými halucinacemi, především hlasovými. Ty se sice nasazením správných léků podařilo odstranit, ale jeho zdravotní stav není určitě dobrý. Někdy mluví úplně z cesty. V noci nespí a ustavičně se bezmyšlenkovitě převléká. Maminka ho musí pořád hlídat, aby bral léky, protože on na to zapomíná.

celý článek

Seriál o fobiích I

Fobiemi trpím od svých 25 let. Vzhledem k tomu, že zrovna dnes je mi 53 let, je to tedy dlouhá doba. Naštěstí jsem ve 30 letech dostal na tuto diagnózu plný invalidní důchod, který mám dodnes. Horší byla doba, než mi tento důchod přiznali. To jsem musel chodit do zaměstnání každý den. Přinášelo mi to velké problémy, protože, když mě vzala fobie, tak jsem do práce prostě nešel. Ale v době mé absence neměl kdo učit. Ostatní kantoři byli nazlobení, že za mě musí suplovat. Měl jsem ale štěstí na skvělého, vpravdě lidského ředitele. Navíc, když mi bylo dobře, věnoval jsem se žákům dobrovolně i několik hodin po řádném zaměstnání. A na to ten lidský ředitel slyšel. Ostatní kantoři tohle nedělali, odučili si své hodiny a pospíchali domů. Nejvíc se mě dotklo, když mě považovali za simulanta, kterému se prostě nechce dělat.

celý článek

Zvíře působí příznivě na moji psychiku

Už 23 let mám plný invalidní důchod (dnes důchod III. Stupně). Někdy se cítím díky tomu trochu méněcenný a někdy je mi i smutno. Co však s tím mohu nadělat. Lidem, kteří mají podobné problémy jako já, mohu jen doporučit, aby si pořídili nějaké zvířátko. Už s tím mám z minulosti zkušenosti, když jsem měl postupně celkem tři morčata. Morče je klidné a naprosto nenáročné zvířátko. Těžko bych si mohl pořídit třeba psa, protože bydlím v malé garsonce v paneláku, a vzhledem k tomu, že jsem pořád někde v ,,luftě po svých článcích, neměl bych na něj dostatek času. A pejsek, který vyžaduje pravidelné venčení, by tak velmi trpěl. Morče je docela jiný případ. Žádnou zvláštní péči prakticky nevyžaduje. Pamatuji se, že nejraději jsem měl své druhé morčátko, které mi vydrželo celých osm let, což je na morče skutečně dlouhá doba.

celý článek

Invalidní důchodci III. Stupně v nevýhodě oproti důchodcům starobním

Již celých 23let pobírám plný invalidní důchod (dnes důchod III.stupně), a to nepřetržitě. Moje první částky tohoto důchodu začátkem devadesátých let minulého století činily nějaké tři tisíce korun měsíčně. Samozřejmě, že postupem času se tato částka několikanásobně zvýšila /současně ovšem několikanásobně vzrostly ceny výrobků a především služeb./ Osobně dnes pobírám po posledním zvýšení od 1. ledna 2017 cca 8 100 Kč. To je částka se kterou se dá vyjít jen s potížemi i odříkáním. Naštěstí si mohu něco přivydělat v neziskové organizaci Dobré místo, a tak na tom ještě nejsem úplně nejhůře. Co ale ostatní invalidní důchodci III. stupně? Někteří mají důchod snad ještě nižší než já. Navíc se někdy jedná o invalidy, kteří za pro ně nezbytné léky musejí doplácet až nestydaté částky. Jak mají vyjít oni? Jak mají z této ,,almužny" zaplatit drahý nájem/pokud vůbec mají vlastní byt/, inkaso, potraviny, ošacení i další věci nezbytné pro i ten nejskromnější život?

celý článek

Raději bolest, než být bez pohybu

Již řadu let mám problémy s chodidlem levé nohy, na které se mi pod malíčkem dělá opakovaně tvrdý a bolestivý otlak. Třebaže používám ortopedické vložky a do ponožky si dávám navíc kus měkkého molitanu, bolest při každém došlapu se nakonec vždy stává tak silnou, že musím podstoupit chirurgický zákrok. V polovině prosince jsem ho absolvoval již potřetí. Přitom dobře vím, že pouhé vyříznutí otlaku je řešením jen dočasným a otlak se s největší pravděpodobností po několika měsících obnoví a já budu muset na zákrok znovu. Stálé a definitivní vyřešení tohoto problému přitom dobře znám. V minulosti mi po důkladném vyšetření chodidla zjistili, že důvodem ustavičného obnovování otlaku je vytvoření přídavné nežádoucí kůstky pod malíčkem. Ta vznikla po zlomenině malíčku, o které jsem ani nevěděl někdy v minulosti. Přídavná kůstka tlačí na chodidlo a způsobuje tak ustavičná obnovování otlaku. Vše by se patrně definitivně vyřešilo, kdyby tato kůstka byla operativně odstraněna.

celý článek

Játra - steatóza a cirhóza

K napsání tohoto článku mě vedly hned dvě okolnosti. V roce 1988 jsem přechodil jaterní hepatitidu (žloutenku), byl hospitalizován na infekčním oddělení kladenské nemocnice, dostával infuze a po propuštění musel dodržovat přísnou dietu. Rychle jsem se zcela vyléčil a za měsíc už mohl všechno jíst i pít. Takové štěstí neměl můj stejně starý kamarád, který zhruba před dvěma lety zemřel na jaterní cirhózu. Bylo mu pouhých 50 let. Jak vlastně cirhóza vzniká? Jejím předchůdcem je takzvaná steatóza, čili ztučnění jater. Jedná se o situaci, kdy jaterní buňky se nahrazují tukem. Steatóza je ještě poměrně neškodnou jaterní chorobou, a co je nejdůležitější, játra se při ní při správné životosprávě dokáží poměrně za krátkou dobu uzdravit a vrátit do původního stavu.

celý článek

Má zranění ze sportu

Mám sice více než 22 let plný invalidná důchod z důvodů psychiatrických, ale klasická onemocnění typu například chřipky , angíny, rýmy, nebo kašle prakticky vůbec neznám. Takovým způsobem jsem nemarodil snad 10 let. Kromě psychiky mě však trápí něco jiného. Je to až neuvěřitelný počet zranění, prakticky vždy ze sportu.Vždyt jen během první poloviny letošního roku jsem měl nejprve naražená žebra poté naštípnuté rameno.To jsou samozřejmě prkotiny, ikdyž někdy dost bolestivé,

Za sebou mám však četná zranění mnohem vážnější. Například pětkrát jsem byl hospitalizován s otřesem mozku.

celý článek

Moje typy psychoterapie

Již přes 22 let mám plný invalidní důchod z důvodů psychiatrických.Moje diagnoza zní těžká až extrémní porucha osobnosti s fobickými stavy.Samozřejmě, že pravidelně užívám psychiatrické léky -konkrétně Rivotril, Asentru a na spaní Prothazin.Za důležitější než braní léků však považuji psychoterapii. Ta mi myslím pomáhá víc. V psychiatrii je nejčastější formou terapie tzv. arteterapie, což je její výtvarná forma. Nejedná se jen o malování obrázků, ale i o drobnou sochařskou činnost. Sám za sebe musím napsat, že arteterapie mi nevyhovuje vůbec a nic mi nepřináší. Je to hlavně tím, že k výtvarnému umění nemám žádný vztah, kreslit ani malovat vůbec neumím o drobné sochařské práci už ani nemluvě. Mojí psychoterapií je něco jiného. Mám vážný zájem o literaturu, historii, pěší turistiku, cykloturistiku, a sport. To je pro mě ta pravá psychoterapie. Proto také např literaturu budu od podzimu studovat již 11 rokem na Akademii volného času ve Slaném a už druhý dvouletý obor zase studuji na Universitě III. věku v Kladně.Zde jsem úspěšně absolvoval Obor ,,Regionální dějiny Kladenska a Slánska" a v současné době se zde věnuji oboru,,Významné osobnosti našich a světových dějin".Mám z obou Universit už docela slušnou sbírku čestných uznání." Proto to ale nedělám. Studium a vypracovávání závěrečných prací mě vyloženě baví,velmi rád čtu hlavně historickou literaturu faktu, ale třeba i klasické autory Mám už své oblíbence jako je K.H. Mácha, Viktor Hugo,nebo třeba M.J. Lermontov.

celý článek

Fobické stavy jsou velmi nepříjemné

Mojí psychiatrickou diagnozou je těžká až extrémní porucha osobnosti, spojená s velmi nepříjemnými fobickými stavy. Jak vlastně se u mě fobie projevuje? Mám s ní právě ty nejčerstvější zkušenostosti,protože fobické stavy jsem si musel doslova protrpět, někdy zhruba od 10. června do začátku července letošního roku. Objevily se u mě tentokrát přibližně po roce a čtvrt. To je pro mojí osobu poměrmě dlouhá doba, protože v minulosti mě postihovaly i několikrát do roka. Zato o to víc byly tetokrát nepříjemnější. V mém případě se jedná o fobie strachu z lidí. Neměl jsem třeba nikdy fobie spojené s paranoickými představami, že mě chce někdo zabít, nebo nějak fyzicky zlikvidovat. Mé fobie strachu z lidí jsou jiné. Prostě si nějak vsugeruji, že mě lidé chtějí třeba připravit o důchod,nebo o mé oblíbené zaměstnání novináře, respektive o studium na dvou universitách III.věku, nebo i o práci dobrovolného trenéra u mládeže. Nejhorší je jeden zážitek z minulosti,který není nijak paranoidní a skutečně se stal. Před několika lety si na mě někdo stěžoval u Posudkové komise s dotazem, jak mohu mít invalidní důchod III.stupně, když jsem fyzicky zdravý. Tenkrát mě to tak psychicky rozhodilo ,že se pak podobné fobie často opakovaly.

celý článek

Několik mých postřehů z biologie sportu

Jsem náruživým sportovcem a některé sporty jsou mou velkou láskou. Na prvním místě je to jednoznačně fotbal. Při něm již dlouhá léta působím, byť někdy s kratšími přestávkami jako dobrovolný bezplatný trenér u mládeže. Jsem držitelem trenérské licence B, kterou jsem si udělal již před více než 10 lety na stadionu tehdejší prvoligové Marily Příbram . Studium této licence nespočívalo jen v trenérské metodice, ale i v psychologii a dokonce i biologii sportu. Ať biologie rozhodně není mým oborem a její studium mi dělalo ze všech tří výše uvedených oborů zdaleka největší potíže, nakonec jsem vše úspěšně zvládl a závěrečné zkoušky úspěšně absolvoval.
celý článek

Pohmožděná žebra nikomu nepřeji

Již několikrát jsem měl v minulosti pohmožděná, respektive naražená žebra, a tak dobře vím, co to obnáší. Nebezpečné poranění to sice není, ale zato mimořádně bolestivé. Navíc, než žebra přestanou bolet, trvá to minimálně několik týdnů. V letošní únoru jsem si žebra narazil znovu a jsem z toho velmi nešťastný. Miluju sport a pohyb. Jsem také kvalifikovaným trenérem fotbalu u kladenské mládeže. A teď najednou pro silnou bolestivost při každém prudším pohybu nemohu dělat nic. Nejhorší na tom je, že s tím nemůžete nic dělat a nic urychlit. Musíte být v klidu - jedině tak žebra nebolí. Mažu si je sice několikrát denně speciálním gelem, který jsem si pořídil za nestydatou cenu téměř 200Kč, stahuji si je elastickým obinadlem, ale stav se zatím nelepší. Pokud jsem v klidu je to dobré, ale stačí třeba jen prudce vstát a pak někdy až vykřiknu, jak silně to v nich zabolí. V noci téměř nemohu spát. A to bude trvat ještě dlouho. Pohmožděná žebra jsou prostě malou katastrofou.

Luboš Hora-Kladno
celý článek

Proč jsem se rozhodl změnit lékaře

Za necelého půl roku mi bude 52 let a přes 22 let jsem v plném invalidním důchodu (dnes invalidní důchod 3. stupně) s diagnózou těžká až extrémní porucha osobnosti. Od roku 1991 jsem docházel ambulantně k lékaři, se kterým jsem byl maximálně spokojen a myslím si, že za těch téměř 25 let mě dokonale poznal a nesčetněkrát velmi pomohl. Letos v létě však jako ambulantní psychiatr skončil a odešel do starobního důchodu. Velmi mě to psychicky vzalo. Na pana doktora jsem se mohl vždy spolehnout a najednou k němu nebudu chodit na pravidelné kontroly. Do ambulance nastoupila nová lékařka, a k ní jsem byl automaticky přeřazen.

celý článek

Laický recept na zlepšení psychického stavu

V letošním létě nás provázejí až extrémní vedra, navíc spojená s nadměrným suchem. V takových podmínkách je větší nebezpečí především depresivních stavů, ale i projevení se dalších psychických poruch. V červenci jsem byl v psychiatrické léčebně Sadská a všichni pacienti tam ustavičně hledali stín pod letitými stromy, nebyli schopni nějaké větší fyzické námahy, jen posedávali na lavičkách ve stínu a povídali si o svých problémech. Vyhýbat se jakékoli fyzické nebo psychické zátěži v takových vedrech je jistě ze somatického hlediska správné. Ale já si přesto myslím, že lidé fyzicky zdraví a jen s psychickými potížemi, by měli být v životě ustavičně aktivní od rána do večera a přitom střídat psychickou zátěž s fyzickou (v parném horku samozřejmě uváženě a střídmě). Pak nemají čas přemýšlet o svých problémech a může se stát, že na ně i zapomínají.

celý článek

V Dobrém místě je mi moc dobře

Bylo mi zhruba před půl rokem 51 let. Jsem hodně kolektivní typ. Mám rád legraci a velmi si vážím upřímného kamarádství a přátelství. Za svůj život jsem měl spousty kamarádů i kamarádek a pohyboval jsem se v celé řadě kolektivů. Začínalo to už na základce i později na gymlu. Pak přišla pedagogická fakulta (kterou jsem ze zdravotních důvodů nedodělal) a opět perfektní kolektiv. A když jsem začal pracovat, vždy jsem vyhledával dobré kamarády a cítil se mezi nimi jako ryba ve vodě. Ani, když jsem ve svých 30 letech onemocněl a dostal důchod, nic se na tom nezměnilo.

celý článek

Srovnání dvou psychiatrických nemocnic

Je mi 51 let a od třiceti mám plný invalidní důchod - dnes důchod III. stupně. Za těch 21 let jsem nastřádal větší množství hospitalizací hned v několika léčebnách, a mohu tedy jejich úroveň dobře srovnávat. Ještě před invalidním důchodem jsem jako mladíček krátce po maturitě začínal v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Bylo to samozřejmě ještě za minulého režimu, někdy v polovině 80. let minulého století. Kromě toho jsem se postupem času léčil ještě v Psychiatrické léčebně Kosmonosy, dále v pražském ,,Karláku“ a též v pražských Bohnicích, byť tam jen v tzv. krizovém centru.

celý článek

Myslel jsem, že snad oslepnu

Během první poloviny letošního června jsem měl velmi vážné problémy s očima. Najednou se zcela zaplnili hnisem, silně zrudli a pod očními víčky se vytvořily červené strupy. Bolelo to, a téměř jsem neviděl. Byl jsem úplně na dně. Vyloženě jsem měl strach, že snad oslepnu. Přitom oči jsou při mé práci novináře i koníčku vášnivého čtenáře tím vůbec nejdůležitějším orgánem. Okamžitě jsem spěchal do kladenské polikliniky na oční oddělení. Čekací doby na očních odděleních jsou dnes velmi dlouhé. I z toho jsem měl strach. Lékaři i personál se však zachovali více než skvěle. Ač měli plno pacientů, přijali mě do ordinace po pouhé čtvrthodině. A navíc se mnou jednali velmi hezky. Lékař mi oči nejen vyčistil od hnisu, ale okamžitě mi odborně vyšetřil zrak.

celý článek

V Dobrém místě je mi moc dobře

Bylo mi zhruba před půl rokem 51 let. Jsem hodně kolektivní typ. Mám rád legraci a velmi si vážím upřímného kamarádství a přátelství. Za svůj život jsem měl spousty kamarádů i kamarádek a pohyboval jsem se v celé řadě kolektivů. Začínalo to už na základce i později na gymlu. Pak přišla pedagogická fakulta (kterou jsem ze zdravotních důvodů nedodělal) a opět perfektní kolektiv. A když jsem začal pracovat, vždy jsem vyhledával dobré kamarády a cítil se mezi nimi jako ryba ve vodě. Ani, když jsem ve svých 30 letech onemocněl a dostal důchod, nic se na tom nezměnilo.

celý článek

Můj pobyt na Centru krizové intervence v Psychiatrické nemocnici Praha-Bohnice

První listopadové dny letošního roku jsem na vlastní žádost strávil na Centru krizové intervence V Psychiatrické nemocnici v Praze – Bohnicích. Hospitalizován na tomto oddělení jsem byl v minulosti již několikrát a mohu tak srovnat dřívější a současný provoz krizového centra. Byl jsem trochu překvapen změnami, které se během zhruba pěti let udály, ať už se jedná o změny pozitivní nebo negativní. Pozitivem jistě je, že namísto dřívějších pěti dnů lůžkové hospitalizace se délka případného pobytu zvýšila na celý týden. Jako negativum bych chtěl uvést, že kritéria přijetí k hospitalizaci se oproti dřívějšku zpřísnila. Plně chápu, že krizové centrum se dá zneužívat různými simulanty, sociálními případy a snad i bezdomovci, ale na druhou stranu si myslím, že by hospitalizace neměla být odpírána lidem, kteří akutní pomoc skutečně potřebují.

celý článek
Luboš Hora

Luboš Hora

Doporučit dál:


Invalid Input
Invalid Input
Invalid Input

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |