Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Letní procházka

6. 8. 2014

Nevím jak vy ostatní, ale já to letní horko špatně snáším. Navíc jako kvadruparetička před sluncem neuteču, zkrátka kam mě postavíte, tam mě najdete. S asistentem jsme se rozhodli schovat se před teplem do lesa. Ve stylu Cimrmana bych měla říct: „Vzali jsme mačetu, jídlo na tři dny a vyrazili jsme.“ Bohužel tak vybaveni jsme nebyli. Vzali jsme jen vodu, kapesníky a kus toaletního papíru.

V lese bylo nádherně a hlavně foukal větřík a vzduch chladil. Viděli jsme památníček, nevím koho, zasvěceného nevím kým a nevím proč. Zkrátka hromada kamení, ale krásně upravená a kolem spousta květin.

Pak jsme vyrazili kolem oplocené obory. Byla v ní zvířátka s parožím. Nebyli to jeleni, ale co to bylo, vážně netuším. Skončíme u toho, že v lese byla zvířátka. Tečka. Také jsme viděli rybník. Bohužel v něm kvůli horkům nebyla voda. Jsem ale přesvědčená, že až v něm voda bude, bude to nádherný rybník.

Asistent se příjemně procházel a zlehka ovládal joistikem můj elektrický vozík. Z mého pohledu, respektive z pohledu mé zadní části a páteře, vám mohu vyprávět příběh každého kamínku a kořene, každé nerovnosti terénu. Mou velikou výhodou jsou brýle. Bez nich bych měla vyšvihané oči všemi možnými jehličnatými i listnatými větvičkami.

Naivně jsem si myslela, že odpočinkem u rybníka (louže) celá výprava končí. Omyl. Asistent zjistil, že jsme náročnou cestou někde vytratili tak nutný toaletní papír. Čekala nás pátrací akce tou krkolomnou cestou zpět. Ale nakonec asistent nadšeně zvolal: „ Tamhle je, našli jsme ho, mám ho.“

Po všech nástrahách a hrůzách a na téměř vyšťaveném elektrickém vozíku, jsme dorazili do bytu. Psím holčičkám jsem z lesa dovezla šišky, které je ani náhodou nezajímaly. Očekávali jsme meteorology slibovanou bouřku a „aleluja“ spadly tři kapky, na Moravě však byly záplavy.

Pointou celého příběhu je, že toaletní papír je potřeba dobře uložit, protože až zavolá potřeba, pozdě bycha honit.

Monika Henčlová

Monika Henčlová

Monika Henčlová žije s těžkou formou roztroušené sklerózy a je upoutaná na vozík a odkázaná na pomoc asistentů. Přesto život nevzdává a stále tvoří články nejen pro portál Lidemezilidmi.cz, ale i pro řadu dalších. Účastní se řady akcí a vyjadřuje se k situaci zdravotně postižených.

Poslední články autora

Bacha, přítel! 1818x, 5.12.2012
Vánoce přicházejí 1677x, 5.12.2012
Postřeh z INSPO 1657x, 20.3.2013
Buďte opatrní 1524x, 2.8.2013
Rehabilitace musí bolet 13193x, 20.5.2013
Vývoj v sociálním státě 1479x, 13.1.2014
Sbírka exotů 11087x, 3.2.2014
Skoro jarní procházka 1257x, 10.2.2014
Jazykové cvičení 12403x, 7.5.2014
Človíčci člověku 1295x, 19.5.2014
Rychle a zběsile 1168x, 9.6.2014
Dlouhodobá péče a svoboda 1241x, 25.8.2014
Zimní příběh 1148x, 13.1.2015
Takové zklamání 1295x, 13.1.2015
A mám to 1147x, 20.2.2015
Konec syslení 1197x, 25.3.2015
Sexuální asistence 999x, 12.11.2015
Zdravice pro rok 2016 855x, 4.1.2016
To je neuvěřitelné 234x, 25.5.2018
To k tomu patří 261x, 3.9.2018
Já v televizi 169x, 10.1.2019
Stará.?! 233x, 14.1.2019
Vzpomínka 147x, 11.2.2019
Kamarádství 63x, 30.3.2019
DIVADLO 17x, 11.8.2019

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2019 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |