Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Musím při psaní svých článků na web zase ,,šlápnout do pedálů“

1. 12. 2018 Luboš Hora

Ve svém zaměstnání v Zapsaném spolku ,,Dobré místo" pracuji bezmála šest let. Začínal jsem kdysi pouze jako redaktor webového portálu www.lidemezilidmi.cz. Pouze svými články jsem na něj přispíval necelé 4 roky. Článků na webu mi rychle přibývalo a od léta 2017 do léta 2018 jsem pravidelně přispíval každý měsíc 15 články. S tímto počtem jsem prakticky neměl konkurenci a proto také v psaní přibrzdil. Snížil jsem jejich počet na 5-10 měsíčně. Důvodem byly ale také další okolnosti. Již přes dva roky pomáhám jako tzv. peer v bohnickém Peer-klubu, což nějaký čas jistě zabere/nejvíce to pravidelné dojíždění z Kladna do Prahy./ A především to, že mám téměř nepohyblivou maminku ve věku 80 let, které se snažím pomáhat jak jen to jde. Nicméně jsem začal ,,hřešit" na téměř bezkonkurenční počet svých článků a v posledních měsících psal méně.

celý článek

Seriál o romantismu-1.díl

1. 12. 2018 Luboš Hora

Úvod

Od doby, kdy jsem se naučil číst, se četba stala mou velkou zálibou. Časem jsem začal knížky od svých oblíbených autorů i sbírat. Snad proto mám dnes ve své knihovně více než 2 000 svazků. Nezačínal jsem v dětství pohádkami, ale hned knihami dobrodružnými. Ty mě zato ,,držely" velmi dlouho, prakticky až do dospělého věku. Bylo mi už kolem 20 let, kdy jsem definitivně přešel k literatuře faktu, především toho historického a k beletrii,nebo chcete-li krásné literatuře. Tady jsem ale začínal hned klasiky. Proto lieraturu méně hodnotných autorů, zejména těch současných téměř neznám. Na ,,gymplu" jsem v předmětu český jazyk a literatura prospíval dobře, ale nijak nezářil. Češtinářka mě nejednou dokonce vytkla, že jsem opožděný, když čtu stále dobrodružné knihy. Dnes s odstupem času se nad tím musím trochu usmát. Na Universitě III. věku jsem dlouhých 6 let studoval ruskou klasickou literaturu a teď bych jí za její někdejší nepřesné až vyloženě nesprávné výklady mohl kritizovat. Vedle literatury historického faktu dnes stále čtu zejména klasiku. Mám samozřejmě své oblíbené autory jako Viktora Huga, Waltera Scotta, Michaila Jurjeviče Lermontova, nebo našeho Karla Hynka Máchu. Jedno všechny spojuje. Jedná se vesměs o představitele literárního směru -romantismu. Romantismus ovládl literaturu v období po Velké francouzské revoluci na začátku 19. století. Proč? Velká francouzská revoluce přišla s velkými hesly -volnost-rovnost-bratrství. Hesla a původně snad i společensko -politické programy však svého skutečného naplnění nedošla. Vykořisťovatelský feudální systém začal být nahrazován novým, snad jen trochu méně vykořisťovatelským systémem-kapitalismem. Ten sice zjednodušeně, ale zato jednoznačně vystihuje honba za maximálním ziskem, jako hlavním smyslem života. Vláda šlechtických titulů začíná být nahrazována vládou peněz.

celý článek

Šetřím své zdraví, škoda že zdravotnictví nešetří mě

1. 12. 2018 Luboš Hora

V březnu příštího roku mi bude 55 let. To je věk, kdy už řada lidí má větší, či menší zdravotní problémy. Opomenu - li své závažné problémy ryze psychického rázu, pak musím napsat, že já žádné zdravotní tělesné problémy nemám. Fyzicky jsem nemarodil jistě nejméně 10 let. Tedy vlastně marodil, ale těch nejméně 10 let jsem nenavštívil ohledně nějaké nemoci svou praktickou obvodní lékařku. Měl jsem za tuto dobu množství drobných úrazů, mezi něž počítám několikrát naražená a jednou i našťíplá žebra, našťíplé rameno i různé jiné drobné pohmožděniny. Lékařskou pomoc jsem ale v těchto případech nevyhledal nikdy. Žel nemohu napsat, že jsem tím ušetřil peníze za léčbu našemu zdravotnictví, protože jsem zase mnohokrát musel vyhledat pomoc psychiatra a za těch 10 let prošel i řadou hospitalizací v psychiatrických zařízeních.

celý článek

Dvě upřímná poděkování aneb dva roky jsem nemohl zamykat byt

1. 12. 2018 Luboš Hora

Vlastním několik let byt 1+1 v panelovém domě v Kladně. Cením si na něm především toho, že se mi při nízkých příjmech podařilo na byt našetřit a to bez jakékoli půjčky, úvěru, nebo hypotéky. Ani od rodičů jsem nepotřeboval jedinou korunu finanční výpomoci. Pravda měl jsem štěstí, že jsem ho kupoval v době, kdy byly byty snad na historickém cenovém minimu, ale i tak mi šetření trvalo asi 15 let. V jednom byla, ale v posledních dvou letech potíž. Vchodové dveře do bytu jsou sice vyloženě bezpečnostní, ale pak se poškodil zámek a dveře šly pak pouze zaklapávat, nikoli však zamykat. Jenže o tom nikdo nevěděl. Na to jsem po celé dva roky hřešil. Naštěstí jsem více dní mimo domov jen opravdu minimálně a tak se nic nestalo a nikdo mě nevykradl. Někdy na podzim letošního roku se však někdo pokoušel páčit zamknuté vchodové dveře do našeho paneláku.

celý článek

Zastávám názory Karla Čapka

1. 12. 2018 Luboš Hora

Nedávno jsem dočetl knihu jisté méně známé české autorky o životě jednoho z našich nejvýznamnějších spisovatelů, dramatiků i překladatelů poezie Karlu Čapkovi. Autorka se ve své práci zabývala mládím Čapka a v podstatě jeho vůbec prvním zaměstnáním po úspěšném dokončení vysokoškolských studií filozofie a získáním doktorátu. Tehdy již byl spisovatel postižen závažným postižením krční páteře a z těchto důvodů nebyl odveden na vojnu a nemohl se tak zúčastnit právě probíhající I. světové války. Té války, označované též jako Velká válka, která připravila o život více než 10 milionů vojáků. Postižení páteře bylo tak pro Čapka jakýmsi ,,štěstím v neštěstí." On se nikdy během svého nedlouhého života žádné válečné vřavy neúčastnil. Neměl tedy s válkou žádné osobní válečné zkušenosti. Tedy alespoň ne ty přímé na bojištích. Přesto se do historie nejen české, ale i světové literatury a dramatu zapsal jako jeden z nejostřejších odpůrců válek. Již z knihy výše uvedené autorky je to zcela zřejmé a tento jeho protiválečný postoj vrcholí v závěru Čapkova života v době před nacistickou okupací a vypuknutím ještě mnohem strašnější II. světové války v roce 1939. Za jeho nejznámější protiválečná díla lze považovat ,,Bílou nemoc", ,,Matku", nebo ..Válku s mloky".

celý článek

Škola svobody

22. 11. 2018 Váhomírka

Jednou si mně můj psychiatr postěžoval, že nemá peníze na nájem sanatoria. Vzala jsem tedy peníze z účtu a dala jsem mu 100 000 korun. Musela jsem to udělat tajně, aby o tom nevěděla maminka, přestože to byly moje peníze, které jsem zdědila, když mi umřel tatínek. Na pohřbu jsem ale musela slíbit, že je nerozdám. Dlouho mi to nevydrželo. Ještě teď si myslím, že sliby, které se slibují z donucení se nemusí až tak dodržovat.

celý článek

Vzývání Ducha svatého (Na motivy novény Jana Pavla II.)

22. 11. 2018 Váhomírka

Přijď duchu moudrosti

Nemáme tě dosti

Ať se můžem z její velikosti radovat

A pak podle vůle Boží kralovat

Přijď duchu rozumu a nauč nás řemesla umu

Přijď duchu rady a nauč nás žít bez vady

Ať blahoslavíme pravdě jako čisté vodě

Přijď duchu zdraví, ať doktoři s námi slaví

Přijď duchu odvahy a statečnosti

Ať je na světě míru dosti

Přijď duchu síly

A veď nás k činu v důležitou chvíli

Přijď duchu svobody a doveď nás do pohody

Přijď duchu umění a nauč nás, co je dobré a co není

Přijď duchu úrody, abychom netrpěli hlady

Přijď duchu zbožnosti a naši modlitbu zdokonaluj

Za to nás bože pochvaluj

Přijď duchu bázně boží

Abychom odmítali hříšné zboží

Váhomírka
celý článek

Úvaha ke 100 letému výročí existence samostatného státu

1. 11. 2018 Luboš Hora

Státní svátek v neděli 28. října letošního roku mě sice nepřivedl do hlavního města Prahy k velkolepým oslavám, ale za to k zamyšlení nad těmi sty lety národní samostatnosti a v neposlední řadě i nad svým životem.

K jakému závěru jsem dospěl? K jednoznačnému určitě ne. Jsem ročník 1964 a z vlastních zážitků jsem mohl tedy čerpat a hodnotit jen zhruba polovinu tohoto období. Ty nejvypjatější události našich novodobých dějin jako byly roky 1918, 1938, 1945, 1948 a svým způsobem i 1968 znám jen ze svých vysokoškolských i osobních studií historie a z vyprávění očitých svědků, především mých rodičů a prarodičů. Nemohu tedy být v jejich hodnocení dostatečně objektivní. Tím spíše že jinak, v některých případech i zcela protikladně se vykládala historie naší vlasti před listopadem 89 a po něm. A já navíc studoval před i po listopadu. V některých obdobích té stoleté historie mám z těchto důvodů pak docela zmatek.

celý článek

Naše doprava-ostuda republiky

1. 11. 2018 Luboš Hora

Protože nevlastním, ani nemohu vlastnit ze zdravotních důvodů řidičský průkaz, vyhnu se ve své úvaze automobilové dopravě. O to více i ostřeji se ale zaměřím na tzv. hromadnou dopravu, ať už autobusovou, nebo vlakovou.

Začnu tou autobusovou, se kterou naštěstí velké zkušenosti nemám. Po našem Kladně městskou hromadnou dopravu vůbec nepoužívám a to i přes to, že jako invalidní důchodce III. stupně bych ji měl za poloviční cenu. Po městě chodím, nebo lépe řečeno běhám všude zásadně pěšky a to i téměř desetikilometrové vzdálenosti.

celý článek

Za poslední dva měsíce jsem naběhal podstatně více než za celé první pololetí

1. 11. 2018 Luboš Hora

Vytrvalostní běh se stal mým velkým koníčkem. Za minulý rok 2017 jsem naběhal něco málo přes 1 000 km. Jako novoroční závazek na letošek jsem si určil -naběhat více. Už ho mám téměř splněný dva měsíce před koncem roku. Splnit závazek bych měl prakticky určitě. Ale bylo to zatím těžké. Svědčí o tom fakt, že za první pololetí letošního roku jsem do konce června naběhal pouhých 321km. Konec jara a začátek léta byl pro mě kritický. Vůbec tím nemyslím extrémní vedra z tohoto období, ve kterých se mi, díky přehřívání organismu běhá strašně špatně. V této době jsem měl navíc naštípnutá žebra a neběhal vůbec. Kromě toho mě postihla psychická krize a navíc jsem měl velké osobní problémy s prodejem zahrady, hledal kupce a na běh nebylo tolik času. V červenci to pak bylo opět minimum kilometrů. Teprve v srpnu a především v září a říjnu jsem do toho konečně pořádně ,,šlápl". Za poslední dva měsíce jsem naběhal 584 kílometrů a vysoké ,,běžecké manko" z prvního pololetí jsem rychle stáhnul. Ted se pohybuji již kolem tisícovky naběhaných kilometrů. Do konce roku zbývají dva měsíce. Lonské naběhané kilometry překonám určitě. Snažím se ale dát si cílovou laťku co nejvýše. Budu se snažit za rok 2018 atakovat metu 1 500 naběhaných kilometrů. Vzhledem k tomu, že v průměru za den teď běhám kolem 10 km, že už snad pominula tropická vedra a že se teď nemohu vymlouvat na žádné zdravotní ani osobní problémy, by tato meta nemusela být nereálná.

celý článek
starší články

Blogujte na lidémezilidmi.cz!

Je to jednoduché, přihlašte se jako uživatel našeho portálu a v uživatelském menu si zvolte Založit blog.

Pak už pouze posílejte své příspěvky, které vám do jednoho dne autorizujeme

Prezentujte své práce

Doporučit dál:

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2018 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |