Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Kam až sahá svépomoc

9. 8. 2017

Je otázkou zda bezmezná důvěra v lékaře není vlastně pověrou. Dnešní doba na mě dělá dojem, že jsme masově uvěřili ve spásu ze strany medicíny a to se stalo takovým moderním „opiem lidstva,“ což jsou slova, kterými Karel Marx označoval náboženství. Mít důvěru ve svého lékaře je, jak jsem slyšela, velmi žádoucí, ale osobně si myslím, že je také žádoucí mít k němu zdravou nedůvěru. Mám velmi dobrou psychiatričku, která mě respektuje jako člověka a pomohla mi vybrat vhodná antidepresiva, zlom mého života. Kdybych si o ně ale sama neřekla, nikdy by ten krok neudělala, opírajíc se o znalost mé diagnózy (trpěla jsem dříve manickými stavy).

Jindy se mi zase stalo, že medicína nedokázala nabídnout řešení mého palčivého problému nedostatku vlasů. Tušila jsem, že mám problém se suchou kůží na hlavě, pálila mě hlava po každém mytí vlasů a myslím, že to mělo vliv i na jejich množství a sílu. Na kožním mi byl doporučen kofeinový šampón, ale po tom se mi hlava úplně rozhořela. Když jsem se ptala na mastičku na hlavu, předepsali mi kortikoidy ke zděšení lékárnice, která mi je pak rozmlouvala. V lékárně jsem s mastičkou na hlavu také nepořídila, nic takového prý neexistuje. Na vše ostatní mi pomáhá Indulona, ale viděla jsem, jak reaguje na vodu – funguje prakticky jako impregnace – tak mi bylo jasné, že bych ji z vlasů nikdy nedostala. Nakonec mě zachránila až náhodná návštěva drogerie DM, kde jsem objevila kýženou mast mezi přírodní kosmetikou Alverde, normálně umístěnou v regále, jako by to nebylo nic zvláštního. Takový zázrak! Nejenže mě okamžitě přestala pálit hlava – mastičku úplně hltala, ale dokonce mi po měsíci aplikace začaly rašit malé nové vlásky v místech, kde nebylo do té doby nic. A pak že se nemáme sebe-diagnostikovat! Nebýt mého správného označení problému, nikdy se mi nedostalo potřebné pomoci a asi bych skončila bez vlasů a bez sebevědomí.

Je pro mě osobně těžké připustit si, že záchranná síť medicíny je děravá jak řešeto, ale je to zároveň i osvobozující. Z čeho totiž pramení má hypochondrie než z potřeby zachytit každý příznak, aby ho ti zázrační lékaři mohli případně včas vyléčit? Možná se raději usadím v pokoře před smrtelností těla a nemocemi, které ne vždy musí být léčitelné. Zdá se mi totiž, že jsem v té záchranné síti medicíny nějaká zamotaná a uvízlá a domnívám se, že možná společně s ostatními, kromě mého otce, který k lékaři nejde ani s nalomenou nohou. Bůhví jestli tento jeho přístup nějak úzce nesouvisí s tím, že je tak příkladně zdravý.

Kateřina Málková

Kateřina Málková

Když v pubertě nosila tričko s nápisem Crazy girl, nevěděla, jak doslovně ji to jednou bude vyjadřovat. Pro ni to znamenalo divokost, živelnost a radostnost, kterou se v té době pyšnila. V sedmnácti letech sestoupila do pekel. Začalo to osudným zjištěním, že strach ze strachu způsobuje strach. To způsobilo depresi. Jako odpočinek od deprese přišla mánie a nakonec vše vyvrcholilo psychózou. Od té doby trpělivě leze z propasti. Nálepky, kterými ji lze v současné době popsat, jsou „učitelka jazyků,“ „literátka,“ nebo „intelektuálka“ zároveň však „invalidní důchodce.“ Ona sama se identifikuje s vlkodlakem.

Poslední články autora

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |