Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Co znamená být normální?

9. 8. 2017

Celý svůj nemocný život tíhnu k tomu, abych se vyrovnala něčemu, co nazýváme normalitou – chováním, sebevědomím, životním naplněním - ale kde jsem to vzala? Když se tak pozoruji, jak se lačně přibližuji normalitě, všímám si, že se střežím být jakkoli nápadná, což zahrnuje i způsob jakým sedím v metru nebo v tramvaji. Když se například příliš hrbím nebo příliš polehávám, či se všelijak jinak kroutím, hned si na mne v duchu ukazují pomyslné prsty těch ostatních. Zároveň se velmi děsím smíchu svých spoluobčanů, který se k mé nenormalitě vždy dokáže trefně vztáhnout. Jakkoli se to zdá neuvěřitelné, celý svět, hlavně puberťáci, se směje mé úzkosti. Přišlo vám na ní někdy něco veselého?

Jeden můj kamarád říkal, že mu kdosi poradil, když se třásl před veřejným vystoupením, aby byl prostě normální. Prý se mu ulevilo a byl. Tu mi svitlo, že pojem normality může být sám sobě opačný, tudíž zahrne vlastně všechno. Když jsem o tom později přemýšlela, uvědomila jsem si, že normalita stojí na nějakém srovnání a přizpůsobení a záleží na tom čemu – buď se přizpůsobuji světu nebo sama sobě. Tím má honba za svatým grálem normality nabrala úplně nový směr. Ukázalo se, že jej můžu dosáhnout hned a daleko jednodušeji. Místo abych se přizpůsobovala všem, což je nesplnitelný úkol vedoucí k beznaději, můžu čistě být sama sebou a stejně splním povinnost, ke které jsem se upnula. Taková lišárna!

Nějakou dobu již žiji v tomto novém pohledu na svět, ale zjistila jsem bohužel, že srovnávání s davem neustoupilo. To mě dnes přivedlo k dalšímu novému pohledu na věc: zjistila jsem, že každý člověk má poruchu osobnosti, neboť není jako ti ostatní. Zároveň jsem nahlédla náhodnost a surrealistickou nesmyslnost norem, které si lidstvo stanovilo a přišla jsem na to, že se jedná o společný blud. Skrze normy žijeme v iluzi, že je svět jednoduchý a tudíž potlačujeme a do nevědomí odsunujeme složitosti, které se nám nezdají normální. Pestrost světa se pak chvěje ve skrytu a v blázincích.

Kateřina Málková

Kateřina Málková

Když v pubertě nosila tričko s nápisem Crazy girl, nevěděla, jak doslovně ji to jednou bude vyjadřovat. Pro ni to znamenalo divokost, živelnost a radostnost, kterou se v té době pyšnila. V sedmnácti letech sestoupila do pekel. Začalo to osudným zjištěním, že strach ze strachu způsobuje strach. To způsobilo depresi. Jako odpočinek od deprese přišla mánie a nakonec vše vyvrcholilo psychózou. Od té doby trpělivě leze z propasti. Nálepky, kterými ji lze v současné době popsat, jsou „učitelka jazyků,“ „literátka,“ nebo „intelektuálka“ zároveň však „invalidní důchodce.“ Ona sama se identifikuje s vlkodlakem.

Poslední články autora

Jaké štěstí mít obrnu! 624x, 23.10.2015
Lež má krátké nohy 562x, 17.12.2015
Přátelství bláznů 369x, 25.4.2016
Antidepresiva 448x, 28.3.2016
Variace na téma strachu 441x, 29.2.2016
Pavor nocturnus 585x, 25.1.2016
U rodičů 496x, 28.12.2015
Mám rosolovitou náladu 502x, 26.10.2015
Smrt 702x, 31.8.2015
Závist 678x, 29.6.2015
Tváře 700x, 18.5.2015
Přirozenost 807x, 6.4.2015
Padesát odstínů šedi 424x, 14.9.2016
Seriál o úzkosti I. 361x, 9.10.2016
Za okny zuří Halloween 281x, 3.11.2016
Nový byt po paní Novotné 507x, 28.12.2016
Úzkost jako znamení 179x, 27.3.2017
Nenápadná změna času 171x, 29.3.2017
Co s Aprílem? 204x, 4.4.2017
Kam až sahá svépomoc 115x, 9.8.2017

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |