Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

„Kdo jsem?“ aneb Silvie hledá svoji identitu

Silvii jsem poprvé spatřil 9. 12. 1998. Tak jako je tomu v mé praxi skoro pokaždé, zjevila se najednou v mé ordinaci se žádostí o pomoc. Výsledkem mé podpory mělo být zlepšení jejího kontaktu s ostatními lidmi. Domluvili jsme se, že ke mně bude docházet na pravidelná setkání. V průběhu následujících deseti let jsem zažíval Silvii v diametrálně odlišných emočních stavech – od naprosté euforie po hlubokou depresi a přesvědčení, že všichni lidi jsou proti ní.

„Kdo jsem?“ aneb Silvie hledá  svoji identitu

Vícekrát jsem se také setkal s jejími rodiči, kteří se rozvedli, když jí bylo 17 let. Dle matky byla Silvie vždy samostatná, svědomitá a samotářská. Možná i pro tyto její vlastnosti mi trvalo dlouho, než se mi podařilo dát dohromady střípek po střípku její životní příběh a porozumět mu. Lze říci, že dosavadním mottem jejího života bylo hledání odpovědi na otázku „kdo jsem?“

Od tenisu k mongolistice

Období jejího raného dětství bylo poznamenáno častými somatickými nemocemi a přestěhováním z Hostivic do centra Prahy. Už v první třídě byla pevně rozhodnuta stát se lékařkou. V tomto období se začala intenzivně věnovat tenisu pod přísným dohledem jejího otce. U tenisu vydržela celých patnáct let. Zpětně hodnotí tuto etapu svého života nepříliš lichotivě. Musela se totiž podřizovat sportovní aktivitě, která se jí čím dál tím více nelíbila. I přes tuto nelibost se však v tenisu dostala mezi nejlepší hráčky svého věku v ČR. Po patnácti letech hraní Silvie poprvé ve svém životě uplatnila právo veta a ze dne na den s tenisem skončila. Bez problémů vystudovala gymnázium a stejně lehce zvládla přijímací zkoušky na medicínu, aby tak splnila svůj dětský sen, který byl zároveň i přáním jejích rodičů. Významnou roli v jejím dalším životě sehrály vztahy k opačnému pohlaví. Pod vlivem jednoho z nich přerušila ve druhém ročníku své vysokoškolské studium a odjela do Irska coby au-paire, aby se zdokonalila v angličtině. Měl ji doprovázet její partner, který se ale na poslední chvíli rozhodl, že pojede do USA. Jedenkrát ji v Irsku navštívil. Proto, aby se s ní rozešel. Silvie velmi opatrně popisuje svůj další vztah, který prožila v Irsku a byl pro ni velmi zásadní. Po návratu do České republiky se už nevrátila do lékařských učeben a rozhodla se studovat psychologii na PF UK. S tímto rozhodnutím její rodiče nesouhlasili (jakož i s ukončením její tenisové kariéry), nicméně Silvie si rozhodnutí prosadila svou vzdorovitou silou. Dalším charakteristickým prvkem jejího života jsou náhlé a nečekané kotrmelce. V prvním ročníku zanechala studia psychologie a na stejné fakultě se začala věnovat studiu mongolistiky. Asi si všichni dokážeme představit reakci jejích rodičů…

Zrození duše výtvarníka

V rámci studia absolvovala stáž v Mongolsku, která ji významně ovlivnila. Věnovala se i šamanství. Bohužel se v té době začaly projevovat její první vážné psychické problémy, a proto se vrátila zpět do Prahy. Nadále pokračovala ve studiu a zároveň ke mně začala docházet na psychoterapeutická setkání. Přes její různé emoční eskapády se jí podařilo studium ukončit, aby se k mongolistice již nikdy nevrátila… Tou dobou pocítila jakýsi silný výtvarnický pud a začala se tedy věnovat výtvarnému umění. Vytvářela silně emočně nabité kresby výrazně ovlivněné mongolskou kulturou i svými psychickými problémy. V mnoha Silviiných kresbách lze vypozorovat silný vztah k sexualitě, ale zároveň i pocity ohrožení ze strany okolí. Vystudovala dvě výtvarné školy a studium třetí právě zahájila. Na jejích výtvarných pracích se nádherně odráží proměny její duše. Nynější výtvarné období je charakteristické jemností, lehkostí a světlem prozářenými barvami. Zdá se, že Silvie konečně zjistila, kdo opravdu je.


MUDr. Martin Jarolímek

narozen 1955 v Praze

Psychiatr, vystudoval medicínu na 1. LF UK, zakladatel a hlavní lékař Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov, kde se věnuje především léčbě schizofrenie. Hájí zájmy duševně nemocných a jejich rodin. Je zakladatelem a prezidentem České asociace pro psychické zdraví. Stál u zrodu dalších pacientských a rodičovských organizací (Sympathea, Fokus, Green Doors, Baobab) a iniciativ k transformaci systému psychiatrické péče v ČR.

Art Brut pohledy

Výtvarným projevům lidí s psychickým onemocněním věnují pozornost různí specialisté – teoretici umění, galeristé, psychiatři a psychologové, publicisté i další (školení) umělci. Také mnozí autoři děl zařazovaných k art brut o své tvorbě přemýšlejí a skrze ni hledají cestu k sobě i k okolnímu světu. V podrubrice Pohledy najdete rozhovory s autory publikovaných obrazů a kreseb i zamyšlení nad art brut od dalších lidí, kteří k tomuto druhu umění mají co říct.

Naši partneři:

Helpnet Green Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2017 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |