Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Bohnický Peer klub mě dostal z psychické krize

1. 11. 2017

Léto letošního roku bylo nejen pro mě, ale pro celou naši rodinu kritické. Matka se potýkala s bolestmi v koleni, ve které má již deset let voperovanou, tedy starou a v současné době už nevyhovující a opotřebovanou endoprotézu. Otec zase trpí Alzeheimerovou chorobou v pokročilém stadiu a uznali mu nárok na 3. stupeň invalidity.

Otec se o sebe nedokáže postarat a matka je jen špatně pohyblivá. Co dělat v této situaci, když jsem jediný blízký příbuzný-vlastně jedináček? Sám, jako invalidní důchodce III. Stupně s dúchodem na psychické problémy jsem musel tuto složitou rodinnou situaci řešit. Bylo pro mě až hektické letošní léto. Psychicky jsem během obou prázdninových měsíců i odpadl vyčerpáním. Vše vyvrcholilo v první polovině září. Dal jsem se alespoň přiměřeně psychicky dohromady a začal jednat. Matce jsem u primáře kladenského ortopedického oddělení zařídil alespoň dočasné odložení reoperace endoprotézy. Horší situace byla s tátou. Tomu jsem sice v nejrychlejší možné době zařídil dočasný pobyt na kladenském oddělení GARC, ale ten jsem zase hned musel zrušit. Matka po konzultaci s primářem ortopedie v dohledné době na reoperaci nepůjde. Tím pádem ani otec nepotřebuje hospitalizaci na GARC. Vše se mi podařilo zařídit. Byl jsem v letnich měsících letošního roku zcela psychicky vyčerpán. Dá se klidně říci, že jsem byl v psychické krizi. Dostal jsem se z ní především díky bohnickému Peer klubu, a to nejen díky jeho zaměstnancům, ale i díky pacientům. Pracuji v tomto klubu jako pomocný Peer a mou povinností je vykonávat práci 3 hod. týdně. Především v měsíci září má psychická krize vrcholila. Chvílemi jsem byl psychicky vyloženě na dně. V této situaci mě zachránil právě bohnický Peer klub. V září jsem ho navštěvoval nad rámec svých pracovních povinností. A právě v Peer klubu se mi vždy ulevilo ze svých starostí. Jeho zaměstnanci i pacienti se ke mě chovali maximálně ohleduplně. Toho si cením zejména od pacientů. Poznal jsem v jejich společnosti, že zdaleka nejsem sám, kdo má v životě problémy. Někteří bohničtí pacienti je mají ještě větší. Už jenom pobyt v jejich společnosti mě dokázal psychicky ,,nakopnout". Čím mi pomohli? Především tím, že jsem se zase začal rvát se životem a dělat vše možné i nemožné pro vyřešení svých problémů. Nakonec se vše vyřešilo, alespoň prozatím. Na samém konci září už jsem na tom byl psychicky docela dobře. A komu za to vděčím? Nejen bohnickým zaměstnancům, ale i pacientům, kteří u mě probudili snahu nerezignovat, ale bojovat se životními strastmi. Proto upřímně děkuji vám všem. Je to především vaše zásluha. Vy jste mě z té letošní letní psychické krize dostali především.

Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 496x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 692x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 382x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 357x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 243x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 234x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 199x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 191x, 19.4.2017
Kouření z jiného pohledu 170x, 11.7.2017
Musím vydržet 140x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 75x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 81x, 27.7.2017
Můj názor na bezdomovce 102x, 2.8.2017
Z deprese do deprese 68x, 2.8.2017
Zubní protézy 157x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 139x, 5.9.2017
Můj názor na alkoholiky 33x, 1.11.2017
Nevzdávej se 36x, 1.11.2017

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |