Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Co znamená být normální?

9. 8. 2017

Celý svůj nemocný život tíhnu k tomu, abych se vyrovnala něčemu, co nazýváme normalitou – chováním, sebevědomím, životním naplněním - ale kde jsem to vzala? Když se tak pozoruji, jak se lačně přibližuji normalitě, všímám si, že se střežím být jakkoli nápadná, což zahrnuje i způsob jakým sedím v metru nebo v tramvaji. Když se například příliš hrbím nebo příliš polehávám, či se všelijak jinak kroutím, hned si na mne v duchu ukazují pomyslné prsty těch ostatních. Zároveň se velmi děsím smíchu svých spoluobčanů, který se k mé nenormalitě vždy dokáže trefně vztáhnout. Jakkoli se to zdá neuvěřitelné, celý svět, hlavně puberťáci, se směje mé úzkosti. Přišlo vám na ní někdy něco veselého?

Jeden můj kamarád říkal, že mu kdosi poradil, když se třásl před veřejným vystoupením, aby byl prostě normální. Prý se mu ulevilo a byl. Tu mi svitlo, že pojem normality může být sám sobě opačný, tudíž zahrne vlastně všechno. Když jsem o tom později přemýšlela, uvědomila jsem si, že normalita stojí na nějakém srovnání a přizpůsobení a záleží na tom čemu – buď se přizpůsobuji světu nebo sama sobě. Tím má honba za svatým grálem normality nabrala úplně nový směr. Ukázalo se, že jej můžu dosáhnout hned a daleko jednodušeji. Místo abych se přizpůsobovala všem, což je nesplnitelný úkol vedoucí k beznaději, můžu čistě být sama sebou a stejně splním povinnost, ke které jsem se upnula. Taková lišárna!

Nějakou dobu již žiji v tomto novém pohledu na svět, ale zjistila jsem bohužel, že srovnávání s davem neustoupilo. To mě dnes přivedlo k dalšímu novému pohledu na věc: zjistila jsem, že každý člověk má poruchu osobnosti, neboť není jako ti ostatní. Zároveň jsem nahlédla náhodnost a surrealistickou nesmyslnost norem, které si lidstvo stanovilo a přišla jsem na to, že se jedná o společný blud. Skrze normy žijeme v iluzi, že je svět jednoduchý a tudíž potlačujeme a do nevědomí odsunujeme složitosti, které se nám nezdají normální. Pestrost světa se pak chvěje ve skrytu a v blázincích.

Kateřina Málková

Kateřina Málková

Když v pubertě nosila tričko s nápisem Crazy girl, nevěděla, jak doslovně ji to jednou bude vyjadřovat. Pro ni to znamenalo divokost, živelnost a radostnost, kterou se v té době pyšnila. V sedmnácti letech sestoupila do pekel. Začalo to osudným zjištěním, že strach ze strachu způsobuje strach. To způsobilo depresi. Jako odpočinek od deprese přišla mánie a nakonec vše vyvrcholilo psychózou. Od té doby trpělivě leze z propasti. Nálepky, kterými ji lze v současné době popsat, jsou „učitelka jazyků,“ „literátka,“ nebo „intelektuálka“ zároveň však „invalidní důchodce.“ Ona sama se identifikuje s vlkodlakem.

Poslední články autora

Jaké štěstí mít obrnu! 814x, 23.10.2015
Lež má krátké nohy 889x, 17.12.2015
Přátelství bláznů 669x, 25.4.2016
Antidepresiva 775x, 28.3.2016
Variace na téma strachu 718x, 29.2.2016
Pavor nocturnus 863x, 25.1.2016
U rodičů 773x, 28.12.2015
Mám rosolovitou náladu 750x, 26.10.2015
Smrt 1043x, 31.8.2015
Závist 939x, 29.6.2015
Tváře 1003x, 18.5.2015
Přirozenost 1158x, 6.4.2015
Padesát odstínů šedi 709x, 14.9.2016
Seriál o úzkosti I. 595x, 9.10.2016
Za okny zuří Halloween 568x, 3.11.2016
Nový byt po paní Novotné 876x, 28.12.2016
Úzkost jako znamení 482x, 27.3.2017
Nenápadná změna času 395x, 29.3.2017
Co s Aprílem? 419x, 4.4.2017
Kam až sahá svépomoc 435x, 9.8.2017
Věčná bitva velkoměsta 305x, 30.10.2017
Doby mého peerství 122x, 5.2.2018

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |