Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Franz Xaver Messerschmidt – sochař, který zápasil s duchy

Messerschmidt byl člověk nesmírně tvůrčí a v době, kdy se těšil plnému zdraví, také velmi úspěšný: byl představitelem významné vídeňské barokní akademie a stal se dokonce portrétistou císařovny Marie Terezie. Světovou proslulost mu však přineslo něco jiného. Ve svých 33 letech najednou úplně změnil styl a začal vytvářet zvláštní podivně se šklebící hlavy.
Franz Xaver Messerschmidt – sochař, který zápasil s duchy Podle dnešních měřítek u Franze Xavera Messerschmidta propukla duševní choroba – patrně schizofrenie. MUDr. Michal Maršálek, CSc., primář jednoho z akutních oddělení Psychiatrické léčebny Bohnice se už řadu let zabývá studiem výtvarných projevů duševně nemocných lidí, například malbami slavného norského malíře Edwarda Muncha. Rakouský sochař Franz Xaver Messerschmidt (1736 – 1783) přilákal jeho pozornost právě souborem zvláštně se šklebících hlav (z 56 vytvořených autoportrétů se zachovalo 49 exemplářů). Doktor Maršálek nabízí teorii, která přináší velmi pravděpodobné vysvětlení záhady, nad níž si kunsthistorici lámou hlavy už dvě stě let.

Jak Messerschmidt žil a bláznil

Matka Franze Xavera Messerschmidta měla dvacet sourozenců, z nichž pět bylo velice dobrých sochařů, její otec byl malíř. „Messerschmidt pocházel z rodiny, která byla ve výtvarném světě něco jako rodina Bachů v hudbě. Celkem asi patnáct lidí v jeho rodině byli sochaři nebo malíři. Otec Franze Xavera byl koželuh, oženil se podruhé, když mu bylo 66 let. Měl sedm dětí, Franz Xaver byl jedno z nich. Jeho matka se dožila v době baroka 97 let.
Franz po svých předcích zdědil beethovenovskou urputnost, plebejství a nesmírnou životaschopnost,“ tvrdí Michal Maršálek. Messerschmidt podle něj musel být nesmírně silná osobnost, kterou však zasáhla psychická nemoc. „Propadl u dvora, byl odříznut od zakázek pro aristokracii a odešel ke svému bratrovi Adamu Messerschmidtovi, který byl uznávaným sochařem v tehdejším Prešpurku, dnešní Bratislavě. Tam Franz Xaver vytvořil dílo, které ho proslavilo. Žil na Cukrmandlu, což je vrch na okraji Bratislavy poblíž židovského ghetta, tam ho navštěvovali různí lidé, podobně jako Bezruče v Beskydech,“ říká Michal Maršálek. Franz Xaver se podle jeho hypotézy pokoušel za pomoci svého sochařského umění bojovat proti psychóze, která se u něj projevovala. „Díky tomuto zápasu byl schopen celkem normálně fungovat. Stal se místní kuriozitou, avšak zároveň uznávaným sochařem. Působil sice jako podivín, ale zakázkami, které měl, se úspěšně uživil,“ konstatuje dokor Maršálek.

Šklebící se hlavy nahánějí strach

Když Messerschmidt zemřel, zůstaly po něm podivné sochy, kterým nikdo nerozuměl. Hlavy vyplazují jazyky, šklebí se, dělají křečovité obličeje. Historici umění na celém světě se dodnes přou, co svým dílem chtěl vyjádřit. „První z teorií mluví o tom, že Messerschmidt byl satirik, něco jako Goya, který tepal nešvary své doby. Problém byl v tom, že Franz Xaver si nechával sochy pro sebe, takže jaký smysl by mělo tepat nešvary v soukromí? Neshodli se ani na tom, co vlastně kterou sochou autor zesměšňoval, protože výrazy těch soch jsou velmi neobvyklé.
Teprve v první třetině 20. století jeden slavný německý psychoanalytik došel k tomu, že Messerschmidt vlastně trpěl psychózou, že měl halucinace, což je typický psychotický příznak,“ říká doktor Maršálek. Odhalení příznaků schizofrenie však podle něj nevysvětluje, proč Messerschmidt takové sochy vytvářel. „Když se na ty sochy podíváte, zjistíte, že nápadně připomínají sešklebené obličeje některých psychotických pacientů, u nichž tato porucha vznikla jako vedlejší příznak léčby antipsychotiky. Je to neurologická závada takzvaného extrapyramidového systému, který dolaďuje jemné pohyby v těle. Když ten selže, tak se lidé třesou, šklebí, mají záškuby v obličeji a podobně. Je to mimovolný pohyb, asi jako když se člověku třese ruka,“ vysvětluje MUDr. Maršálek. Podle jeho názoru Messerschmidt sám těmito extrapyramidovými pohybovými poruchami trpěl. Ty totiž nevznikají jenom jako vedlejší účinek léčby antipsychotiky, která byla objevena až v polovině dvacátého století, ale také u chronických, dlouhodobě neléčených psychóz. „Je tedy možné, že Messerschmidt tyto poruchy měl, ale to pořád nevysvětluje, proč je znázorňoval,“ říká Michal Maršálek.

Když znám jméno ďábla, můžu ho ovládat

Klíč k vyřešení této záhady našel Michal Maršálek v dopise německého spisovatele Friedricha Nikolaje, který Messerschmidta navštívil několik let před jeho smrtí. Píše v něm, jak Franz Xaver bojoval s duchy, kteří ho chtěli zničit. „Ze záznamu Nikolaje vyplývá, že Messerschmidt halucinoval. Viděl duchy, kteří k němu přicházeli, mluvili na něj, štípali ho, působili na něj na dálku, snažili se ho ovládnout. Hlavní byl duch Proporcis, se kterým se Messeschmidt vypořádal zvláštním způsobem. Řekl, že jej zpodobnil a tím nad ním zvítězil. A že duch zaklel, zasmrděl a zmizel. Tuhle zprávu Nikolai zveřejnil ve své knize o cestě po Německu, Švýcarsku a Rakousku. Všichni ho považovali za hlupáka, který skočil na drsný žertík Messerschmidta – Franz Xaver byl známý svým černým humorem,“ říká Michal Maršálek. Messerschmidt si však z Nikolaje legraci nedělal. Kvůli nemoci se jeho obličej mimovolně stahoval do křečovitých grimas a Messerschmidt věřil, že to způsobují duchové.
„Podle mého názoru Messerschmidt znázorňoval domnělé tváře duchů, kteří na něm zkoušeli své škleby, aby vypadal jako oni a tím nad ním získali moc. Jak se tomu mohl bránit? Tím, že obličej ducha znova znázorní a tak ho získá do své moci. To je starý manévr známý z čarodějnictví, když znám jméno ďábla, můžu ho ovládat. Stačí znát jeho jméno nebo odhalit jeho podobu. Domnívám se, že vytvářením těch zvláštních bust Messerschmidt vlastně sváděl magický boj s duchy. Dnes bychom tento proces mohli označit za psychoterapii,“ uvádí doktor Maršálek. Podle něj byl Franz Xaver hluboce přesvědčen o svém zápase s duchy, a proto také tato „terapie“ účinkovala. Díky tomu se sochaři podařilo udržet psychózu na uzdě.

Josef Gabriel

šéfredaktor portálu Lidé mezi lidmi, bývalý dlouholetý redaktor Zdravotnických novin a vedoucí tvůrčí dílny na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze.
Kromě práce pro spolek Dobré místo, z.s. a portál Lidé mezi lidmi se aktivně angažuje v iniciativě Mise pro duševní zdraví a Platformě pro transformaci psychiatrické péče v ČR.

Art Brut pohledy

Výtvarným projevům lidí s psychickým onemocněním věnují pozornost různí specialisté – teoretici umění, galeristé, psychiatři a psychologové, publicisté i další (školení) umělci. Také mnozí autoři děl zařazovaných k art brut o své tvorbě přemýšlejí a skrze ni hledají cestu k sobě i k okolnímu světu. V podrubrice Pohledy najdete rozhovory s autory publikovaných obrazů a kreseb i zamyšlení nad art brut od dalších lidí, kteří k tomuto druhu umění mají co říct.

Doporučit dál:

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2019 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |